K České filharmonii se vrací hvězdná umělecká dvojice: Yuja Wang a Simon Rattle

Sergej Rachmaninov je autorem čtyř klavírních koncertů, zkomponovaných v časovém rozmezí téměř půl století. První vznikl roku 1891, čtvrtý z roku 1927 získal definitivní podobu až v roce 1941. Rachmaninovův Klavírní koncert č. 3 d moll je mezi klavíristy považován za jeden z nejobtížnějších, nejen pro technické nároky, ale také pro svou délku. Koncert byl věnován klavíristovi polského původu Józefu (Josefu) Hofmannovi, ten jej však nikdy nehrál. Skladatel jej zkomponoval speciálně pro své americké turné, kde se chtěl představit nejen jako klavírista, ale také jako skladatel. Dílo bylo poprvé uvedeno 28. listopadu 1909 v New Yorku za řízení Waltera Damrosche s autorem u klavíru a 16. ledna následujícího roku zaznělo v Carnegie Hall v New Yorku po taktovkou Gustava Mahlera. Rachmaninov si neobyčejně vážil Mahlerova přístupu, který se precizně věnoval detailům partitury, ačkoliv už měl orchestr skladbu nazkoušenou.

Yuja Wang, která Rachmaninovovy klavírní koncerty často a ráda interpretuje, Philadelphia Orchestra a dirigent Yannick Nézet-Séguin loni v lednu během jednoho odpoledne provedli v Carnegie Hall všechny čtyři klavírní koncerty najednou, a ještě k nim přidali Rapsodii na Paganiniho téma. Tímto jedinečným a těžko opakovatelným hudebním maratonem vzbudili velký zájem publika a sklidili pochvalné recenze od hudebních kritiků.

Česká filharmonie Rachmaninovův Třetí klavírní koncert poprvé uvedla ve Smetanově síni Obecního domu v roce 1920 pod taktovkou Václava Talicha s rumunským klavíristou Theofilem Demetriescu. Od té doby ho orchestr provedl ještě třiadvacetkrát, z toho sedmkrát s Jiřím Bělohlávkem a klavíristy Nikolajem Luganským a Behzodem Abduraimovem. Naposledy ho Česká filharmonie hrála na festivalu Dvořákova Praha spolu s Tomášem Netopilem a Borisem Giltburgem v září 2023.

Anton Bruckner je považován za jednoho z posledních velkých symfoniků 19. století, jejichž díla se stala součástí kmenového repertoáru a jsou trvale uváděna – tak jako díla Johannesa Brahmse, Antonína Dvořáka či s přesahem do 20. století Gustava Mahlera. Nestalo se tak ovšem ihned a bez nesnází, v koncertním životě se prosazoval Bruckner obtížně. Uváděná Šestá symfonie vznikala mezi roky 1879–1881. Skladatel ji mohl v celku slyšet pouze jednou na orchestrální zkoušce Vídeňských filharmoniků, před vlastním koncertem se však dirigent Otto Jahn rozhodl uvést pouze dvě střední věty. Zazněly 11. února 1883 ve Velkém sále vídeňského Musikvereinu a byly přijaty ambivalentně.

Česká filharmonie zahrála Brucknerovu Šestou symfonii poprvé v roce 1908 pod taktovkou Viléma Zemánka. K dalšímu uvedení došlo v roce 1926 a pak celkem desetkrát orchestr skladbu provedl mezi lety 1991 až 2004. Simon Rattle v roce 2019 pořídil s Londýnským symfonickým orchestrem originální nahrávku Brucknerovy Šesté symfonie, která se stala předmětem vzrušených debat. Poslední Brucknerovou skladbou, kterou Česká filharmonie uvedla, byla jeho Devátá symfonie. Na přelomu března a dubna 2022 ji s orchestrem nastudoval rakouský dirigent Franz Welser-Möst.