Již přes 100 let na špici oboru: houslařský rod Špidlenů

Ke známým českým houslařským rodům patří vedle královéhradeckých Pilařů zejména rod Špidlenů, kteří působí od návratu zakladatele podniku Františka Špidlena z carského Ruska do Čech více než jedno století v Praze. Po předčasné smrti Františka Špidlena před sto lety, 16. února 1916, převzal firmu jeho nejstarší, tehdy teprve devatenáctiletý syn Otakar, poté jeho syn Přemysl a dnes ji vede zakladatelův pravnuk Jan.

Zakladatel rodové tradice František se na přelomu osmnáctého a devatenáctého století vyšvihl mezi špičku oboru díky svému pozorovacímu talentu. Traduje se, že měl za pobytu v Rusku možnost obkreslit si guarnerky z roku 1740, na něž v Moskvě koncertoval “král houslí”, belgický houslista Eugene Ysaye. Podle výkresů zhotovil nástroj, který prodal koncertnímu mistrovi z tamní filharmonie. S tímto tělesem pak v Moskvě hostoval mladý Jan Kubelík, kterému na jeho stradivárkách praskla při vystoupení struna. Chtěl však koncert bez přerušení dohrát, a proto sáhl pro nejbližší housle, pro Špidlenovu kopii guarnerek. A ty ho uchvátily.

Syn rolníka ze Sklenařic (část Vysokého nad Jizerou) v Podkrkonoší se narodil 31. března 1867 a vyučil se houslařem. V devatenácti letech se mu naskytla příležitost jít pracovat do Kyjeva. Tam své houslařské umění zdokonalil natolik, že jako třicetiletý vyhrál konkurz na místo houslaře carské konzervatoře v Moskvě. Tam prožil svá nejlepší a nejplodnější léta, ovšem místní podnebí jeho nemocným průduškám nesvědčilo, a proto se v roce 1907 na radu lékařů vrátil do Čech.

Intermezzo prožil v Pokraticích na Litoměřicku, kde koupil domek, načež se přestěhoval do Prahy. V roce 1910 otevřel dílnu a obchod s hudebninami u konzervatoře v Křižovnické ulici a brzy se těšil té nejlepší pověsti. V roce 1912 zemřela manželka Anna, František se znovu oženil se sklenařickou rodačkou Marií Slavíkovou, v roce 1916 ale v devětačtyřiceti letech zemřel.

Jeho pokračovatel, syn Otakar Špidlen (narozen v prosinci 1896) zůstal v devatenácti letech na všechno sám. Na tři mladší sourozence, dílnu i obchod. Byl ale podnikavý a doba mu navíc přála. Jak napsala později jeho životní partnerka Marie, dřel dvacet hodin denně: v noci opravoval staré nástroje, ve dne stavěl nové a v obchodě byl stále.

V roce 1926 rodinné dílo přestěhoval do Jungmannovy ulice, firma prosperovala. Stálými zákazníky byli housloví virtuózové Jan Kubelík, Váša Příhoda nebo David Oistrach. Jedny housle zhotovil Otakar Špidlen i pro prezidenta T. G. Masaryka.

Po komunistickém puči v únoru 1948 se stal z renomovaného houslaře a podnikatele “třídní nepřítel” a dům i obchod byl rodině zkonfiskován. Otakar Špidlen dal podnět k založení Kruhu umělců houslařů ve snaze uznat houslařství jako svobodný umělecký obor. To se mu povedlo, vzniku Kruhu se ale nedožil. Zemřel 24. května 1958. Jedním ze zakládajících členů Kruhu se tedy stal v té době osmatřicetiletý Přemysl Špidlen.

Přemysl Špidlen (narozen v červnu 1920) vystudoval houslovou hru a hudební teorii na pražské konzervatoři a začal vyrábět v rodinné firmě housle a violy. V mládí se také věnoval lyžování, ve kterém po Druhé světové válce reprezentoval Československo. Je znám telegram z roku 1946, který mu do Alp poslal otec Otakar: “Nechci syna lyžaře, ale houslaře. Okamžitě se vrať. Kup v Salcburku kalafunu basovou.” Přemysl v roce 1948 odjel na olympijské hry do Svatého Mořice. Později vzpomínal: “Předtím jsme ale měli několik závodů ve Svatém Antonu, já utrpěl těžký pád, a tak jsem v Mořici nezávodil.”

V roce 1948 si vzal Janu Truhlářovou a měl s ní dvě dcery, Kateřinu a Kristinu. Obě ale s matkou v roce 1968 emigrovaly do Švýcarska. Později si vzal o 19 let mladší kajakářku Veroniku Skalovou, s níž má syna Jana.

Přemysl Špidlen se věnoval téměř výhradně stavbě nových houslí a dosáhl mnoha úspěchů v houslařských soutěžích, později se zúčastňoval soutěží jako porotce. Stal se členem světových houslařských asociací a byl dlouholetým expertem státní sbírky hudebních nástrojů. Jeho atesty jsou uznávané po celém světě.

Za svůj život vyrobil na tři stovky houslí. “Špidlenky” si oblíbili mistři jako Josef Suk, Ivan Ženatý či Yehudi Menuhin. Zemřel 6. ledna 2010.

Syn Přemysla Špidlena Jan Baptista se narodil v listopadu 1967. První housle postavil ještě před dokončením Střední uměleckoprůmyslové školy v Praze (ty zakoupil Josef Suk). Studoval houslařskou školu v německém Mittenwaldu, byl na stáži u londýnské firmy J.& A. Beare. Má také řadu významných ocenění a objednávky ze zahraničí na léta dopředu.

Již od počátku své kariéry se Jan úspěšně účastnil mnoha mezinárodních houslařských soutěží. Asi největšího úspěchu dosáhl v říjnu 2003, kdy se se dvěma houslemi zúčastnil jubilejního 10. ročníku mezinárodní soutěže Triennale v italské Cremoně. Získal jak první, tak i druhou cenu.

Jan postavil mnoho slavných nástrojů. Třeba modré housle pro Pavla Šporcla, ale i nástroje pro Ivana Ženatého či Jaroslava Svěceného. Kromě stavby viol a houslí se aktivně věnuje i sportu, na počátku osmdesátých let závodil ve windsurfingu, později se věnoval i snowboardingu. V roce 1993 se oženil a má dvě děti.

“Bylo možné, abych v rodinné tradici nepokračoval, ale nic lepšího jsem v té době nenašel. Za komunismu nebylo možností tolik jako dnes a mě bavilo pracovat rukama, kreslit a dělat hudbu, tedy všechny věci, které mají k profesi houslaře nějaký vztah. Rodiče mě vedli k houslařině, já se nebránil, tak to nějak logicky vyplynulo,” svěřil se čtvrtý člen pokolení Špidlenů.

Vzhledem k tomu, že dřevo na výrobu houslí musí po desetiletí přirozeně vysychat, osmačtyřicetiletý Jan Baptista Špidlen nyní pracuje se zásobami, které nakoupil ještě jeho dědeček s otcem. Zároveň pořizuje materiál pro své potomky. K řemeslu již vychovává devatenáctiletého syna Františka, studenta střední grafické školy v Praze, zájem o houslařství projevuje i jeho sedmnáctiletá dcera Josefína, studentka operního zpěvu.

Špidlen před časem rozšířil podnik o prodej pouzder, strun a příslušenství nástrojů, který má na starosti jeho žena Marta. “Vše se naučila od začátku. Ve futrálech se našla rychle, to je podobné kabelkám. Ona je dobrá v kontaktu se zákazníky i dodavateli, daleko lepší než já. Jednou bude živit ona mne,” prohlásil s úsměvem.

Stavbou houslí se v Česku podle Špidlena uživí omezený počet houslařů, ostatní se zabývají především opravou nástrojů. On sám má nyní domluvené zakázky asi na tři roky dopředu. “Na jednu stranu je to příjemné, na druhou zavazující,” podotknul houslař, který musí například tento rok stihnou vyrobit čtyři nástroje pro zákazníky v Jižní Koreji. Jejich cenu neprozrazuje.

V říjnu 2003 Jan Baptista Špidlen jako houslař dosáhl svého největšího úspěchu, když se dvěma nástroji získal první a druhé místo v soutěži Triennale v italské Cremoně. Kromě toho ještě obdržel další ceny za nejvyšší bodové ohodnocení soutěže za zvuk i za práci a navíc zvláštní cenu polského houslařského svazu za nejlépe znějící housle.