Jubileum československé pěvkyně

Významné osobnosti brněnské opery a baletu

28. března slaví své narozeniny dlouholetá vynikající sopranistka  brněnské Janáčkovy opery a operního souboru  Slovenského národného divadla v Bratislavě Magdaléna Blahušiaková. Rodačka ze středoslovenských Vrútek získala lásku ke zpěvu od své matky, která zpívala v amatérských sborech. V Bratislavě, kde prožila svá mladá léta, účinkovala v dětském sboru, ale stejně jako  se zajímala o hudbu, zajímala se o výtvarné umění a chtěla  studovat umělecko průmyslovou škola. Nakonec zvítězila hudba a zpěv a malování se stalo jejím koníčkem.

Zpěv studovala na bratislavské Konzervatoři u profesorky Márie Smutné-Vlkové. Po jejím absolutoriu v roce 1963 pokračovala ve studiích na bratislavské Vysoké škole múzických umění u bulharské profesorky Táni Cokové. Svá studia ukončila v roce 1967 písňovým koncertem a rolí Julie v Dvořákově Jakobínu. Tato postava jakoby předznamenala její budoucí pěveckou kariéru, v níž dominovaly především postavy mladodramatického a dramatického oboru, i když její pěvecký rejstřík byl značně široký a s mimořádným úspěchem zvládala  náročné úkoly, které tento obor  v různých směrech překračovaly.

Ve svých studiích u prof. Cokové pokračovala poté ještě při ročním stipendijním pobytu v bulharské Sofii a v roce 1970 měla možnost studijního pobytu v Benátkách, kde se pod vedením pěvkyně Giny Cigny věnovala studiu italských oper.V roce 1968 získala čestné uznání na  pěvecké soutěži pořádané v průběhu Pražského jara. Na této soutěži ji slyšel zpívat šéf brněnské Janáčkovy opery František Jílek a nabídl jí angažmá. 1. ledna 1969 se Magdaléna Blahušiaková stala  sólistkou souboru, který v té době prožíval léta všestranného rozkvětu a Blahušiaková se  velmi rychle stala jednou z jeho výrazných osobností. Brno bylo město, kde se do plné šíře rozvinul její pěvecký talent, její schopnost dokonalého precisního zvládnutí široké škály různorodých postav stejně jako její umění výtečné herecké charakterizace ztvárněných rolí. Její první nastudovanou rolí byla Santuzza v Mascagniho Sedláku kavalírovi, kde  jednoznačně přesvědčila o tom, že dámský sólistický soubor Janáčkovy opery  dostal  skvělou posilu.

V Brně se rychle zabydlela v řadě rolí italského repertoáru. Skvěle byla hodnocena její Desdemona, kterou vytvořila po boku Viléma Přibyla v titulní roli ve starší Jílkově a Wasserbauerově inscenaci Verdiho Otella. Z jejích verdiovských postav si připomeňme například  Alžbětu v Donu Carlosovi, titulní roli Violetty Valéry v Traviatě, Nanettu ve Falstaffovi, nezapomenutelnou  Aidu anebo Amelii Grimaldi v prvním brněnském nastudování Simona Boccanegry v roce 1983.

První setkání  s Puccinim proběhlo v roce  1971 v jedné z nejobtížnějších sopránových rolí tohoto autora, v titulní roli opery Manon Lescaut. V krátkém sledu poté následovaly Tosca, Madame Butterfly a Mimi.Role zcela odlišného pěveckého i hereckého typu ji přinesly mozartovské postavy – Pamina v Kouzelné flétně a zejména Dona Elvíra v Donu Giovannim, které ztvárnila stejně bravurně jako postavy v italských operách. Její parádní rolí byla Taťána v Evženu Oněginovi, kterou hrála a zpívala ve dvou inscenacích, z dalších rolí světového repertoáru si připomeňme Agátu v Čarostřelci, Micaela v Carmen a opět se zcela jinými polohami se setkala v hlavní ženské roli Evy ve Wagnerových Mistrech pěvcích norimberských. V u nás nepříliš často uváděné polské národní opeře Halka autora Stanislava Moniuszka ztvárnila v inscenaci z roku 1976 úspěšně titulní roli.Pozoruhodný byl podíl slovenské pěvkyně Blahušiakové v operách českých autorů. Na prvním místě se asi sluší jmenovat její Rusalku, řadu krásných rolí vytvořila v operách Bedřicha Smetany. Vedle Krasavy z Libuše, Blaženky  z Tajemství či Hedviky z Čertovy stěny se výtečně vyrovnala i se dvěma postavami, které, každá jinak, vybočovaly z hlavního proudu jejího zaměření. Byla to Barče v Hubičce a na druhé straně Milada v Daliborovi, u níž kritika vyzvedla hluboce niterné pojetí této postavy. Svým ztvárněním Jenůfy v Její pastorkyni a Káti Kabanové, kterou nastudovala specielně pro hostování Janáčkovy opery v Itálii se Magdaléna Blahušiaková zařadila mezi špičkové interpretky čelných janáčkovských postav v dějinách brněnského operního souboru.

Brno poskytlo Magdaléně Blahušiakové také řadu výborných příležitostí  z operní tvorby dvacátého století. Především je nutné zmínit se o jejím dokonalém pěveckém a hereckém ztvárnění Kateřiny v Řeckých pašijích Bohuslava Martinů a Judity v Modrovousově hradu Bély Bartóka. V prvním československém jevištním uvedení Honnegerovy Svaté Jany na hranici zpívala Pannu Marii a v opeře Krvavá svatba maďarského skladatele Szokolaye ztvárnila hlavní ženskou roli Nevěsty. Ze současné české tvorby jmenujme titulní hrdinku v opeře brněnského autora Josefa Berga Únos Európy a Penelopu v Odysseově návratu téhož autora.  Jedním z jejích mimořádných výkonů v této kategorii postav byla  trojrole postav Džejn, Jany a Johanky v opeře Otomara Máchy Růže pro Johanku. V Brně také pilně participuje na koncertním životě města, do něhož se znamenitě zapsala například interpretací  kantáty Pavla Blatného Vrba či sopránového partu Janáčkovy Glagolské mše, kterou zpívala mnohokráte i v zahraničí. Účinkovala v řadě evropských zemí stejně jako v Japonsku, Číně či USA, v New Yorku vystoupila  v proslulé Carnegie Hall.Operní fanoušci si nepochybně připomenou některou z jejích postav, které ztvárnila v televizních inscenacích oper (Desdemona v Otellovi, Kateřina Izmajlová, Líza v Pikové dámě, Jenůfa), na rozhlasové nahrávce je zaznamenán její hlas v titulní roli opery Emila Františka Buriana Maryša.

Její mimořádně plodné a úspěšné brněnské období konči v první polovině osmdesátých let, V roce 1982 se stává sólistkou opery SND Bratislava, přičemž další dva roky je ještě souběžně členkou Janáčkovy opery.

Další dvacetiletí v Bratislavě ji přináší řadu dalších neméně inspirativních úkolů. Vrací se k řadě úspěšných brněnských rolí a přidává k nim nové jako Katrenu v Krútňavě a Ĺutomiru ve Svätoplukovi Eugena Suchoně, Abigail ve Verdiho Nabuccu, Lady Macbeth v Macbethovi, donnu Elvíru v Donu Giovannim střídá donna Anna, Alžbětu v Donu Carlosovi princezna Eboli, její mozartovský repertoár se rozšiřuje o Fiordilligi v Cosi fan tutte. Její působení v SND končí v roce 2003 a téhož roku Magdaléna Blahušiaková obdržela vysoké státní vyznamenání  Řád Ĺudovíta Štúra.

Pilně se věnuje pedagogické činnosti, je členkou porot pěveckých soutěží. V této oblasti si udržuje trvalý kontakt s českým hudebním životem jako členka porot Mezinárodní pěvecké soutěže v Karlových Varech, kde vedla také pěvecké kursy či členka poroty Pěvecké soutěže v Kroměříži.

Do dalších let popřejme  Magdaléně Blahušiakové, pěvkyni, která se výrazně zapsala do historie české a slovenské opery hodně pevného zdraví, svěžesti a neutuchajícího elánu.

Autor je bývalým dlouholetým ředitelem Divadla J.K.Tyla v Plzni a Národního divadla v Brně