Kahánek s Cibulkovou zakončili Martinské slavnosti klavíru

Závěrečný koncert letošního ročníku Martinských slavností klavíru přinesl posluchačům zajímavý program představující pomyslný vhled do bohaté tvorby konce devatenáctého a první poloviny dvacátého století. V souladu s ideou festivalu, který předně uvádí koncerty pro klavír a orchestr v komorní úpravě pro dva klavíry, čímž odkazuje k tradici provozování hudby v měšťanských salonech, zazněl tak trochu „jiný“ Koncert pro levou ruku D dur Maurice Ravela, který doplnila hudba Sergeje Rachmaninova a Witolda Lutosławského.

Koncert, jehož charakter přirozeně ovlivnila okolnost objednávky klavíristy Paula Wittgensteina, který během svého nasazení v bojích první světové války přišel o pravou ruku, vznikal ve stejné době jako skladatelův Klavírní koncert G dur (pro obě ruce). Na rozdíl od něj však v Koncertu D dur není ani náznak hravosti, jeho obsah je velmi závažný, místy až tragický, a Ravel tak jako by do něj promítl svůj vlastní negativní postoj k válečným událostem té doby. Extrémně náročného sólového partu skladby, která navíc probíhá v jednolitém, nepřerušovaném proudu, se zhostil Ivo Kahánek, jemuž v roli orchestru „sekundovala“ Markéta Cibulková. Té se skvěle podařilo vykreslit postupnou úvodní gradaci pomalého Lenta, do jejíhož vypjatého vrcholu svým tématem vstoupil Kahánek s velkou razancí. Jeho nástroj zněl zejména v nejhlubší oktávě na můj vkus až zbytečně hrubě, což však klavírista vyvážil v úžasně jemně zahraných místech s nižší dynamikou. V těch Kahánek, a to platí pro celý večer, po zvukové stránce doslova kouzlil. Jeho tón byl totiž právě v pianu neuvěřitelně hladký, lehký a přitom velmi konkrétní a – ve zbývajících skladbách pro dvě ruce – navíc skvěle vyvážený. Konkrétně v Ravelovi se mu díky tomu podařilo nádherně zachytit domnělý „impresionistický opar“. V následném místy až ironickém Scherzu bylo naopak třeba obdivovat lehkost, s níž zvládal náročnou techniku, která zde navíc probíhá ve velkém zvuku. Po jeho vrcholu, kdy se ve fortissimu vrací úvodní téma, následovala opět bravurně zahraná kadence, v níž šel klavírista záměrně místy s tempem mírně dopředu.

Martinské slavnosti klavíru 2015 - Ivo Kahánek – Sál Martinů HAMU Praha (foto Martinské slavnosti klavíru)
Martinské slavnosti klavíru 2015 – Ivo Kahánek – Sál Martinů HAMU Praha (foto Martinské slavnosti klavíru)

Doprovod Markéty Cibulkové, jejíž part byl také velmi náročný (koneckonců v originální verzi je orchestr velmi bohatě instrumentován) byl po rytmické stránce velmi přesný, ve zvuku však jako by místy nedokázala ustoupit Kahánkovi, který hrál také stále „naplno“, a skladba tak především ve druhé polovině občas zněla jako imaginární souboj dvou sólistů.

Odlehčení po přestávce přinesla Rachmaninova Suita č. 1 op. 5 z roku 1893, kterou autor věnoval Petru Iljiči Čajkovskému. Čtveřici „hudebních obrázků“, jak je údajně označil sám Rachmaninov, otevřela poetická Barcarolle. Allegretto, v jejíchž společných triolových pasážích se občas objevila drobná nesouhra. Náročné stoupající a následně klesající běhy v druhé půlce skladby byly zahrány s velkou jistotou, chyběla však propracovanější dynamika, v níž by si oba klavíristé vyšli vstříc, a tato část tak po stránce zvukové vyzněla velmi ploše. Kahánek s Cibulkovou jako by se i zde místo spolupráce mezi sebou zvukově mírně „přetahovali“. Barevnému La nuit… L’amour… Adagio sostenuto nechyběla lehkost a vytříbená jemnost v rozkladech, třetí část Les Larmes. Largo di molto, měla dynamicky úžasně vystavěné závěrečné L’istesso tempo. Celkově však bylo v celé suitě – včetně závěrečné Pâques. Allegro maestoso – uplatňováno zbytečně ostré forte, které podle mě bylo důsledkem toho, jak se oba klavíristé snažili zvukově prosadit.

Martinské slavnosti klavíru 2015 - Markéta Cibulková – Sál Martinů HAMU Praha (foto Martinské slavnosti klavíru)
Martinské slavnosti klavíru 2015 – Markéta Cibulková – Sál Martinů HAMU Praha (foto Martinské slavnosti klavíru)

Markétě Cibulkové navíc po celou dobu hru nepochybně ztěžovala nedůslednost jejího obraceče not, která se soudě podle reakcí v publiku zdála býti úsměvnou, avšak klavíristce nepochybně narušovala soustředění.

Již zmíněné ostré forte potom naopak skvěle sedělo závěrečným Variacím na Paganiniho téma Witolda Lutosławského. Ty s Ravelem spojuje válečná tematika; skladba vznikla za nacistické okupace Varšavy a skladatel se v ní poměrně pečlivě „drží“ Paganiniho originálu (každou z variací lze v Lutosławského verzi snadno rozeznat). Kahánek s Cibulkovou jim dodali potřebnou živelnost i hravost, oba party zde byly velmi jasně a nápaditě odstíněny a skladbě nechyběl potřebný drive. Martinské slavnosti tak svůj letošní ročník uzavřely se zaslouženými ovacemi, které jsou příslibem toho, že v příštím roce – kdy se dočkáme provedení všech pěti Prokofjevových klavírních koncertů – se opět budeme mít na co těšit.

Hodnocení autorky recenze: 70 %    

Martinské slavnosti klavíru 2015
Ivo Kahánek (klavír)
Markéta Cibulková (klavír)
7. prosince 2015 Sál Martinů Hudební fakulty Akademie múzických umění Praha

program:
Maurice Ravel: Koncert pro levou ruku v úpravě pro dva klavíry
=přestávka=
Sergej Rachmaninov: Suita č. 1 op. 5
Witold Lutosławski: Variace na Paganiniho téma

www.martinskeslavnosti.cz

Hodnocení

Vaše hodnocení - I.Kahánek & M.Cibulková (Martinské slavnosti klavíru 7.12.2015)

[Total: 6    Average: 3.8/5]

Související články


Napsat komentář