Jitka Hosprová trochu jinak

Když vaří múzy – nová kniha, mapující svět klasické hudby skrze výrazné interprety, jejich vzpomínky a v neposlední řadě i vztah k vaření a jídlu jako takovému. Její autorka, Jitka Novotná, přibližuje jednotlivé protagonisty v miniseriálu, určeném pro naše Kuloáry.
***

O předsudcích vůči blondýnám víme své, my dvě Jitky – atraktivní královna violy nepochybně v míře enormní.Udivuje (a jak už to tak bývá, leckoho i provokuje či popuzuje) svým nasazením, invencí, kreativitou, touhou objevovat v sobě, pro sebe i publikum sféry nepoznané. Že k tomu všemu vypadá „luxusně“, umí investovat do skvostných modelů a účesů, zkrátka že dbá o dokonalou image, to nepramení ze zdánlivé marnivosti. Jitka Hosprová dotahuje své činy do posledního detailu.

U takové „lvice salónů“ byste nejspíš nepředpokládali, že se v dobách, když ještě žila v západočeské vesnici Dolní Bělá a studovala na Konzervatoři v Plzni, často chápala nejen violy, ale i lopaty. Nádeničiny bylo při přestavbě rodinného domu jednoduše zapotřebí. Tatínkovi míchala beton a vozila kolečka. Umí postavit zeď nebo zapojit jednoduchý elektrický obvod. Hrabání trávy a krmení králíků jsou na venkově samozřejmostí. I pro umělce.Ale ano, k plotně se také umí postavit. Vydržte! Ačkoli s jídlem nikdy „nezlobila“, pravého požitkáře v sobě objevila teprve při cestách do zahraničí: „Nezapomenutelné bylo mé působení v orchestru Mladá rakouská filharmonie. Poblíž Innsbrucku, v městečku Erl, mezi horami, krávami a nádhernou přírodou jsme studovali Mahlerova díla. Vedle práce nám zbyla spousta času na přátelství a mimohudební zážitky, kterým určitě vévodilo jídlo. Od té doby nedám dopustit na rakouskou kuchyni, kvalitu pokrmů i služeb.“

Mužům bez zaváhání přisuzuje v kuchyni větší vynalézavost. Při té příležitosti neopomene zmínit kolegy-violisty, mezi nimiž bylo několik skvostných kuchařů a v jedné osobě vyhlášených gurmánů. Třeba pánové Jiří Herold a Ladislav Černý se prý navzájem s gustem štengrovali.U dámy tohoto vzezření jsem si neodpustila otázku na diety. Měly či mají v Jitčině životě místo? „No jo, měly, zejména ze solidarity ke spolužačkám. Rozdíl mezi námi se vyjevil poměrně záhy: Zatímco holky občas vymlsaly na posezení nutelu, já se sice pořádně najím, ale sladkosti k životu nepotřebuji. U nás doma se jedlo, co se navařilo a naservírovalo, a když se nejedlo, nic jiného se už nepodávalo. Dodnes, ať přede mnou přistane sebevětší porce, vždy ji sním. Čas od času si ale ráda dopřeji lunární půst, kdy piju pouze vodu. A jednou jsem držela celý týden jarní očistnou kůru – výhradně ovocné a zeleninové šťávy.“

Ačkoli se Jitka v kuchyni do žádných „velkých taškařic“ nepouští, jazýček má skutečně vybroušený. Dokonce tak, že rozpozná, zda mezi kořením nechybí láska: „Když svého partnera milujete, vložíte pozitivní emoci i do jídla. A když vaří matka s láskou pro rodinu, to prostě poznáte! Po pokrmu, který je připraven s láskou a radostí, je nám zaručeně blaze.“Takže – čeho se od špičkové violistky mohou její nejbližší dočkat? Třeba tradičních koláčů s tvarohem, mákem, povidly či borůvkami, připravených podle dávných rodových receptur. A co si podle ní můžete připravit vy? Bavorský bramborový salát, kuřecí křidélka na kyselém zelí a samozřejmě milovaného králíka na česneku.

www.kdyzvarimuzy.cz

Foto Andrea Filičková