John Cranko – před 90 lety se narodila hvězda

Kolik mistrů neoklasického dějového baletu si vybaví milovníci krásy i dramatu na scéně? Osobností, které si skutečně zaslouží toto označení, není nekonečné množství. Rozhodně mezi nimi bude vždy figurovat otec „stuttgartského zázraku“ John Cranko, jehož cit pro příběh i taneční formu mohl divákům nabídnout ještě desítky důvodů k nadšení, kdyby jeho kariéra neskončila tak náhle a tragicky. Dnes by se dožil devadesáti let (15. srpna 1927 – 26. června 1973), a tak se sluší alespoň v hrubých obrysech a hlavních datech připomenout jeho životní osudy.
John Cranko (zdroj bolshoi.ru)

John Cranko se narodil v Jihoafrické republice ve městě Rustenberg. Taneční vzdělání získal v baletní škole při Univerzitě Kapského Města pod vedením tanečnice Dulcie Howes. V osmnácti letech vytvořil první choreografii a hned na hudbu Igora Stravinského, na svitu z Příběhu vojáka. V roce 1946 odešel do Londýna, kde pokračoval v tanečním vzdělání na škole Sadler’s Wells School a stal se také členem souboru (který od roku 1956 nese jméno Royal Ballet).

Jako choreograf debutoval v roce 1947 na klavírní suitu Clauda Debussyho Children’s Corner. A od roku 1950, kdy naposledy tančil na scéně, se věnoval už jen choreografii, v Anglii tak začala jeho kariéra. Spolupracoval na několika inscenacích a revuích. V roce 1955 vytvořil pro pařížskou Operu choreografii pro Offenbachovu operu Krásná Helena. V roce 1957 vytvořil svůj první celovečerní balet, Princ ze země pagod, k němuž hudbu složil Benjamin Britten.

V roce 1961 byl John Cranko někdejším ředitelem Württemberského státního divadla Walterem Erichem Schäferem jmenován šéfem baletního souboru ve Stuttgartu. Ten pod Crankovým vedením v následujících letech rozkvetl v soubor světového jména. Zpočátku choreograf tvořil krátké dějové balety a především se snažit vytvořit jádro tanečníků, na kterých by mohl postavit autorský repertoár. Byli mezi nimi tanečníci, jejichž věhlas také překonal desetiletí: Egon Madsen, Richard Cragun, Birgit Keil, a především mladá brazilská tanečnice Marcia Haydée (která letos v dubnu oslavila osmdesátiny), jež se stala jeho hlavní múzou a inspirací a nakonec i ona sama byla baletní legendou.

Rozhodujícím momentem v životě souboru i Johna Cranka byla premiéra baletu Romeo a Julie v roce 1962, která si okamžitě získala ohlas publika i kritiky. Cranko pokračoval i v tvorbě kratších baletů, jako jsou Iniciály R.B.M.E., Opus I, Jeu de cartes a další.

Celosvětové slávy však dosahovaly především celovečerní dějové balety – Oněgin, Zkrocení zlé ženy, Carmen, Poème de l’Extase nebo jeho verze Labutího jezera. Do Stuttgartu také přivedl Kennetha MacMillana, který za Crankova života pro soubor vytvořil čtyři balety a na jeho památku v roce 1976 Requiem. Cranko podporoval také nadšení mladých tanečníků, kteří měli chuť zkoušet vlastní choreografickou tvorbu – pomohl tak budoucím hvězdám Jiřímu Kyliánovi nebo Johnu Neumeierovi.

John Cranko a Jiří Kylián při premiéře Kommen Und Gehen – Stuttgart Ballett 1970 (zdroj jirikylian.com)

Prvním sólistou a manželem tanečnice Birgit Keil (která se mimochodem narodila v českých Sudetech v Kovářově u Karlových Varů a v současnosti je šéfkou baletu v Karlsruhe) byl český tanečník Vladimír Klos, který emigroval z Československa v roce 1968.

V roce 1969 si soubor získal americké publikum, když vystupoval v Metropolitní opeře, a po tomto úspěchu následovala další turné po celém světě, kterými soubor zpečetil svou proslulost. V roce 1971 Cranko založil taneční školu, která stále funguje. V červnu 1973, během návratu z dalšího úspěšného amerického turné, dostal John Cranko přímo v letadle infarkt, kterému podlehl, ačkoli letadlo nouzově přistálo v Dublinu a Cranko byl převezen do nemocnice. Tam však už byl prohlášen za mrtvého. Bylo mu pětačtyřicet let (díky internetu si dnes můžeme přečíst i tehdejší zprávu z tisku – v New York Times následujícího dne).

Ačkoli soubor pokračoval v práci, nebylo prakticky možné nahradit tak výraznou osobnost ve vedení. V roce 1976 se jako nejlepší kandidátka dostala na post šéfky primabalerína Marcia Haydée a po ní v roce 1996 tanečník Reid Anderson, který je šéfem dodnes. I za jeho éry měl Stuttgart proslulého českého prvního sólistu – tanečník Jiří Jelínek se tu proslavil jako ideální představitel Oněgina.

Crankovy balety, především trojlístek OněginZkrocení zlé ženyRomeo a Julie, se dostaly na repertoár desítek souborů. Zatančit si v baletu Johna Cranka je čest i velká výzva.

Cranko byl skvělým vypravěčem a ze všeho nejvíce vynikala jeho nápaditá pas de deux plná citu, ale také velké taneční techniky, která vyžadují spojení tanečního i výrazového mistrovství, projev vyzrálých osobností s hereckým talentem.

V České republice se zatím objevily dva z jeho baletů, oba na prknech Národního divadla: Zkrocení zlé ženy v roce 2003 a Oněgin v roce 2005. A jistě je přáním nejednoho baletního diváka, aby se John Cranko ještě znovu na repertoár vrátil.

Mohlo by vás zajímat


Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
Upozornit na