K nedožitým osmdesátinám sopranistky Marty Boháčové

Osmdesáti let by se právě dnes dožila dlouholetá přední sólistka Opery Národního divadla, výborná česká sopranistka, Marta Boháčová.

Marta Boháčová (dívčím jménem Leinweberová) se narodila 8. května 1936 v Brně. Vyrůstala v harmonickém rodinném prostředí (podle zpěvaččina svědectví její otec hrál dobře na housle a matka ráda zpívala) a už v dětském věku se u ní projevovala láska k hudbě a ke zpěvu. Na základní škole ji učila paní učitelka Sedláčková, která vedla dětský školní sbor. Malá Marta v něm záhy začala zpívat sólo. Školní sbor paní učitelky Sedláčkové se později stal základem pro vznik vynikajícího brněnského dětského pěveckého sboru Kantiléna, který založil a dlouhá léta vedl syn paní učitelky profesor Ivan Sedláček.

V Brně studovala na Pedagogickém gymnáziu. Na této škole vzniklo Horácké dívčí trio, ve kterém studentka Marta zpívala první hlas. Soubor získal zlatou medaili na mezinárodním festivalu ve Štrasburku.

Po maturitě odešla učit a tři roky působila na školách na jižní Moravě. Do Brna dojížděla zpívat do tehdy velmi známého brněnského pěveckého sboru Radost. Zde se seznámila se svým budoucím manželem, hudebním skladatelem, Josefem Boháčem, který se sborem Radost spolupracoval. V roce 1958 byla na základě úspěšného konkurzu přijata do Pěveckého sboru Československého rozhlasu, posléze na doporučení dirigenta rozhlasového orchestru Václava Jiráčka odešla studovat na Akademii múzických umění, kde byla žačkou profesora Přemysla Kočího, herectví ji vyučovala Jiřina Šejbalová.

Ve svém pěveckém školení později, už jako operní sólistka, pokračovala v Bratislavě u výtečné profesorky zpěvu Anny Korinské, která definitivně formovala její pěvecký projev. A zdokonalovala se též v Itálii, na pěvecké škole při Teatro Massimo v sicilském Palermu studovala u Diny Cigny (1900-2001), vynikající představitelky verdiovských, pucciniovských, ale také mozartovských a wagnerovských stěžejních rolí na čelních světových operních scénách v éře Artura Toscaniniho a Tullia Serafina. Ráda vzpomínala také na studijní pobyt na římské Akademii svaté Cecilie.

V roce 1967 byla přijata jako sustentantka do Opery Národního divadla, během sezony 1967-1968 vystoupila v několika rolích. Poprvé se divákům představila v postavě První žínky v Dvořákově Rusalce. Zopakovala si ji posléze v desítkách představení a později k ní přidala i Druhou žínku.

Bylo zřejmé, že jednou z jejích domén se stanou role mozartovské. Byla pro ně výtečně disponována jasnou barvou svého hlasu, přirozenou koloraturou stejně jako bezprostředně působícím půvabem svého jevištního projevu. Ještě v prosinci 1967 své pěvecké i herecké kvality prokázala v postavě Blondy v Únosu ze Serailu, v únoru 1968 pak následovaly rozkošná Zuzanka ve Figarově svatbě a jedna z vrcholných sopránových rolí v Mozartových operách, Královna noci v Kouzelné flétně, kterou později vyměnila za Papagenu. Mozartovu Zuzanku pak zpívala v mnoha představeních v různých inscenačních pojetích, v inscenaci této opery na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let ztvárnila roli Hraběnky.

V sezoně 1967-1968 vystoupila také v postavě Oskara ve Verdiho Maškarním plese. 24. dubna 1969 zpívala a hrála poprvé Zerlinu v Donu Giovannim ve druhé premiéře proslulé Krombholcovy a Kašlíkovy inscenace Dona Giovanniho. Titulní roli v tomto představení ztvárnil jeden z jejích výtečných interpretů, Rudolf Jedlička. Od 1. srpna 1970 se pak Marta Boháčová stala sólistkou Opery Národního divadla, v jejímž svazku působila až do roku 1991.

Další oblastí, v níž se Marta Boháčová výrazně prosadila, byla italská opera. Zde dosáhla řady svých špičkových výkonů, k nimž se vždy ráda vracela a na něž později vděčně vzpomínala. Nepochybně jí k tomu pomohlo její pěvecké školení v Itálii. V Pucciniho Bohémě byla obdivovanou představitelkou Musetty, ale později se prosadila i v roli Mimi. Mezi její špičkové role můžeme počítat Gildu ve Verdiho Rigolettovi a titulní roli v La traviatě.

V Donizettiho Donu Pasqualovi se setkala s postavou Noriny a v četných reprízách propůjčila svůj hlasový i herecký projev roli Rosiny v Rossiniho Lazebníkovi sevillském. Mezi své úspěchy mohla Marta Boháčková počítat i ztvárnění obtížné role Liu ve Vašatově a Jernekově inscenaci Pucciniho Turandot; s touto rolí slavila úspěch i na scéně berlínské Státní opery.

Do této kategorie postav můžeme počítat i její Micaelu v Bizetově Carmen, Olympii v Offenbachových Hoffmannových povídkách a Marcellinu v Beethovenově Fideliovi. Vynikající byla její Fiakermilli v Arabelle Richarda Strausse. V inscenaci Brittenovy Žebrácké opery účinkovala v postavě Suky Tawdry.

Marta Boháčová se úspěšně zhostila rovněž řady rolí v operách Bedřicha Smetany. Mnohokráte vystoupila v roli Esmeraldy v Prodané nevěstě, Barče v Hubičce, Karoliny ve Dvou vdovách, zpívala Prvního žence v Libuši. Ve Fibichově Šárce byla představitelkou Svatavy. V Janáčkově Její pastorkyni účinkovala v roli Bareny, ve Špalíčku Bohuslava Martinů zpívala sopránové sólo, v Divadle za bránou vytvořila roli Kolombiny, v Juliettě Obchodnici s ptáky a jednou z posledních inscenací, v níž vystoupila na scéně Národního divadla, byly Hry o Marii.

Naopak mezi první role Marty Boháčové na scéně Národního divadla patří Šumařova dcera v opeře Rudolfa Karla Smrt kmotřička,  z dalších postav v soudobém repertoáru připomeňme Gelsominu v Kašlíkově Silnici, Pavoučici v opeře Evžena Zámečníka Brouk Pytlík a především Helenu Ivanovnu Popovovou v opeře Ivo Jiráska Medvěd. Tuto postavu hrála i v televizní inscenaci a výborně zde zúročila své herecké školení u Jiřiny Šejbalové.

Marta Boháčová hostovala na řadě českých i zahraničních operních scén, mimo jiné například v italské Parmě, ve švýcarské Basileji, v bulharské Sofii, v Moskvě, v Nizozemsku, Rumunsku, Irsku a v dalších zemích. Častokrát vystoupila v opeře v Oděse. Například v titulní roli La traviaty a v Micaele v Carmen.

Spolupracovala s Československou televizí, především jako interpretka pěveckých partií v televizních inscenacích oper a operet. Připomeňme její pěvecký výkon v roli Markétky v televizním zpracování Gounodova Fausta a Markétky, kde jejími pěveckými partnery byli Jiří Zahradníček v roli Fausta a Antonín Švorc v roli Mefista. Z jejích operetních nahrávek se zmiňme o titulní roli Lehárovy Giuditty, Heleny v Nedbalově Polské krvi a titulní roli ve Frimlově Rose Marii. Titulní roli v Mirandolině Bohuslava Martinů stejně jako postavy Rosiny v Lazebníkovi sevillském a Neddy v Leoncavallových Komediantech ztvárnila před kamerami i herecky.

Věnovala se i kantátové a písňové tvorbě. Významné byly především její interpretace písňové tvorby soudobých českých skladatelů. Po léta se věnovala pedagogické činnosti na pražské konzervatoři a posléze i na Akademii múzických umění. Vyučovala rovněž na Vysoké hudební škole ve Frankfurtu nad Mohanem.

Marta Boháčová zemřela 12. srpna 2014 v Praze.