Jubilejní Libuše na hradě Grabštejn

  1. 1
  2. 2

Na pomezí severních Čech a Lužice se uprostřed pahorkaté, lesy pokryté krajiny tyčí na zalesněném kopci starobylý hrad Grabštejn. Původní stavba ze třináctého století byla o tři sta let později přestavěna na renesanční zámek, který po nákladných rekonstrukcích můžeme dnes poznat v jeho plné kráse a majestátnosti. Zámek byl za minulého režimu pro veřejnost uzavřen, protože byl vojenským objektem.Od roku 1993 se na zdejším zámku každoročně pořádá kulturní projekt, který je ve srovnání s podobnými akcemi v evropském kontextu v mnoha aspektech zcela ojedinělý. Nejdříve to byly benefiční pěvecké koncerty a později i celá operní představení, pod organizačním vedením sólisty pražského Národního divadla Luďka Veleho. Tento všestranný umělec se ve vesničce Chotyně, nacházející se v podhradí, narodil. Během let tak měli diváci možnost zhlédnout řadu známých operních děl. Chronologicky uvádím  Rusalku, Lazebníka sevillského, Prodanou nevěstu, Jakobína, Čerta a Káču, Bohému, Příhody lišky Bystroušky, Dona Giovanniho, Tajemství, Dona Pasquala, Hubičku a Figarovu svatbu. V inscenacích účinkují převážně umělci z pražského Národního divadla, a to bez nároku na honorář. Výtěžek těchto benefičních akcí je používán pro záchranu vzácných hradních památek, zejména interieru kaple sv. Barbory. V tomto sisyfovském úsilí  pomáhají mimo některých institucí také orgány okolních místních samospráv. Zde je případné jmenovat obětavou starostku Chotyně paní Janu Mlejneckou, pro níž zvelebování místního zámku a pořádané kulturní akce jsou srdeční záležitostí. Pro zajímavost, velkou padesátimilionovou dotaci na rekonstrukci zámku poskytlo v dřívější době také ministerstvo kultury za vedení Pavla Dostála.K letošnímu jubilejnímu dvacátému ročníku benefičních koncertů a představení byl zvolen pro sobotu 18. srpna titul nejnáročnější a pro náš národ také nejposvátnější: slavnostní opera Bedřicha Smetany Libuše. Byl to počin velmi odvážný, ale zároveň riskantní. Jeviště na dolním zámeckém nádvoří je dosti malé a uvedení tak velké a náročné opery se sbory – i když jsou samozřejmě početně zredukované – je pro inscenátory opravdovým oříškem. Nespornou výhodou uvedené inscenace bylo, že většina účinkujících umí toto dílo z pražského provedení. Je to také kolektiv pěvců, kteří se spolu dobře znají a mnozí svoje umění již úspěšně předvedli zdejšímu publiku v minulých ročnících. Výhodné je rovněž to, že celý prostor není zapotřebí uměle ozvučit, protože v uzavřeném nádvoří je velmi dobře slyšet. Režisér Luděk Vele musel kvůli malému prostoru scény pochopitelně zvolit jiná aranžmá a navíc měl minimální čas na nazkoušení opery. Hlavní váha tak zůstávala na profesionalitě a umu účinkujících umělců. Velmi jednoduchá výprava, vytvořená z vtipně umístěných propletených prstenců barevných látek, byla dílem žáků Střední uměleckoprůmyslové školy a Vyšší odborné školy v Jablonci pod vedením prof. Jitky Jelínkové. Kostýmy navržené Irenou Greifovou pro pražskou inscenaci zapůjčilo Národní divadlo.

Další náročnou záležitostí a také částečným handicapem je, že operní představení nejsou z prostorových i organizačních důvodů prováděna s orchestrem, ale pouze za doprovodu klavíru. Možná je to u tak velké opery poněkud nezvyklé, ale diváci si po chvíli jistě zvykli. Oproti tomu v některých momentech zase vyniknou hlasy pěvců. K pianu zasedli zkušený Jaroslav Šaroun a mladý dirigent David Švec, který také dílo řídil. Pod jeho taktovkou se hrála prakticky kompletní opera, vypuštěna byla pouze scéna žneců ve Stadicích a některé orchestrální předehry k jednotlivým obrazům, což ale nikterak nenarušilo kontinuitu děje. Hlavním atributem úspěchu představení na zámeckém nádvoří, přeplněném více než tisícovkou diváků, byl vyrovnaný sólistický ansámbl v čele s dnes již legendární Evou Urbanovou v titulní roli. Ta dala do postavy kněžny Libuše bytostně celé své velké pěvecké umění a hlavně nesmírný cit a prožitek. V některých okamžicích jsem si vybavil nezapomenutelnou Marii Podvalovou, jejíž Libuši jsem vídával v Národním divadle jako mladičký student a vzpomínka na ni se nesmazatelně zapsala v mé mysli. Dokonalým partnerem naší současné operní heroiny byl urostlý Přemysl Martina Bárty, jehož krásný nosný baryton pronikal v plné síle až do nejzazších koutů zámeckého nádvoří. Z dalších protagonistů, kteří mají své role nastudované z pražské inscenace, je především nutno uvést sonorního Luďka Veleho jako Chrudoše, Jitku Svobodovou v roli Krasavy a Radmilu Kateřiny Jalovcové. Výborně se pěvecky i výrazově uplatnil Aleš Briscein jako Šťáhlav, který sice v pražské inscenaci obsazen není, ale ztvárnil již stejnou roli před dvěma lety při uvedení Libuše v přírodním amfiteátru v pražské Šárce. Radovana pak zpíval Jiří Kubík a Lutobora mladý Michael Kubečka, který jako jediný ani v jednom z pražských uvedení Libuše nevystupoval. Na všech sólistech i členech sboru Národního divadla bylo vidět radost z prováděného díla a snahu o maximální výkon i za ztížených podmínek enormně horkého dne. Sílu a chuť jim jistě dodávalo velmi vděčné a ukázněné publikum. Při závěrečných slovech Libušina proroctví Můj drahý český národ neskoná, on pekla hrůzy slavně překoná mnohým z diváků vytryskly slzy z očí. Závěrečný potlesk a standing ovations jen potvrdily opravdové nadšení obecenstva. 


Grabštejnské představení Libuše nejednomu z přítomných jistě dodalo víru a sílu při prožívání nepěkné současné politické a společenské situace v našem státě. Mělo by být hozenou rukavicí mnohým našim ignorantním a nabubřelým představitelům vládnoucích garnitur, pro které kulturní úroveň národa je až daleko za opojením z moci a financemi.

  1. 1
  2. 2

Hodnocení

Vaše hodnocení - Smetana: Libuše (Grabštejn 2012)

[Total: 7    Average: 4.1/5]

Související články


Napsat komentář