Vzpomínka na dva významné české barytonisty

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4

Čeněk Mlčák a Jaroslav Souček

V právě končícím roce kalendář nabídl možnost vzpomenout na životní a umělecké osudy řady čelných českých pěvců často nejhlubšího hlasového oboru. Hned tři významné barytonisty si můžeme připomenout v první prosincové dekádě.

2. prosince uplynulo pětatřicet let ode dne, kdy nás navždy opustil jeden z největších velikánů české operní scény dvacátého století, Zdeněk Otava. Opera Plus připomenula Mistrovo umění v zasvěceném a podrobném hodnocení jeho profilového cédečka, v němž se jeho autor Jiří Fuchs detailně zabývá Otavovými životními a uměleckými osudy (najdete zde).

Na toto výročí navázaly v rychlém sledu dvě další, týkající se pěvců, kteří se narodili v době, kdy Otava už patřil k známým osobnostem naší operní scény. 4. prosince uplynula dvě desetiletí od chvil, kdy po několikaleté vážné nemoci odešel dlouholetý sólista ostravské opery Čeněk Mlčák. A 8. prosince by se dožil osmdesátky někdejší čelný představitel barytonových rolí brněnského a pražského operního souboru Jaroslav Souček.

Čeněk Mlčák a Jaroslav Souček byli jako osobnosti v mnohém rozdílní, ale spojovala je jejich důsledná profesionalita ve všech aspektech jejich tvorby, píle a umělecká poctivost a z toho vyplývající obliba u publika. A spojovalo je také to, že jejich cesta na jeviště nebyla zcela přímá.

R.Wagner: Rienzi - Čeněk Mlčák (Orsini) - SD Ostrava 1982 (foto Josef Hradil)
R. Wagner: Rienzi – Čeněk Mlčák (Orsini) – SD Ostrava 1982 (foto Josef Hradil)

Čeněk Mlčák, jehož nedožité devadesátiny si připomeneme v lednu 2016, se narodil v Kroměříži, ve městě, které si pro svou kulturní historii vydobylo označení hanácké Athény. Po maturitě následovala v letech 19461950 hudební věda a estetika na Filozofické fakultě brněnské Masarykovy univerzity. Souběžně s tím studoval zpěv u tehdy velmi populárního ostravského pedagoga Rudolfa Vaška, u něhož se „vyučili“ mnozí pozdější koryfejové české opery.

V roce 1950 se stal členem opery olomouckého divadla. Jeho první rolí byl podle zachovaných svědectví král Vladislav ve Smetanově Daliborovi, po němž následovala řada dalších postav z českého i světového operního repertoáru. Po roce olomouckého působení přišlo angažmá v Ostravě, kde tehdy šéf opery Rudolf Vašata v návaznosti na předchozí dlouhou éru Jaroslava Vogla a působení Zdeňka Chalabaly budoval soubor, který se velmi brzy stal štikou v českých a moravských operních vodách. A mladý, mimořádně nadaný barytonista, obdařený kvalitním hlasem širokého rozsahu sahajícího k basovým polohám a schopný jedinečného pěveckého výrazu obohaceného přirozeným talentem hereckého projevu, se velmi rychle prosadil jako čelná osobnost souboru.

Ostrava se stala Mlčákovým osudem. Zůstal jí v podstatě věrný celý život, i když si třikrát „odskočil“. Poprvé to bylo v letech 19541956, kdy byl povolán do takzvané Armádní opery, kterou tehdy založil mocný ministr Alexej Čepička. V tomto zájezdovém souboru, jehož úkolem bylo šířit osvětu mezi vojáky, působilo pod vedením Ladislava Mráze mnoho mladých umělců, kteří se později stali chloubou operních divadel. Podruhé to bylo v letech 19661967 do Slovenského národního divadla v Bratislavě, kde ztvárnil mimo jiné velmi působivě titulní roli v původní premiéře opery Ladislava Holoubka Profesor Mamlock, a konečně potřetí v letech 19701972 do opery v Saarbrückenu.

V hlavní městě Sárska se Čeněk Mlčák prosadil v řadě velkých rolí, jako byly Scarpia v Pucciniho Tosce, Marcel v La bohème, Guglielmo v Così fan tutte a v mnoha dalších, především ale také v titulní roli Wagnerova Bludného Holanďana. Mohl tehdy v zahraničí zůstat (leckteří si tehdy mysleli, že to udělá), ale Čeněk Mlčák se vrátil a šel od úspěchu k úspěchu až do nečekaného ukončení své umělecké kariéry, které v roce 1985 způsobila mozková mrtvice.

Šíře jeho repertoáru byla doslova neuvěřitelná. Podle svědectví Karla Steinmetze na webových stránkách Českého hudebního slovníku osob a institucí vytvořil za svůj život 107 různých rolí celkem v 2­.357 představeních.

První Mlčákovou rolí nastudovanou v Ostravě byl Mlynář v Novákově Lucerně, jejíž premiéra se konala 15. září 1951. Dirigentem představení byl Jan Hus Tichý a režisérem Ilja Hylas. Deset dní poté následovala premiéra Smetanova Dalibora pod taktovkou Rudolfa Vašaty, na tehdejší dobu ve velmi odvážném průkopnickém pojetí režiséra Bohumila Hrdličky a scénografa Josefa Svobody. Čeněk Mlčák ztvárnil roli krále Vladislava.

B.Smetana: Dalibor - Čeněk Mlčák (Dalibor), Eva Gebauerová (Milada), SD Ostrava 1964 (foto František Krasl)
B. Smetana: Dalibor – Čeněk Mlčák (Dalibor), Eva Gebauerová (Milada), SD Ostrava 1964 (foto František Krasl)

A pak už šly premiéry v rychlém sledu za sebou. Smetanovy barytonové role oplývající nádhernými áriemi, které autor psal pro svého oblíbeného zpěváka Josefa Lva, patřily vždy k Mlčákovým vrcholům. Mohl v nich uplatnit svou přednost, kterou bylo hluboké vcítění do role. Zpíval a hrál ve všech Smetanových operách. Jediná z velkých smetanovských postav, se kterou se bohužel nesetkal, byl Tausendmark v Braniborech v Čechách, v nichž se publiku představil v roli Oldřicha Rokycanského. Mezi jeho velmi výrazné smetanovské role patřil vedle krále Vladislava především Kalina v Tajemství, Vok v Čertově stěně a samozřejmě Přemysl v Libuši. 

B. Smetana: Libuše - Čeněk Mlčák (Přemysl) - SD Ostrava 1968 (foto František Krasl)
B. Smetana: Libuše – Čeněk Mlčák (Přemysl) – SD Ostrava 1968 (foto František Krasl)

V Libuši Čeněk Mlčák také několikrát vystoupil v Národním divadle v postavě Radovana. Z jeho dalších úspěšných postav v dílech českých klasiků připomeňme Bohuše i Adolfa v Dvořákově Jakobínovi a Marbuela v Čertovi a Káče. 

G.Puccini: Tosca - Eva Gebauerová-Phillips (Tosca), Čeněk Mlčák (Baron Scarpia) - SD 1979 (foto Vladimír Dvořák)
A. Dvořák: Čert a Káča – Drahomíra Drobková (Káča), Čeněk Mlčák (Marbuel) – SD Ostrava 1972-1973 (foto František Krasl)
  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4

Související články


Napsat komentář