José Cura představil Praze své životní operní role

Role pro dnešní koncert nevybíral Cura podle svých hudebních priorit nebo sympatií k jednotlivým postavám, ale podle toho, jakým způsobem ovlivnily jeho kariéru.

Po třech letech působení na postu rezidenčního umělce FOK dnes Cura poprvé vystoupil jako host tohoto tělesa. Bylo zřejmé, že prostředí Smetanovy síně Obecního domu umělec dobře zná a cítí se v něm jistě. V první části koncertu si k příchodům a odchodům z pódia zvolil uličku mezi sedadly v parteru, takže posluchači měli slavného pěvce doslova na dosah ruky a mohli se z této bezprostřední blízkosti přesvědčit o síle jeho hlasu.

Za celý večer využil zpěvák jedinou rekvizitu: buben, na který krátce zahrál coby herec v první scéně z Komediantů Ruggiera Leoncavalla. Jinak se Cura plně soustředil na zpěv.

Jakožto principál potulných komediantů Canio zapěl známou Vesti la giubba (Směj se, paňáco). Z Othella Giuseppe Verdiho předvedl árii Niun mi tema, v níž mouřenín benátský zjistí, že uškrtil manželku jen kvůli pomluvě intrikánského Jaga.

Zřejmě nejpůsobivější byl Cura v árii z opery Samson a Dalila od Camilla Saint-Saënse. Přesvědčivé bylo i jeho ztvárnění trýzněného podivínského rybáře Petera Grimese ze stejnojmenné opery Benjamina Brittena.

Šestapadesátiletý Cura původně vystudoval skladbu a dirigování ve svém rodném městě Rosariu. Opernímu zpěvu se začal profesionálně věnovat až ve svých 28 letech. V roce 1992 debutoval ve Veroně, o rok později v Turíně ztvárnil svou zatím jedinou roli z českého repertoáru – Alberta Gregora ve Věci Makropulos Leoše Janáčka. Pěvecké výkony z Cury učinily stálici předních operních domů nevyjímaje Metropolitní operu v New Yorku, Královskou operu v Londýně, Vídeňskou státní operu, Curyšskou operu či milánskou La Scalu. Působí také jako operní režisér a scénograf.