Joyce DiDonato jako královna barokní opery

Večer s velkou noblesou pod názvem Královny dramatu si i pro Prahu připravila světoznámá americká mezzosopranistka Joyce DiDonato. V Rudolfinu 5. listopadu uvedla operní árie princezen a královen z barokních oper za doprovodu orchrestru Il Complesso Barocco a Dmitryho Sinkovského. Koncert, který vychází z repertoáru jejího CD Drama Queens, zahájila dlouhou a náročnou árií Orontey, královny egyptské z Cestiho stejnojmenné opery (Intorno all´idol mio). Pak následovala orchestrální Sinfonia ze Scarlattiho Tolomea  a Alessandra, kterou hudebníci propojili bez přerušení s dvěma dalšími čísly koncertu: árií Ottavie, římské císařovny z Monteverdiho Korunovace Poppey (Disperzzata regina) a árii Irene, princezny z Trabzonu, kterou zkomponoval Giacomelli pro svou operu La Merope, ale použil ji i Vivaldi ve své opeře Bajazet (Sposa, son disprezzata). V ucelenějším, potlesky nerušeném toku hudby tak DiDonato mohla rozvinout svůj široký výrazový rejstřík, jímž vylíčila hněv a žal podvedených a zostuzených manželek, které navzdory svému vysokému postavení zažívají kvůli nevěře svých královských protějšků opovržení a potupu, jako kterákoli jiná nešťastnice z ženského pokolení. Barokní hudba je nabitá emocemi a Joyce DiDonato jim popustila uzdu: svým hrdelním témbrem dokonale vystihla rozhořčení, tremolem a stylovými ornamenty zdůraznila rozčílený monolog, hlas rychle přeskakující do různých výšek. Občas dokázala změnit výraz i uprostřed jediné kantilény. Její brilantní technika jí umožňuje lehké přechody do různých poloh a rychlé figurace a koloratury. I když jí některé detaily v rychlosti splývají a není je úplně dokonale slyšet, pořád je to barokní interpretace ve velkém stylu.Zajímavý pohled byl i na originální soubor Il Complesso Barocco (doslova barokní komplex), jeho vitální přednes, temperament i vzhled poutaly pozornost – například červené ponožky pánů v orchestru hezky sladěné s ohnivou róbou sólistky. Úplné taneční kreace pak předváděl hostující vedoucí souboru, houslista Dmitry Sinkovsky. Točil se do všech stran, vlnil se a házel culíkem, pochodoval u hraní sem a tam, zkrátka dával celým tělem najevo, že ke svému umění potřebuje rozhodně větší životní prostor, než většina konvenčních sólistů. Ale hrál výtečně – sólově uvedl Vivaldiho Houslový koncert d moll, RV 242 „per Pisendel“, s obrovskou lehkostí, jemností tónu, s přesností v detailech (filigránsky zdobená střední věta) a s živelným nábojem. Neustále popohání tempo, kadence ve třetí větě už se řítila doslova závratnou rychlostí, ale pak se zhoupne zase do rozšafnější polohy a hraje si se zajímavým rytmem či frázováním. Sinkovsky se na barokní hudbu specializuje, kromě dirigování a houslí vystupuje také jako kontratenorista. Hraje na housle Francesco Ruggeri z roku 1675.Před přestávkou zazněla ještě radostná árie Berenice, královny palestinské ze stejnojmenné opery Giuseppa Marii Orlandiniho (Da torbida procella).

O+

Po pauze nastoupila Joyce DiDonato sice ve stejných ohnivě červených šatech, ale jinak naaranžovaných – s „přifouknutou“ velkou krinolínou, což vyvolalo nadšení v sále. Zazpívala velmi energickou árii Kleopatry z Hasseho opery Antonius a Kleopatra (Morte col fiero aspetto). Asi k nejkrásnějším momentům večera však patřila její interpretace Händela, zvláště nádherná a jímavá árie Kleopatry „E pur cosi in un giorno… Piandero la sorta mia z opery Julius Caesar v Egyptě. I orchestr hrál tak citlivě a vřele, že člověk zalitoval, že ten zážitek nebyl delší. K Händelovi se DiDonato vrátila ještě na závěr – v radostné árii perské princezny Roxany (Brilla nell´alma) z opery Alessandro, která se samým štěstím utápí v trylcích a koloraturách. Mezitím ale uvedla ještě dojemnou árii o loučení perské princezny Ifigenie s matkou z Portovy opery Ifigenie na Aulidě (Madre diletta, abbracciami), kterou zpívala s lehkostí, i když se jednalo o dlouhé a složité fráze na jeden dech. Podotýkám, že všechna čísla koncertu, která nejsou právě běžným repertoárem operního provozu, zpívala dokonale připravená DiDonato zpaměti.  V krátkém projevu před přídavky, kdy se sopranistka omlouvala, že česky umí jen  slova Děkuji, Janáček a Magdalena Kožená, se navíc projevila jako velmi milá a skromná dáma.Samostatné orchestrální vstupy byly ještě dva: Händelova Passacaglia z Radamista, kde soubor znovu osvědčil své vtipné a originální frázování (osvěžující byl sólový vstup dechové sekce v jedné variaci), a baletní hudba Air gracieux a Air sicilien z Armidy Christopha Willibalda Glucka. Nadšené pražské publikum propustilo americkou sopranistku až po povinných třech přídavcích: sladkým hlasem zazpívané árii Lasciami Piangere z opery Fredegunda od Reinharda Keisera, náročné Col versar, barbaro, il sangue od Orlandiniho s čistými a triumfujícími výškami a závěr zopakovaném  Brilla nell’alma od Händela. Byl to úžasný večer. Tolik vkusu, neoposlouchané a skvostné operní hudby se skvělými interprety, to je vždy velký svátek.
Hodnocení autorky recenze: 90 %

Drama Queens
Joyce DiDonato (mezzosoprán)
Il Complesso Barocco
Umělecký vedoucí: Dmitry Sinkovsky (housle)
5.listopadu 2013 Dvořákova síň Rudolfina Praha

A.Cesti: Orontea – Intorno all’idol mio
D.Scarlatti: Tolomeo ed Alessandro – Sinfonia
C.Monteverdi: L’incoronazione di Poppea – Disprezzata regina
G.Giacomelli: Merope – Sposa, son disprezzata
A.Vivaldi: Houslový koncert d moll
G.M.Orlandini: Berenice – Da torbida procella
= přestávka =
J.A.Hasse: Antonio e Cleopatra – Morte, col fiero aspetto
G.F.Händel: Giulio Cesare in Egitto – E pur cosi in un giorno… Piangerò la sorte mia
G.F.Händel: Passacaglia
G.Porta: Ifigenia in Aulide – Madre dilema
Ch.W.Gluck: Armide – Air gracieux – Air Sicilien
G.F.Händel: Alessandro – Brilla nell’alma
přídavky:
R.Keiser: Fredegunda – Lasciami piangere
G.M.Orlandini: Berenice – Col versar, barbaro, il sangue
G.F.Händel: Alessandro – ‘Brilla nell’ alma un non inteso ancor 

Foto Nachtigall Artists