Jubilejní Libuše na hradě Grabštejn

Na pomezí severních Čech a Lužice se uprostřed pahorkaté, lesy pokryté krajiny tyčí na zalesněném kopci starobylý hrad Grabštejn. Původní stavba ze třináctého století byla o tři sta let později přestavěna na renesanční zámek, který po nákladných rekonstrukcích můžeme dnes poznat v jeho plné kráse a majestátnosti. Zámek byl za minulého režimu pro veřejnost uzavřen, protože byl vojenským objektem.Od roku 1993 se na zdejším zámku každoročně pořádá kulturní projekt, který je ve srovnání s podobnými akcemi v evropském kontextu v mnoha aspektech zcela ojedinělý. Nejdříve to byly benefiční pěvecké koncerty a později i celá operní představení, pod organizačním vedením sólisty pražského Národního divadla Luďka Veleho. Tento všestranný umělec se ve vesničce Chotyně, nacházející se v podhradí, narodil. Během let tak měli diváci možnost zhlédnout řadu známých operních děl. Chronologicky uvádím  Rusalku, Lazebníka sevillského, Prodanou nevěstu, Jakobína, Čerta a Káču, Bohému, Příhody lišky Bystroušky, Dona Giovanniho, Tajemství, Dona Pasquala, Hubičku a Figarovu svatbu. V inscenacích účinkují převážně umělci z pražského Národního divadla, a to bez nároku na honorář. Výtěžek těchto benefičních akcí je používán pro záchranu vzácných hradních památek, zejména interieru kaple sv. Barbory. V tomto sisyfovském úsilí  pomáhají mimo některých institucí také orgány okolních místních samospráv. Zde je případné jmenovat obětavou starostku Chotyně paní Janu Mlejneckou, pro níž zvelebování místního zámku a pořádané kulturní akce jsou srdeční záležitostí. Pro zajímavost, velkou padesátimilionovou dotaci na rekonstrukci zámku poskytlo v dřívější době také ministerstvo kultury za vedení Pavla Dostála.K letošnímu jubilejnímu dvacátému ročníku benefičních koncertů a představení byl zvolen pro sobotu 18. srpna titul nejnáročnější a pro náš národ také nejposvátnější: slavnostní opera Bedřicha Smetany Libuše. Byl to počin velmi odvážný, ale zároveň riskantní. Jeviště na dolním zámeckém nádvoří je dosti malé a uvedení tak velké a náročné opery se sbory – i když jsou samozřejmě početně zredukované – je pro inscenátory opravdovým oříškem. Nespornou výhodou uvedené inscenace bylo, že většina účinkujících umí toto dílo z pražského provedení. Je to také kolektiv pěvců, kteří se spolu dobře znají a mnozí svoje umění již úspěšně předvedli zdejšímu publiku v minulých ročnících. Výhodné je rovněž to, že celý prostor není zapotřebí uměle ozvučit, protože v uzavřeném nádvoří je velmi dobře slyšet. Režisér Luděk Vele musel kvůli malému prostoru scény pochopitelně zvolit jiná aranžmá a navíc měl minimální čas na nazkoušení opery. Hlavní váha tak zůstávala na profesionalitě a umu účinkujících umělců. Velmi jednoduchá výprava, vytvořená z vtipně umístěných propletených prstenců barevných látek, byla dílem žáků Střední uměleckoprůmyslové školy a Vyšší odborné školy v Jablonci pod vedením prof. Jitky Jelínkové. Kostýmy navržené Irenou Greifovou pro pražskou inscenaci zapůjčilo Národní divadlo.

Další náročnou záležitostí a také částečným handicapem je, že operní představení nejsou z prostorových i organizačních důvodů prováděna s orchestrem, ale pouze za doprovodu klavíru. Možná je to u tak velké opery poněkud nezvyklé, ale diváci si po chvíli jistě zvykli. Oproti tomu v některých momentech zase vyniknou hlasy pěvců. K pianu zasedli zkušený Jaroslav Šaroun a mladý dirigent David Švec, který také dílo řídil. Pod jeho taktovkou se hrála prakticky kompletní opera, vypuštěna byla pouze scéna žneců ve Stadicích a některé orchestrální předehry k jednotlivým obrazům, což ale nikterak nenarušilo kontinuitu děje. Hlavním atributem úspěchu představení na zámeckém nádvoří, přeplněném více než tisícovkou diváků, byl vyrovnaný sólistický ansámbl v čele s dnes již legendární Evou Urbanovou v titulní roli. Ta dala do postavy kněžny Libuše bytostně celé své velké pěvecké umění a hlavně nesmírný cit a prožitek. V některých okamžicích jsem si vybavil nezapomenutelnou Marii Podvalovou, jejíž Libuši jsem vídával v Národním divadle jako mladičký student a vzpomínka na ni se nesmazatelně zapsala v mé mysli. Dokonalým partnerem naší současné operní heroiny byl urostlý Přemysl Martina Bárty, jehož krásný nosný baryton pronikal v plné síle až do nejzazších koutů zámeckého nádvoří. Z dalších protagonistů, kteří mají své role nastudované z pražské inscenace, je především nutno uvést sonorního Luďka Veleho jako Chrudoše, Jitku Svobodovou v roli Krasavy a Radmilu Kateřiny Jalovcové. Výborně se pěvecky i výrazově uplatnil Aleš Briscein jako Šťáhlav, který sice v pražské inscenaci obsazen není, ale ztvárnil již stejnou roli před dvěma lety při uvedení Libuše v přírodním amfiteátru v pražské Šárce. Radovana pak zpíval Jiří Kubík a Lutobora mladý Michael Kubečka, který jako jediný ani v jednom z pražských uvedení Libuše nevystupoval. Na všech sólistech i členech sboru Národního divadla bylo vidět radost z prováděného díla a snahu o maximální výkon i za ztížených podmínek enormně horkého dne. Sílu a chuť jim jistě dodávalo velmi vděčné a ukázněné publikum. Při závěrečných slovech Libušina proroctví Můj drahý český národ neskoná, on pekla hrůzy slavně překoná mnohým z diváků vytryskly slzy z očí. Závěrečný potlesk a standing ovations jen potvrdily opravdové nadšení obecenstva. 

Grabštejnské představení Libuše nejednomu z přítomných jistě dodalo víru a sílu při prožívání nepěkné současné politické a společenské situace v našem státě. Mělo by být hozenou rukavicí mnohým našim ignorantním a nabubřelým představitelům vládnoucích garnitur, pro které kulturní úroveň národa je až daleko za opojením z moci a financemi.

Jubilejní představení Libuše doprovázely ještě další významné akce. V úvodu byla osobně předána cena českého, vskutku národního umělce a velkého vlastence Eduarda Hakena dnes osmaosmdesátiletému významnému tenoristovi Janu Malíkovi. Ten působil od roku 1953 až1987 na českých scénách a hostoval i v zahraničí, především však vystupoval v Divadle F.X.Šaldy v Liberci, kde vytvořil celou řadu závažných operních rolí.

Po skončení působivého představení Libuše byl organizátor zdejších benefičních akcí Luděk Vele korunován rodnou obcí Chotyní a z rukou Evy Urbanové králem zdejších benefičních představení a koncertů. Zároveň obdržel Výroční cenu nedaleko ležícího města Hrádek nad Nisou, který se také intenzivně snaží podporovat místní kulturní dění. Budiž všem, kteří takto propagují kulturní tradice našeho národa, vzdán hold a vřelý dík.Na grabštejnském zámku se ale kulturní dění uplatňuje i v dalších uměleckých formách, mimojiné při prezentaci děl našich předních výtvarníků. V nově zřízené Galerii sv. Barbory, nacházející se v dřevem krásně vyloženém podkroví zámeckého paláce, byla instalována výstava obrazů a měděných desek se smaltem od jednoho z našich nejvýznamnějších výtvarníků, pana Jaroslava Šerých.Ten také jedno ze svých děl, nazvané Smavá vize, zdejší galerii věnoval. Na vernisáži v dlouhém galerijním prostoru, návštěvníky zcela zaplněném, krásně promluvil a své dílo představil sám autor, Luděk Vele pak procítěně zazpíval jednu z Biblických písní. Překvapivým dárkem jak pro vystavujícího umělce, ale i pro všechny přítomné byla známá árie O měsíčku z Dvořákovy Rusalky v interpretaci dcery Luďka Veleho Adély Velové, Ta jak vidno úspěšně pokračuje ve šlépějích svého otce a studuje operní zpěv. Škoda jen, že před začínajícím představením nebylo více času si všechna ta skvostná díla podrobněji a v klidu prohlédnout. V rámci doprovodných akcí je ve chladném sklepení hradu vystaveno i oskové srdce Václava Havla, dílo Lukáše Gavlovského a Romana Švejdy.

V tuto chvíli nezbývá než se těšit na to, jaká operní inscenace bude na Grabštejně nabídnuta příští rok. To Luděk Vele zatím neprozradil. Po předchozích ročnících je ale více než jisté, že bude stát za vidění. Vždyť vše na Grabštejně je v rukou nejen nadšenců, ale také výsostných profesionálů, zanícených pro dobrou věc.

XX. benefiční koncert na záchranu kaple sv.Barbory na hradu Grabštejn
Bedřich Smetana:
Libuše
Režie:Luděk Vele
Scéna: studentky Střední uměleckoprůmyslové školy a Vyšší odborné školy v Jablonci nad Nisou pod vedením profesorky Jitky Jelínkové
Kostýmy: Irena Greifová
Klavírní doprovod: David Švec a Jaroslav Šaroun
Sbor Opery Národního divadla
18.srpna 2012 Dolní nádvoří hradu Grabštejn

Libuše – Eva Urbanová
Přemysl ze Stadic – Martin Bárta
Chrudoš od Otavy – Luděk Vele
Šťáhlav na Radbuze – Aleš Briscein
Radmila – Kateřina Jalovcová
Lutobor z Dobroslavského Chlumce – Michael Kubečka
Krasava – Jitka Svobodová
Radovan – Jiří Kubík

www.grabstejn.mikroregion.info

Foto autor