Jazzový klavírista a komponista David Braid je ve své vlasti považován za hvězdu nové generace kanadských umělců. O tom vypovídá i jeho dvojnásobné vítězství v rámci prestižních hudebních cen Juno Awards. Ve své tvorbě Braid originálně kombinuje více hudebních stylů a kompozičních přístupů, přičemž se mu dostává ohlasů jako „osvěživě nezařaditelné“ (Paris Transatlantic) nebo „široce se rozprostírající, objevitelské“ (South China Morning Post). Na závěr svého letošního evropského turné, při kterém koncertoval ve Švýcarsku, Německu, Dánsku a Finsku, zavítal David Braid do Prahy.
Zde se v rámci dvou koncertů a ojedinělého autorského projektu setká s renomovaným multižánrovým souborem Epoque Quartet. U této příležitosti jsme Davidu Braidovi a také violoncellistovi Epoque Quartet Vítu Petráškovi položili několik otázek.
Když jsem o vás sháněl informace, často jsem narážel na definice, že jste ve své tvorbě nadžánrový, že kombinujete evropský klasický přístup s americkým jazzem a tak dále. Jak byste charakterizoval svou hudbu vy?
Braid: Když tvořím hudbu, půjčuji si z jakéhokoli žánru bez předsudků. Dá se říct, že má hudba využívá harmonických a lyrických nápadů hudby klasické, zvláště pak její romantické éry, ale s důrazem na rytmus, tak jako je tomu v jazzu. Také počítá se spontánní tvorbou interpretů (opět jako v jazzu), kteří mohou tvořit variace a rozvíjet jednotlivé motivy. Nejsou mi cizí ani rytmy a jednoduché vzorce různých typů hudby populární.
Když hovoříme o ovlivnění evropskou hudbou, máte nějakého českého autora, který se vám dostal „pod kůži“?
Braid: Nejprve jsem se seznámil s hudbou Bedřicha Smetany, a to tak, že jsem trávil vánoční svátky s jeho přímým potomkem (nyní žije v Torontu). Po tomto setkání jsem prozkoumal spoustu Smetanovy orchestrální hudby a také jeho slavné klavírní trio, které je srdcervoucí a nádherné. Smetanova hudba ukrývá stejnou krásu a vášeň jako ta Beethovenova, pro mě však má Smetana ještě lepší melodie! Popravdě jsem určitě ovlivněn i melodikou Antonína Dvořáka a Gustava Mahlera.
Je něco specifického, co vás přivedlo ke spolupráci s Epoque Quartet?
Braid: Moje představa provozování „vážné hudby“ předpokládá některé interpretační techniky a dovednosti, které nejsou klasickým hudebníkům zcela vlastní. Také nabourává zažitý vztah mezi autorem a performerem, jejichž role se díky improvizacím částečně prolínají. Jedna z pro mě velmi důležitých věcí je také přirozené cítění rytmu a práce s ním. Toho rytmu, který pochází z afrického kontinentu a který západní svět poznal skrze jazz a pop music. Je velmi složité najít hudebníky, kteří jsou špičkovými interprety „západní“ klasické hudby a zároveň splňují kritéria, o kterých hovořím. Myslím, že mám velké štěstí, že mohu pracovat s Epoque Quartet, protože oni jsou jedni z mála na světě, kteří se dokáží takto suverénně pohybovat v obou rovinách.
Je to poprvé, kdy budete koncertovat v Praze?
Braid: Ano! Je to můj debut v České republice! Už jsem si ale stačil všimnout, že hudba je pro lidi v Čechách velmi důležitá, a proto jsem maximálně šťastný, že mohu prezentovat své kompozice právě tady.
Z vašeho koncertního diáře lze vyčíst, že jste víceméně stále na cestách, a to doslova po celé planetě. Jak se vám takový život líbí?
Braid: Komercialismus má na hudbu vliv už několik set let, ale až v posledních sedmdesáti pěti letech má tak silný dopad na obsah značné části veškeré hudební tvorby. Abych si zachoval zbytky nezávislosti na trhu, hledám a nacházím ostrůvky nakloněného obecenstva po celém světě, což je zčásti štěstí a zčásti zázrak. Díky tomu je pro mě každá možnost představit svou hudbu opravdový dar.
***
Kvarteto Epoque je už veřejnosti dobře známé svými „přesahovými“ projekty a spoluprací se sólisty z nejrůznějších koutů hudební scény. Kam byste zařadil setkání s Davidem Braidem?
Petrášek: Velmi potěšující je rozhodně to, že Davidova hudba je skutečně odlišná od všeho, co jsme doposud měli možnost poznat a interpretovat. Tudíž se nejedná o nějaký „další“ z mnoha projektů. Takové štěstí máme ale kupodivu poměrně často. Davidův hudební jazyk je v těchto skladbách pro smyčce a klavír hodně ovlivněn klasickou vážnou hudbou a to je asi to zásadní, co ho pro nás činí výjimečným.
Připomenete nám, s kým dalším Epoque Quartet v poslední době spolupracoval?
Petrášek: Z těch více viditelných asi budeme nejraději vzpomínat na turné s Danem Bártou a Illustratosphere. Krásný koncert byl také s Gregory Porterem a jeho kapelou na Strunách podzimu. Skvělé a nyní velmi živé projekty jsou s jazzovým klavíristou Martinem Brunnerem, s klarinetistou Irvinem Venyšem a saxofonistou Lubošem Soukupem. Jsou to tři různá seskupení, ne tedy, že bychom hráli takto všichni dohromady…
Z vašich materiálů se dozvídám, že v příštím roce to bude už patnáct let od založení vašeho souboru. Je složité tak dlouho fungovat v tomto odvětví?
Petrášek: Složité určitě ano. Nemožné ne. Základem, i když to tak často už nevypadá, je umět hrát na svůj nástroj. To je poměrně osvobozující zjištění. Samozřejmě člověk také musí být extrémně odolný proti všem formám současné reality, která malým partám našeho typu nepřeje. Každopádně vztahy uvnitř našeho souboru jsou nadstandardní a z toho vyvozuji, že nám přeci jen někdo nahoře stále drží palce. K tomu patnáctému výročí se bude v dubnu konat velký koncert v pražské Hybernii s mnoha vzácnými hosty. To bude teď po koncertě s Davidem Braidem náš další hlavní bod programu.
David Braid a Epoque Quartet
7. 9. 2014 v 19.00 hodin Jazzdock Praha
8. 9. 2014 v 19.30 hodin Atrium Žižkov Praha
Foto www.davidbraid.com, www.epoquequartet.com
