José Cura: Buďte bez starostí, odpovím upřímně

redakce, 16.04.2010 0:00

Působí nesmírně charismatickým, avšak poněkud nepřístupným dojmem. Nejeden z operních fanoušků, kteří ho žádali o autogram, tvrdí, že se chová poněkud chladně a odměřeně. V každém případě však sedmačtyřicetiletý José Cura patří k současné tenorové elitě. Na špici se drží už řadu let, jeho jméno je zárukou kvality, profesionalismus je z něj cítit každým coulem.

Zpívat začal tento rodák z Argentiny poněkud pozdě, až vlastně před třicítkou. Do té doby se věnoval dirigování, skladbě a hře na kytaru a klavír. V devětadvaceti odešel do Itálie a o rok později již debutoval ve veronské Aréně. Brzy potom přišel další úspěch – v Turíně, kde zpíval Alberta Gregora v Janáčkově Věci Makropulos. V roce 1994 zvítězil v prestižní mezinárodní soutěži Operalia, krátce po sobě pak následoval debut ve Spojených státech, v londýnské Covent Garden, a další nabídky se už začaly jen hrnout. Dlouhodobě zvlášť oceňován je přitom hlavně jeho Otello, Samson, Canio, a v neposlední řadě i Cavaradossi a Kalaf.

Česko se nejnovějí může těšit na recitál Josého Cury. Má se stát ozdobou letošního Mezinárodního hudebního festivalu v Českém Krumlově, pro velký zájem hned ve dvou termínech, 16. a 18.července. I proto jsme rádi, že se nám s tímto všestranně zaměřeným umělcem podařilo pořídit exkluzivní rozhovor.

Jste tenoristou, dirigentem, skladatelem, operním režisérem , ale i designérem a fotografem. Co z toho je pro vás nejtěžší a proč?

Všechny tyto moje profese jsou velmi obtížné, ale také se dobře doplňují. Jsem velmi rád, že jsem schopný obohatit svůj život a kariéru tím, že můžu dělat všechny tyhle umělecké aktivity. Einstein řekl: Máte-li dosáhnout mnoha různých cílů, nesmíte dělat pořád ty samé věci…

Mezi předními světovými tenoristy se držíte už dlouho. Je to hodně těžké? Co všechno pro to děláte?

Práce, práce, práce, studium, studium, studium. Nikdy nic nepovažovat za samozřejmost, nepřestávat objevovat. Stále si uvědomovat, že čím jste v nějakém oboru dál, tím méně o něm vlastně víte, a tak je pořád nutné se něčemu novému učit a usilovně pracovat.

Ve vašem repertoáru je hodně těžkých rolí – jen namátkou: Otello, Radames, Samson, Cavaradossi, Calaf, Dick Johnson, Don José, Andrea Chenier… Kterou ze svých rolí považujete vy za nejobtížnější a proč?

Všechny jsou těžké…

G.Puccini: La fanciulla del West (Dick Johnson – Covent Garden Londýn)

R.Leoncavallo: Pagliacci (Canio – San Diego)

G.Puccini: Turandot (Calaf – s A.Gruber jako Turandot – Arena Verona)

Zdá se, že z nabídek si velmi uvážlivě vybíráte. Podle čeho se hlavně rozhodujete?

V první řadě musím být schopen roli dobře zazpívat. Opera je ze všeho nejvíc o zpěvu. Ale i pak si musím být jistý, že jsem schopen postavu na jevišti herecky i charakterově ztvárnit. Jinak se na pódiu necítím dobře a je to pro mě těžké.

Řada vašich kolegů si stěžuje, že v dnešní opeře jsou zpěváci často až druhořadí, protože musejí přespříliš ustupovat režisérům. Jaký je váš názor? Máte raději spíše klasické nebo moderní inscenace?

Nikdo není druhá liga kvůli někomu jinému. Jste-li průměrný, je to jen vaše vina. Nemá cenu se na něco nebo někoho vymlouvat. Mám rád kvalitní, inteligentní produkce bez ohledu na to, jestli jsou tradiční nebo moderní. Mám jen jednu podmínku: Pokud se někdo chystá mě režírovat nebo dirigovat, musí být velmi dobře a poctivě připravený. Netoleruji nedostatek profesionality a nepřipravenost.

Chystáte nějaké nové role?

Právě jsem debutoval v Bohémě. To, že budu zpívat takovouto lyrickou roli po tolika letech zpívání dramatického repertoáru mě utvrzuje v tom, že svou kariéru buduji dobře.

V České republice jste už zpíval, máte tady proto obzvlášť hodně fanoušků. Povězte upřímně: Není Vám někdy ten veliký zájem o vaši osobu přece jen trochu na obtíž?

Buďte bez starostí, odpovím upřímně. Když přitahujete zájem lidí, musíte se smířit s tím, že budete obdivován i zatracován. Jestli se ptáte, zda s tím počítám, odpovídám samozřejmě, že ano. Je to docela zavazující. Nejen umělecky, ale především lidsky. Můžete se pro lidi stát dobrým příkladem ale také odstrašujícím a negativním hrdinou. Pochopitelně jde vždy o to, jak se kdo na vás dívá, jaký úhel pohledu na vaši osobnost zvolí.

Za čtenáře Opery Plus děkujeme pane Curo za rozhovor!

www.josecura.com

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

[mc4wp_form id="339371"]

Mohlo by vás zajímat