Jolanta a Modrovousův hrad společně v Met

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Z ohlasů v zahraničním tisku 

Jeviště tonoucí v slzách a krvi
Premiéra Modrovousova hradu a Jolanty v Met 

Uvedení nové inscenace v Met znamená týdny soustředěné práce, která vyústí v generální zkoušku a pak, obvykle po pár dnech volna, v premiéru.

Minulé pondělí však byla premiéra nové inscenace Čajkovského Jolanty – jež tu měla být uvedena vůbec poprvé – a Bartókova Modrovousova hradu, neobvyklého a fascinujícího spojení dvou jednoaktovek v Met, zrušena kvůli hrozícímu blizardu, který New York doslova ochromil. Namísto toho měl tento dvojitý program premiéru ve čtvrtek, téměř týden po kostýmní zkoušce. Toto zpoždění možná podlomilo energii a soustředěnost účinkujících, včetně dirigenta Valerije Gergieva, který strávil dva předešlé večery v Carnegie Hall, kde řídil náročný program sestavený z ruských děl v podání Mariinského orchestru.

Vše chvílemi působilo nejistým a nedotaženým dojmem. Je to škoda, protože mnohé aspekty inscenace nápaditého polského režiséra Mariusze Trelińského, který v Met debutoval, byly působivé. Výkony byly téměř dokonalé, zejména charismatická ruská sopranistka Anna Netrebko v titulní roli Jolanty, mladé slepé princezny, a svůdná německá sopranistka Nadja Michael v roli Judity, manželky sklíčeného, tajnůstkářského Modrovouse.

Tato inscenace by se měla s přibývajícím množstvím repríz zlepšovat. Už teď nabízí mnohé k vychutnání i k přemýšlení.

Pan Treliński, umělecký ředitel Teatru Wielkiego (Polské národní opery), spolu s dramaturgem Piotrem Gruszczyńskim prokázali velkou dávku představivosti, když koncipovali tento dvojitý program v koprodukci s Met. Jolanta, Čajkovského poslední opera, je zdánlivě nevinná pohádka o půvabné princezně, která se narodila slepá. Její přehnaně ochranitelský otec, král René, zařídí, aby Jolanta vyrůstala v zahradě na samotě v péči milujícího služebnictva, které jí nikdy neprozradí, že existuje něco jako zrak. Jolantinu slepotu vyléčí maurský lékař podporovaný uzdravující láskou čestného rytíře.

Bartókův Modrovousův hrad, uváděný v maďarském originále, je znepokojivý psychothriller o ženě přitahované nešťastnou povahou strašlivého Modrovouse a jeho strádáním, a to navzdory šířícím se řečem, že možná zavraždil své předešlé manželky. Judita je přesvědčena, že svojí láskou vnese do Modrovousova ponurého života světlo. Neskutečný příběh však končí mrazivě.

Pan Treliński nedávno vysvětlil, že obě opery, podle jeho názoru, zobrazují ovládající vztahy. V jedné je panovačný otec přesvědčen, že chrání svou dceru tím, že ji udržuje v nevědomosti o jejím vlastním stavu; ve druhé žena poníženě ztrácí sebe samu vlivem posedlé oddanosti ustaranému muži. A obě opery se zabývají touhou nahlížet hluboko do druhých.

Přesto, ve snaze, aby se tato dvě velmi odlišná díla doplňovala, jim pan Treliński vnucuje tematickou souvislost, která působí nuceně, zejména v případě Jolanty. Jevištní poznámky v libretu popisují scénu jako krásnou, svěží zahradu s kvetoucími růžovými keři a ovocnými stromy. Pan Treliński se ve spolupráci se scénografem Borisem Kudličkou, kostýmním výtvarníkem Markem Adamskim a designérem videoprojekcí Bartkem Maciasem rozhodl pro strašidelnou metaforickou obraznost. Jolanta v podání paní Netrebko pobývá v bíle obložené ložnici, skromném obydlí s jelení hlavou zavěšenou na zadní stěně. Pokoj, který se otáčí kolem dokola, je obklopen tajemnými povívajícími stromy, jejichž spletité kořeny jsou obnažené. Videa ukazují zlověstně dorážející větve a podivné obrazy obřího jelena. Králův posel říká, že tahle zahrada je jako „ráj“. Ne však v této inscenaci.

Přesto tato metafora funguje. Tak jako tak, základní myšlenka této opery je krutá. Opravdu Jolantin otec drží dceru v osamění, aby ji chránil? Nebo se cítí provinile, že je jeho dcera slepá? Nebo se za to dokonce stydí?Je dojemné vidět rozohněnou paní Netrebko, tak strhující v roli Lady Macbeth na počátku sezony v Met, která se pokouší vyjádřit, jak by se chovala a co by cítila slepá mladá žena. Čajkovského hudba pro Jolantu zahloubaná, rozechvělá a plná touhy, což jsou vlastnosti, které paní Netrebko vyjadřuje prostřednictvím svého sladkobolného zpěvu. Přesto se v něm objevují záblesky hlasové intenzity, pro paní Netrebko tak charakteristické, když Jolanta líčí své narůstající rozpaky. V jedné pronikavé pasáži se Jolanta ptá, zda jsou oči jenom pro pláč.

Maurský lékař (Elchin Azizov, solidní barytonista debutující v Met) brzy přijde spolu s králem René (měkký bas Ilyi Bannika, který v Met rovněž debutoval). Lékař může Jolantu uzdravit, jak sám říká, jedině když si bude vědoma svého stavu. Musí chtít vidět.

Mužný, impozantní barytonista Aleksei Markov představuje švarného vévodu Roberta, který byl v dětství zasnouben s Jolantou, ale teď miluje mladou hraběnku. Jeho společník, rytíř Vaudémont, se zamiluje do Jolanty při pouhém pohledu na její andělský půvab a vřelost plnou nadšení. Role Vaudémonta se výborně hodí pro skvělého tenoristu Piotra Beczału. Nejsilnější okamžiky během představení byly ty, v nichž pan Beczała vášnivě rozmlouvá s paní Netrebko.

Pan Gergiev vyloudil z orchestru Met temný, dojemný zvuk. Přesto však v několika zdlouhavých pasážích a lyrických linkách ztratil tvar a plynulost.

Účinkující se možná měli na pozoru před vypuknutím případných protestů. Když přicházeli diváci, demonstranti před Met odsuzovali pana Gergieva a paní Netrebko jako nesmlouvavé spojence ruského prezidenta Vladimira Putina, přičemž poukazovali na politiku jeho vlády zaměřenou proti homosexuálům a vojenský vpád na Ukrajinu. Když si na konci Jolanty paní Netrebko užívala ovace, vystoupil jeden z nich na jeviště a rozvinul protestní transparent. Byl odveden do zákulisí a později zatčen.

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Hodnocení

Vaše hodnocení - Čajkovskij: Iolanta (Met New York)

[Celkem: 0    Průměr: 0/5]

Vaše hodnocení - Bartók: Bluebeard's Castle (Met New York)

[Celkem: 1    Průměr: 4/5]

Mohlo by vás zajímat


6
Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment
6 Comment threads
0 Thread replies
0 Followers
 
Most reacted comment
Hottest comment thread
6 Comment authors

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
nejnovější nejstarší nejlépe hodnocené
Upozornit na
HonzaB

Souhlasím s tím, že Jolanta nevyzněla incenačně tak dobře jako Modrovousův hrad, což je ale z mého pohledu do určité míry i proto, že zde je to srovnání s druhou částí večera. Způsob, jakým vyzněla Bartokova opera považuji totiž za naprosto fascinující. Opera coby temný psychotriller, to se vážně nevidí….zvláště místami (včetně konce)to působilo hodně mrazivě. Ale vůbec ne v rozporu s charakterem hudby či děje….Naopak, pokud tuto inscenaci srovnám se dvěma, co jsem viděl na youtube, tak mě zde přišlo opravdu velmi vydařené to, jak byl divák vtažen do děje (situace).

jarusham

Modrovousův hrad v MET je zjevením. Běžně u oper, i u těch nejlépe inscenovaných, vnímáte hudbu a zpěv, na ději jaksi nezáleží (mnohdy je přímo slabomyslný), jen vzácně se stane, že byste byli operou tak unešení, že svět kolem aspoň chvílemi přestane existovat. Modrovousův hrad vás nenechá vydechnout. Vynikající hudba a zpěv jsou zde prostředkem, nikoli cílem. Myslím, že jde o zcela přelomovou, v nejlepším slova smyslu moderní inscenaci. Zjevně nebylo obecenstvo v MET na něco takového připraveno, potlesk za tak famózní výkony byl bohužel jen vlažný a krátký, jen ze slušnosti. Režie i Júdith si zaslouží dlouhé standing ovations.

jiri

Pane jarusham, krásně to charakterizujete, naprosto s Vámi souzním. Vlažné přijetí je dáno asi i tím, že Béla Bartók, jeden z vrcholů moderní hudby 20. století, je málo známý opernímu publiku. Více mu aplaudujeme na koncertech, kde je častějším hostem. Protože je Béla Bartók mým obdivovaným mistrem moderní tvorby, jsem vděčen za Váš výstižný komentář!

Richard

Bartók byl po dlouhé době konečně titulem, který opravdu stál za vidění a člověk na něj hned tak nezapomene. Jolanta včetně Netrebko ovšem bohužel nepřesvědčila.

ilace

Na Modrovousův hrad nějak stále nemohu zapomenout….silný zážitek.
Mně se ovšem líbila i Jolanta, emoce mnou cloumaly a to od opery očekávám.
Jedničku za scénu, efektivní využití projekce, bylo to působivé.

dalibor

Souhlas s předchozími komentáři. Někteří pamětníci ale pamatují velmi vydařené inscenace Jolanty v Opavě a v Olomouci – nebyla tam zdůrazněna prvoplánově celková deprese. Byla to převyprávěná pohádka v souladu s libretem, nebyla “přepsychologizována”. Atmosféra byla optimistická s vizí šťastného konce.
Bartókův Modr.hrad byl uveden ve vynikající inscenaci spolu s Chytračkou v Brně – sugestivní výkon Magdaleny Blahušiakové!, Josefa Klána jako Modrovouse a skvělá nepopisná režie (na moderní scéně!) postavená jen na symbolech (M. Pásek?). Přesto, že od těch dob uplynulo 40 let, představení se vrylo nesmazatelně do paměti. Jistě k tomu přispělo i zpívání v češtině…