Joe Hisaishi dirigoval přesně, ale nepřesvědčil

  1. 1
  2. 2
Joe Hisaishi patří mezi nejvýraznější osobnosti současné japonské hudby. Na pozvání šéfdirigenta Filharmonie Brno Dennise Russella Daviese dorazil do Brna, aby se tu představil ve dvojroli dirigenta a skladatele. Pod jeho taktovkou zazněla díla Sergeje Prokofjeva, Lepa Sumery a jedna autorská kompozice. Poslední dvě jmenované skladby byly dokonce uvedeny v české premiéře. Dirigent Davies se na pódiu objevil také, tentokrát však jako člen klavírního dua, které s ním tvoří jeho manželka Maki Namekawa.

Hisaishi diriguje Hisaishiho – Joe Hisaishi, Filharmonie Brno, 28. dubna 2022 (foto Vojtěch Kába)
Hisaishi diriguje Hisaishiho – Joe Hisaishi, Filharmonie Brno, 28. dubna 2022 (foto Vojtěch Kába)

Joe Hisaishi je známý především jako skladatel filmové hudby, zejména pak díky spolupráci s věhlasným režisérem Hajaem Mijazakim (jmenujme například středověký epos Princezna Mononoke, poetický polofiktivní životopis konstruktéra nechvalně proslulé stíhačky Zero Zvedá se vítr nebo oscarový film Cesta do fantazie). V této oblasti své tvorby Hisaishi kombinuje prvky tradiční japonské i evropské artificiální hudby s minimalistickými postupy i elektronickými zvuky. Za své filmové partitury byl celkem sedmkrát vyznamenán cenou Japonské filmové akademie. Kromě doprovodu stříbrného plátna se však také věnuje artificiální hudbě a právě jako interpret děl jiných skladatelů a jako tvůrce koncertní hudby se přijel představit na abonentní koncert Filharmonie Brno.

V první půli večera zazněla pod Hisaishiho taktovkou Prokofjevova Sedmá symfonie cis moll, op. 131. Jde o autorovu poslední symfonii dokončenou pouhý rok před smrtí, v době, kdy se skladatel potýkal s finanční tísní, zdravotními problémy i s perzekucí a odmítáním ze strany sovětského režimu. Přesto (nebo možná právě proto) jde o kompozici posluchačsky velmi přístupnou. Mísí se v ní plochy nostalgie, melancholie, ale i radosti a veselí, vše navíc zabaleno do pestrobarevné a nesmírně zábavné instrumentace, která může místy evokovat filmové partitury Johna Williamse, Dannyho Elfmana nebo hudební doprovody ze zlatého věku studia Disney (připomeňme, že sám Prokofjev byl také vynikajícím filmovým skladatelem). Není tedy divu, že se symfonie objevila na programu řízeném právě Joem Hisaishim.

Ten se projevil jako rytmicky přesný a vizuálně velmi přehledný a srozumitelný dirigent, díky čemuž hrál orchestr (až na několik málo výjimek) v perfektní souhře a dynamicky vyváženě. Práce s melodickými frázemi a atmosférou už ale bohužel tak přesvědčivá nebyla. Zatímco zdánlivou statičnost temného hlavního tématu první věty Moderato by bylo možno vnímat jako umělecký záměr, u vroucného tématu vedlejšího byla absence většího tahu a širokodechosti spíše na škodu. Rytmická přesvědčivost vzala za své na úplném konci věty, kdy se zdálo, že v posledních taktech zpomalují některé sekce orchestru v nestejné míře. Dojmu také příliš nepomohly intonačně nepřesné žestě, kvůli čemuž nevyzněl závěrečný efekt střídání akordů Cis dur a cis moll (jakési připomenutí náladové dvojznačnosti věty, potažmo celé symfonie).

Hisaishi diriguje Hisaishiho – Joe Hisaishi, Filharmonie Brno, 28. dubna 2022 (foto Vojtěch Kába)
Hisaishi diriguje Hisaishiho – Joe Hisaishi, Filharmonie Brno, 28. dubna 2022 (foto Vojtěch Kába)

Následující Allegretto dojem trochu napravilo. Johannes Brahms prý jednou při rozhovoru s Johannem Strausem mladším, který byl z přítomnosti tohoto velikána nervózní, svému kolegovi řekl, že je podle něj „mnohem těžší napsat dobrý valčík než špatnou symfonii“. Prokofjev dokázal evidentně dobře napsat jak symfonii, tak valčík, a taneční rytmus a noblesní stylizace druhé věty sedla i Hisaishimu. Dobře si poradil s hravou náladou i s častými, nelehkými změnami tempa a závěrečnou až absurdně znějící gradací do fortissima – jako by se pokusil zvednout publikum ze židlí. Posluchači však byli naštěstí ukáznění a potlesk si ponechali až na konec celé skladby.

S melancholickou třetí větou Andante espressivo se bohužel navrátily nedostatky z počátku koncertu, zejména šlo o nedostatek emotivnosti, tahu v lyrických pasážích a o mírnou nesouhru a rozladěnost posledních taktů. Díky téměř okamžitému napojení finálního Vivace na to však šlo rychle zapomenout.

Radostná a místy až žertovná nálada poslední věty a její rytmická hravost opět vyzněla přesvědčivěji než vážnější pasáže. Monumentální návrat lyrického tématu z první věty krátce před závěrem sice vyzněl jako dynamický vrchol, ale bohužel ne jako emocionální katarze díla. Je ovšem velmi záslužné, že se interpreti (nebo dramaturgové?) rozhodli zachovat původní závěr skladby v pianissimu. Prokofjev totiž za poslední takty symfonie dodatečně dokomponoval krátkou a bujarou codu, jejíž explozivní radostný závěr mu měl zajistit získání Stalinovy ceny (která by skladateli pomohla společensky, politicky i ekonomicky). Sám však preferoval původní hořkosladký konec, kdy se žesťový akord Cis dur vytrácí do ztracena za půvabného „cinkání“ xylofonu a klavíru. Po závěrečném pizzicatu smyčců panovalo pár vteřin v sále naprosté ticho, publikum zřejmě chtělo uctít pietní neokázalost posledních taktů. Hisaishi s tím ale nejspíš nepočítal a po malé chvilce nejistoty pokynul houslistovi sedícímu u prvního pultu „sekundů“, aby začal smyčcem klepat na stojánek, čímž spustil i potlesk posluchačů.

Hisaishi diriguje Hisaishiho – Maki Namekawa, Dennis Russell Davies, Filharmonie Brno, 28. dubna 2022 ( foto Vojtěch Kába)
Hisaishi diriguje Hisaishiho – Maki Namekawa, Dennis Russell Davies, Filharmonie Brno, 28. dubna 2022 ( foto Vojtěch Kába)

Po přestávce byly na programu Variace 57, které Joe Hisaishi napsal pro klavírní duo Maki NamekawaDennis Russell Davies s doprovodem komorního orchestru. Pro tuto českou premiéru skladatel pozměnil instrumentaci a původní sólové smyčce rozšířil do celé smyčcové sekce. Je otázkou, zda to bylo nejšťastnější řešení. V minimalistickém a rytmicky nesmírně komplikovaném proudu hudby bylo i přes Hisaishiho odměřená a přehledná gesta velmi těžké udržet soubor v jednotné souhře. Nejednou to vypadalo, že se skladba začíná trochu rozbíhat a skoro až hroutit. Po skončení první části začala část publika tleskat, nikoliv však z neznalosti koncertní etikety – z tištěného programu to totiž vypadalo, že půjde o jednovětou kompozici.

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat


0 0 vote
Ohodnoťte článek
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments