Jubileum Smetanovy Čertovy stěny

V Muzeu Bedřicha Smetany (součást Muzea české hudby) na Novotného lávce v Praze se minulý měsíc uskutečnila zajímavá přednáška o opeře Bedřicha Smetany Čertova stěna, která měla v Prozatímním divadle v Praze premiéru před sto třiceti lety, 29. října. Vyprávění bylo doplněno koncertními  ukázkami z tohoto Smetanova předposledního operního díla. Autorem a průvodcem podvečera pořádaného ve výtvarně zajímavém interiéru expozice muzea, byl místopředseda Společnosti Bedřicha Smetany Václav Němec, s dlouhým a obsáhlým výkladem díla, obsahujícím známé i méně známé okolnosti vzniku a provedení této opery. Použity byly i úryvky korespondence mezi libretistkou Eliškou Krásnohorskou a samotným skladatelem, kde si oba vyměňovali své názory na texty k opeře i samotné její komponování. Tyto dopisy byly knižně vydány, vybrané texty přednášela Lidmila Němcová.

O+

Na úvod Čertovu stěnu připomněla ze zvukového záznamu předehra k opeře. Použita byla nahrávka firmy Supraphon v nastudování vynikajícího dirigenta Zdeňka Chalabaly s orchestrem a sólisty Národního divadla v Praze z roku 1960. Největším zpestřením ale bylo uvedení několika árií opery v provedení mladých posluchačů Pražské konzervatoře a HAMU. Klavírní doprovod umělců byl v aranžmá zkušené profesorky Jany Nácovské. Jako první slyšeli posluchači árii Záviše, která je zajímavá obzvláště tím, že v hraných inscenacích Čertovy stěny se běžně neuvádí. Zazpívala ji posluchačka konzervatoře Anna Šimková (prof. Zbyněk Brabec). Následovala árie Katušky z prvního dějství, v podání Heleny Hálové z Pražské konzervatoře. Mladá studentka, která studuje u prof. Jiřiny Přívratské, vládne oblým a příjemným sopránem, její mládí navíc dodalo ztvárnění zamilované mladé dívky přirozený a přesvědčivý půvab. Přibližně v polovině večera pak zazněly dvě reprodukované árie Raracha v podání mladého talentovaného basisty Josefa Šťávy; snímek byl pořízen právě ve Smetanově muzeu před třemi lety. V závěru pak Luboš Skala, posluchač z HAMU u prof. Romana Janála, vzorně přednesl znělým hlasem nádhernou árii Petra Voka z Rožmberka ,, Jen jediná mne ženy krásná tvář tak dojala …. ´´. Zde bych trochu odbočil a připomenul celou plejádu vynikajících barytonistů v této roli, z nichž byl pro mne nekorunovaným králem Václav Bednář, kterého jsem jako mladík několikráte slyšel. Koncertní vložku ukončila zpěvem Záviše štíhlá, elegantní mezzosopranistka Alžběta Vomáčková;.ta je studentkou Pražské konzervatoře ze třídy prof. Brigity Šulcové, která byla také v publiku přítomná. Dotyčná árie je pro interprety určitě efektnější, nežli první Závišův zpěv, který  Smetana vypustil. Alžběta Vomáčková mimo jiné zpívala tuto árii Záviše i na pěvecké soutěži Antonína Dvořáka v Karlových Varech, kde získala v loňském roce druhé místo. Dle mého názoru mohlo být v poměru k mluvenému slovu ještě nějaké to hudební číslo navíc, což přinese vždy příjemné oživení a zpestření programu. Všechny přítomné jistě ovládl duch velkého skladatele a umocněním jeho přítomnosti byl pak pravnuk Bedřicha Smetany Petr Hejdušek v publiku.

Foto Pavel Horník a archiv ND