Kanadský slavík – Jane Archibald

redakce, 26.10.2009 1:00

Rossiniho Rosina v Ženevě. Straussova Zerbinetta a Mozartova Konstanze v Mnichově. Bernsteinova Cunegonde ve Vlámské opeře. Sophie z Růžového kavalíra v Baden-Badenu. Händlova Cleopatra v pařížské Národní opeře. Händlova Alcina v Lyonu. Královna noci, Eudoxie z Halévyho Židovky i titulní roce ve Straussově Mlčenlivé ženě ve Vídni. Zdaleka nejen to je kanadská sopranistka Jane Archibald, kterou zvou stále častěji všechny přední světové operní domy, a jejíž kariéra jde v posledních letech a měsících strmě nahoru. Kritikové o ní píší v superlativech: „Jane Archibald byla zjevením večera. Neuvěřitelné mistrovství zpěvu, řízené s očividnou lehkostí. Dokonalá technika kombinovaná s pozoruhodnou dramatickou přítomnosti. Jeden z nejlepších operních talentů budoucnosti.“ Jsme proto rádi, že si Jane Archibald našla čas právě pro náš web.

W.A.Mozart: Die Zauberflöte (Königin der Nacht – San Francisco)

Zastihli jsme vás v Mnichově, kde zpíváte Zerbinettu. Vystupujete v této úloze docela často a s velkým úspěchem. Jak hodně jí máte ráda? Je podle vás hodně obtížná? Cítíte se hodně svázaná úspěchem Edity Gruberové, která se v ní proslavila?

Zbožňuju Zerbinettu! Je to úžasné, bohaté a mnohotvárné koloraturní zpívání. Mám ji také ráda jako roli – charakter. Připadá mi hloupé zpívat ji prostě jenom jako „koketu“. Zerbinetta je velmi technicky náročná a těžká i pokud jde o výdrž. Ale když má člověk dost času na její nastudování, pak ji pochopí a „přijme ji za svou“. Tak je tahle role báječná! Zerbinetta Gruberové je opravdu legendární, ale je také mnoho dalších fantastických zpěváků, které v téhle roli můžete obdivovat a můžete se jimi nechat inspirovat. Vzala jsem si pro svou Zerbinettu kousek z každé interpretace, kterou jsem kdy viděla a slyšela. Ale vlastně každá Zerbinetta je jedinečná, protože každý umělec do téhle role promítá i sám sebe. Roli hrajeme podle předlohy, ale nakonec to jsme na jevišti vlastně jenom my sami, takže v roli odrážíme své vlastní povahové rysy.

Ariadnu v Mnichově režíroval Robert Carsen. Nevadí vám moderní režie? Jak hodně jste ochotná se přizpůsobit požadavkům?

Bez problémů, ráda účinkuji v moderních produkcích. A pokud mě požadavky režie nebrání odvést kvalitní pěvecký výkon a nejdou proti smyslu díla, pak nemám problém zkoušet nové věci.

R.Strauss: Ariadne auf Naxos (Mnichov)

Mnohokrát jsem v roli objevila něco zajímavého, čeho jsem si předtím nevšimla, když jsem se režisérem nechala vést a přizpůsobila se mu. Samozřejmě, že taková inscenace musí mít smysl a musí být dobře promyšlená. Pak to funguje. Nemám zájem něco dělat jenom proto, abych šokovala publikum. Jsem moderní člověk a moje osobní prožitky jsou současné. Takže je pro mě mnohem jednodušší vykreslit Zerbinettu současnou, než tu z doby před dvěma sty lety… Ale popravdě řečeno otázka nestojí: „tradiční versus moderní“. Je to vždy o dobré, smysluplné a inspirativní režii a o umělcích, kteří jsou do ní vtaženi a mají zájem pochopit to, co se na jevišti odehrává. Pak teprve může vzniknout opravdu strhující hudební divadlo.