Na scéně Národního divadla budou 20. a 22. ledna provedena mimořádná vokálně-symfonická díla dvou ruských skladatelů, Sergeje Rachmaninova a Igora Stravinského. Společným jmenovatelem programu je fakt, že jde o ruské autory, kteří našli osobní i tvůrčí svobodu a zadostiučinění až v emigraci. „Náš koncert chce být poctou a přáním zejména těm, kteří chtějí tvořit svobodně a v souladu se svým svědomím i dnes,“ říká Ondřej Hučín, šéfdramaturg Opery Národního divadla a Státní opery. „Přáli bychom si, aby ve světě dosáhli podobného uznání a aby se jejich vlast jednou stala místem, odkud nebude třeba odcházet za svobodou do světa. Uvedením těchto děl si také názorně připomeneme, že ruská hudební tradice a kultura vždy přirozeně souvisela s hudbou a kulturou západní.“
Iniciátorem projektu je hudební ředitel Opery Národního divadla Robert Jindra, který s Johnem Fiorem již mnohokrát spolupracoval: „Jsem velmi rád, že se k nám po delším čase vrací tento skvělý dirigent. Koneckonců i mé umělecké začátky byly silně ovlivněny jeho působením v Národním divadle. Jeho entuziasmus, profesionalita a pozitivní energie mi pomohly posunout se v uměleckém vývoji. Pro náš soubor přináší práce s ním nejen radost, ale i zvyšování umělecké úrovně. Dramaturgie dvou výjimečných koncertů je vystavěna na dvou velkolepých dílech, která pro náš soubor budou velkou výzvou i ozdravným vybočením z běžného divadelního provozu. Považuji totiž za velmi přínosné, kromě udržování a budování divadelního repertoáru, abychom ‚vytáhli‘ složky našeho souboru na ‚koncertní‘ pódium. Program, který jsme pro tuto příležitost zvolili, je právě na pomyslném rozhraní divadelního a vokálně symfonického repertoáru.“
Rachmaninovova chorální symfonie z roku 1913 Zvony pro sóla, smíšený sbor a orchestr je inspirovaná stejnojmennou slavnou básní amerického romantického básníka Edgara Allana Poea, přičemž současně je v hudební stylizaci zvonění zřetelně slyšet vliv domácí ruské tradice. Zvony představují čtyři různé obrazy života, jejichž atmosféra je určena pokaždé právě jinou podobou zvonění.
„Zvony jsou vysoce romantickým, emotivním dílem s obrovským orchestrem,“ říká americký dirigent John Fiore, který se do Národního divadla vrací po velice úspěšné sérii dřívějších produkcí. „Myslím si, že je to jedno z Rachmaninovových největších děl. I on sám ho řadil mezi svá oblíbená.“ Sopránového sóla se ujme Alžběta Poláčková, tenorového Richard Samek a barytonového Jiří Brückler. Sbor Národního divadla připravil Lukáš Kozubík.
Oedipus rex neboli Král Oidipus je „opera – oratorium“ vytvořená na téma klasické Sofoklovy tragédie a je jednou z nejznámějších Stravinského skladeb. Poprvé byla uvedena koncertně v Paříži v roce 1927. Libreto Oedipa rexe napsal dramatik a básník Jean Cocteau, který spolu se Stravinským patřil k předním představitelům pařížského kulturního života. Klasicizující stylizace a oratorní sošnost je podpořena tím, že zpěvní text musí při provedení tohoto díla znít vždy v originální latině, tak jak je tomu ve starých oratoriích nebo mších. Mluvené pasáže Vypravěče jsou psány francouzsky a mohou být překládány do jiných národních jazyků. „Stravinského oratorium je dílo chladnější a rozumovější, plné odkazů na klasické styly,“ porovnává obě skladby John Fiore a pokračuje: „To ale neznamená, že není emotivní, protože v rámci dvojznačnosti Stravinského neoklasicistního stylu je to dílo ohromující svou silou.“
Roli Vypravěče ztvární Dagmar Pecková, v titulní roli se představí německý tenorista Michael Gniffke, Iokasté bude ruská mezzosopranistka Alisa Kolosova, která vystupuje na předních světových operních scénách v Curychu, Glyndebourne, Mnichově, Paříži, Miláně a mnohých dalších. V dalších rolích se představí Martin Bárta jako Kréon, Jozef Benci jako Teiresias, Josef Moravec jako Pastýř a František Zahradníček jako Posel. Sbor Národního divadla připravil Pavel Vaněk.
Dne 22. ledna proběhne po skončení představení autogramiáda protagonistů večera.
