Kafka a Smetana v kostele: Večer plný kontrastů a nových hudebních pohledů

Koncert v Kostele sv. Šimona a Judy přinesl nejenom hodně zajímavé hudby, ale též mnoho témat k úvahám. Rozhodně nepatřil mezi ty, které (často díky neobjevné dramaturgii) jen odeznějí, aniž by zanechali na publiku jakoukoliv stopu. Do první poloviny večera, v duchu kafkovských záměrů dramaturgie, vstoupily dvě soudobé skladby: Proces pro hoboj, wagnerovu tubu, cembalo a smyčcový orchestr Ivana Danka a Wo ist F.? pro zpěv, cimbál, lesní roh a smyčce Jany Vöröšové. Každá z kompozic byla zcela odlišná ve svých výrazových prostředcích i ve způsobu zpracování literárního odkazu Franze Kafky. Do obsahu premiérovaných děl zasvětili čtenáře Opery PLUS jejich autoři v rozhovorech uveřejněných nedlouho před koncertem (Jana Vöröšová zde, Ivan Danko zde). Bylo tedy zajímavé jejich názory konfrontovat s dojmy po odeznělém koncertu.

Kompozici Proces pro hoboj, wagnerovu tubu, cembalo a smyčcový orchestr napsal Ivan Danko, slovenský hobojový virtuóz s mezinárodním renomé. Na pražském koncertě si hobojový part s brilancí provedl a energickými gesty též dirigoval doprovodný ansámbl. Part wagnerovy tuby s lehkostí ovládl Radek Baborák. Především party dechových nástrojů byly tak zastoupeny předními osobnostmi ve svých oborech, proto také jejich náročnost byla náležitě zatížena. V duchu vyjádření bizarnosti kafkovského světa pak Ivan Danko v dechových nástrojích využil efekty multifonik či mikrointervalů. Nutno ovšem dodat, že popisované detaily se staly součástí homogenního celku, vykazujícího poměrně rozšířené hudební myšlení na scéně alpského geografického rámce. Velmi často se zde totiž setkáváme se skladbami, které znějí v neměnném fakturálním klimatu, udržují ustálené instrumentační nastavení, pouze proměňují kinetickou stránku (tempo, popř. tónový materiál) a melodicko-harmonický materiál. Posluchač musí tedy při poslechu stále oddělovat podstatné a doplňkové mezi hlasy, a vytvářet si tím vlastní strukturální názor. Pokud se do tohoto „pitvání“ nepustí, zůstane mu bohužel při poznávání obsahu díla brána zavřená. Mám obavu, že pražské publikum tento pracovní postup ještě zcela neovládá. Díky zařazení Dankovy skladby však zavanul na pražskou hudební scénu nový vítr.

Po vyslechnutí písňového cyklu Jany Vöröšové Wo ist F.? pro zpěv, cimbál, lesní roh a smyčce jsem si velmi intenzívně uvědomil myšlenku: Vlastnosti této skladby by měla zahrnovat soudobá hudba vždy. Také to, že o nutnosti základních kompozičních principů, jako je nosnost harmonicky ušlechtilé hudební řeči, propracovaná forma, pestrost při využití lidského hlasu či barevnost instrumentálních nápadů jednoduše polemizovat nehodlám. Toto všechno obsahuje kompozice Jany Vöröšové. Svůj literární základ našla v drobných Kafkových textech, vždy ostře, v krátkém okamžiku, nečekaně obsahově vypointovaných. Seřadila je do ucelené řady jedenácti vokálních útvarů nesoucích charakteristiky písně, ariosa či melodramu. Hlas nechala nejen zpívat, ale také dokonce mluvit do amplionu. Zpěvačka též vyluzovala tón na vábničce či hrála na foukací klávesovou harmoniku. Všechny výrazové prostředky vložila autorka do snahy přiblížit se hudebně Kafkovu textu. O tom, jak se jí to podařilo, lze sice polemizovat, hudební skladba však pozornost vzbuzuje s velkou silou. Jana Vöröšová se ve svém díle vyjadřuje témbrově, jinde s akcentem na ušlechtilost melodické linky a harmonického doprovodu, často určenému cimbálu. Není však využit v duchu lidových tradic, ale slouží pouze a jen soudobě laděnému hudebnímu prostředí. Modalita skladatelky patří mezi typ s omezeným počtem tónů, není ale zastaralá ani anarchizující. Vöröšová se zařadila do postmoderního šiku skladatelů, jež dokáží odhadnout, jaké má postmoderní invenční rozevlátost obsahové možnosti a v konkrétních kompozicích ji povyšují do výšin skutečného hudebního umění.

Ozdobou provedení popisovaného písňového cyklu byla altistka Bella Adamova. Ukázala nejenom typickou kantilénní šíři svého hlasu, ale i flexibilitu při řešení proměnlivých úloh, které jí v partituře skladatelka uložila. Patřily mezi ně i drobné herecké úkony. I přehazování zmuchlaného papíru bylo součástí orchestrálních partů. Ani však o tom nelze spekulovat jako o něčem neadekvátním. Skladba Jany Vöröšové Wo ist F.? pro zpěv, cimbál, lesní roh a smyčce si zasluhuje, aby se prováděla častěji. Stala se současně též vrcholem sledovaného koncertu.

Po přestávce byla zařazena novinka jiného typu: Smetanův smyčcový kvartet Z mého života byl nově instrumentován pro smyčcový orchestr. Původci nové verze jsou Radek Baborák a Marcel Kozánek. Ke Smetanově díle netřeba nic dodávat, protože je notoricky známé, stejně tak jeho okolnosti vzniku. Nový akt přeinstrumentování, jež našel svou první realizaci v Kostele sv. Šimona a Judy, nelze jednoduše přijmout ani odmítnout. Dílo prošlo zásadní proměnou zasahující i změnu žánru, tzn. změnu podmínek pro jeho realizaci v prostoru. Z komorního díla se rázem stalo dílo orchestrální, a tedy generuje najednou jiné prostorové předpoklady, než bylo původně autorem zamýšleno. S prostorovými podmínkami přichází ruku v ruce i nové požadavky interpretační – stoupá tedy kupříkladu náročnost v oblasti jednoty orchestrální souhry atd. Je třeba brát na zřetel, že skladatel Smetanovy velikosti k vlastní kompozici připojuje současně akustické předpoklady realizace. Plyne z toho automaticky i důsledek, že takto stanovené, do kompozice vrostlé dispozice, se nemohou měnit. Jejich eventuální změna se dotkne kompozice samé. V nové verzi Smetanova prvního smyčcového kvartetu výše uvedené aspekty vždy zohledněny nejsou. Podle mého názoru celkově vychází nejlépe v nové úpravě věta volná. Ve svém zvuku vrůstá do světa serenád pro smyčce dalších romantiků. Nejsem si však jist, zda takovým posunem v konotaci Smetanova věta neutrpí. Z mého pohledu k negativnímu posunu došlo. V polemice o účinnosti nové instrumentace lze též pokračovat. Negativním faktorem je také skutečnost, že působení nového instrumentačního řádu bylo současně v rámci premiéry limitováno častými nesouhrami v rámci jednotlivých smyčcových skupin, ke kterým docházelo v hybných částech skladby, především v rámci krajních vět. Naopak silnou stránkou byla violová, violoncellová a houslová sóla členů Pražských komorních sólistů, připomínající kouzlo původního zvuku Smetanova díla.

Na koncert PKS přišlo mnoho nadšenců a sympatizantů souboru. Hlasitě aplaudovali a vyjadřovali svoje sympatie s uměleckým výkonem tělesa.

PKS: Franz Kafka & Z mého života
5. října 2024, 19:00 hodin
Kostel sv. Šimona a Judy, Praha

Program:
Jana Vöröšová: “Wo ist F.?” (světová premiéra)
Ivan Danko: Proces (světová premiéra)
Bedřich Smetana: Z mého života (arr. pro smyčcový orchestr)

Účinkující:
Pražští komorní sólisté
Bella Adamova – mezzosoprán
Ivan Danko – hoboj 
Radek Baborák – Wagnerova tuba, dirigent