Večer s velkou noblesou pod názvem Královny dramatu si i pro Prahu připravila světoznámá americká mezzosopranistka Joyce DiDonato. V Rudolfinu 5. listopadu uvedla operní árie princezen a královen z barokních oper za doprovodu orchrestru Il Complesso Barocco a Dmitryho Sinkovského. 
Koncert, který vychází z repertoáru jejího CD Drama Queens, zahájila dlouhou a náročnou árií Orontey, královny egyptské z Cestiho stejnojmenné opery (Intorno all´idol mio). Pak následovala orchestrální Sinfonia ze Scarlattiho Tolomea a Alessandra, kterou hudebníci propojili bez přerušení s dvěma dalšími čísly koncertu: árií Ottavie, římské císařovny z Monteverdiho Korunovace Poppey (Disperzzata regina) a árii Irene, princezny z Trabzonu, kterou zkomponoval Giacomelli pro svou operu La Merope, ale použil ji i Vivaldi ve své opeře Bajazet (Sposa, son disprezzata). V ucelenějším, potlesky nerušeném toku hudby tak DiDonato mohla rozvinout svůj široký výrazový rejstřík, jímž vylíčila hněv a žal podvedených a zostuzených manželek, které navzdory svému vysokému postavení zažívají kvůli nevěře svých královských protějšků opovržení a potupu, jako kterákoli jiná nešťastnice z ženského pokolení. Barokní hudba je nabitá emocemi a Joyce DiDonato jim popustila uzdu: svým hrdelním témbrem dokonale vystihla rozhořčení, tremolem a stylovými ornamenty zdůraznila rozčílený monolog, hlas rychle přeskakující do různých výšek. Občas dokázala změnit výraz i uprostřed jediné kantilény. Její brilantní technika jí umožňuje lehké přechody do různých poloh a rychlé figurace a koloratury. I když jí některé detaily v rychlosti splývají a není je úplně dokonale slyšet, pořád je to barokní interpretace ve velkém stylu.
Zajímavý pohled byl i na originální soubor Il Complesso Barocco (doslova barokní komplex), jeho vitální přednes, temperament i vzhled poutaly pozornost – například červené ponožky pánů v orchestru hezky sladěné s ohnivou róbou sólistky. Úplné taneční kreace pak předváděl hostující vedoucí souboru, houslista Dmitry Sinkovsky. Točil se do všech stran, vlnil se a házel culíkem, pochodoval u hraní sem a tam, zkrátka dával celým tělem najevo, že ke svému umění potřebuje rozhodně větší životní prostor, než většina konvenčních sólistů. Ale hrál výtečně – sólově uvedl Vivaldiho Houslový koncert d moll, RV 242 „per Pisendel“, s obrovskou lehkostí, jemností tónu, s přesností v detailech (filigránsky zdobená střední věta) a s živelným nábojem. Neustále popohání tempo, kadence ve třetí větě už se řítila doslova závratnou rychlostí, ale pak se zhoupne zase do rozšafnější polohy a hraje si se zajímavým rytmem či frázováním. Sinkovsky se na barokní hudbu specializuje, kromě dirigování a houslí vystupuje také jako kontratenorista. Hraje na housle Francesco Ruggeri z roku 1675.
Před přestávkou zazněla ještě radostná árie Berenice, královny palestinské ze stejnojmenné opery Giuseppa Marii Orlandiniho (Da torbida procella).
Po pauze nastoupila Joyce DiDonato sice ve stejných ohnivě červených šatech, ale jinak naaranžovaných – s „přifouknutou“ velkou krinolínou, což vyvolalo nadšení v sále. Zazpívala velmi energickou árii Kleopatry z Hasseho opery Antonius a Kleopatra (Morte col fiero aspetto). Asi k nejkrásnějším momentům večera však patřila její interpretace Händela, zvláště nádherná a jímavá árie Kleopatry „E pur cosi in un giorno… Piandero la sorta mia z opery Julius Caesar v Egyptě. I orchestr hrál tak citlivě a vřele, že člověk zalitoval, že ten zážitek nebyl delší. K Händelovi se DiDonato vrátila ještě na závěr – v radostné árii perské princezny Roxany (Brilla nell´alma) z opery Alessandro, která se samým štěstím utápí v trylcích a koloraturách. Mezitím ale uvedla ještě dojemnou árii o loučení perské princezny Ifigenie s matkou z Portovy opery Ifigenie na Aulidě (Madre diletta, abbracciami), kterou zpívala s lehkostí, i když se jednalo o dlouhé a složité fráze na jeden dech. Podotýkám, že všechna čísla koncertu, která nejsou právě běžným repertoárem operního provozu, zpívala dokonale připravená DiDonato zpaměti. V krátkém projevu před přídavky, kdy se sopranistka omlouvala, že česky umí jen slova Děkuji, Janáček a Magdalena Kožená, se navíc projevila jako velmi milá a skromná dáma.
Samostatné orchestrální vstupy byly ještě dva: Händelova Passacaglia z Radamista, kde soubor znovu osvědčil své vtipné a originální frázování (osvěžující byl sólový vstup dechové sekce v jedné variaci), a baletní hudba Air gracieux a Air sicilien z Armidy Christopha Willibalda Glucka. Nadšené pražské publikum propustilo americkou sopranistku až po povinných třech přídavcích: sladkým hlasem zazpívané árii Lasciami Piangere z opery Fredegunda od Reinharda Keisera, náročné Col versar, barbaro, il sangue od Orlandiniho s čistými a triumfujícími výškami a závěr zopakovaném Brilla nell’alma od Händela. Byl to úžasný večer. Tolik vkusu, neoposlouchané a skvostné operní hudby se skvělými interprety, to je vždy velký svátek.
Hodnocení autorky recenze: 90 %
Drama Queens
Joyce DiDonato (mezzosoprán)
Il Complesso Barocco
Umělecký vedoucí: Dmitry Sinkovsky (housle)
5.listopadu 2013 Dvořákova síň Rudolfina Praha
A.Cesti: Orontea – Intorno all’idol mio
D.Scarlatti: Tolomeo ed Alessandro – Sinfonia
C.Monteverdi: L’incoronazione di Poppea – Disprezzata regina
G.Giacomelli: Merope – Sposa, son disprezzata
A.Vivaldi: Houslový koncert d moll
G.M.Orlandini: Berenice – Da torbida procella
= přestávka =
J.A.Hasse: Antonio e Cleopatra – Morte, col fiero aspetto
G.F.Händel: Giulio Cesare in Egitto – E pur cosi in un giorno… Piangerò la sorte mia
G.F.Händel: Passacaglia
G.Porta: Ifigenia in Aulide – Madre dilema
Ch.W.Gluck: Armide – Air gracieux – Air Sicilien
G.F.Händel: Alessandro – Brilla nell’alma
přídavky:
R.Keiser: Fredegunda – Lasciami piangere
G.M.Orlandini: Berenice – Col versar, barbaro, il sangue
G.F.Händel: Alessandro – ‚Brilla nell‘ alma un non inteso ancor
Foto Nachtigall Artists
