Poněkud nestejnoměrný proud Emmotion Collection

Do pražského Kolowratu, podkrovní studiové scény Národního divadla, se teď dostává už druhý titul, uváděný pod hlavičkou baletu první scény. K nadmíru úspěšné inscenaci CamlouflAGE (recenzi najdete zde), přibývá produkce takříkajíc “z dovozu”, pod názvem Emotion Collection. Svoji původní premiéru měla v dubnu v Experimentálním prostoru No.D (Roxy) a vedle herců (vlastně hereček či ještě lépe performerů), působících mimo Národní divadlo, se na ní podílejí i dva členové baletu ND a také jeho demisólistka Zuzana Šimáková coby choreografka. Hlavní iniciátorkou vzniku tohoto projektu je ale režisérka a herečka Tereza Helšusová, která se vedle režie i samotného konceptu postarala i o výpravu, a navíc ještě také v představení vystupuje.

Proud hudby, tance a divadla – jak zní podtitul večera – jeho tvůrci sami charakterizují těmito slovy: “Výzva pro všechny muže a ženy, kteří sami sebe vidí na životní křižovatce: Chce se vám nad vaším životem plakat? … Inscenace Emotion Collection se formou pohybového divadla věnuje právě prožívání zásadních emocí jako je touha, zamilování, vášeň, snění, radost, zklamání, prázdnota, opuštěnost a odpuštění… To vše optikou ženy na křižovatce. Věřme svému strážnému andělu! Ale hledat ho musíme sami v sobě. …”


Což o to, téma jako takové bezpochyby do značné míry skutečně rezonuje s vnitřním životem nejednoho současníka. Už jen samotná hudba Jana Budaře, která má řadu obdivovatelů, evokuje mnohé z toho, čeho se autoři chtěli dotknout. Pohybová stránka večera má také na řadě míst tu správnou “šťávu”, je neotřelá, nápaditá, byť technicky zpravidla nepříliš náročná, a také většinou velmi dobře souzní s tím, o čem se v jednotlivých mikropříbězích (či “mikronáladách”) právě zpívá či hraje. (Označení balet, tak jak to uvádějí propagační materiály Národního divadla, rozhodně není na místě, jde o syntetické divadlo, kde se nejen tančí, ale vedle zpěvu i hodně mluví.)

I když je těžké vyzdvihovat někoho konkrétního z účinkujících, evidentně tady mají oproti dámám navrch pánové – a to hlavně proto, že Michal Jurisa i Viktor Konvalinka mají vedle nepřehlédnutelného charisma přece jen daleko pevnější profesionální základy (nejen ryze pohybové, i když především), na kterých mohou stavět. A to je pochopitelně jasně vidět. Oba dva prostě působí jako daleko výraznější osobnosti, které své ženské protějšky do značné míry zastiňují. (Především na Konvalinkovi je pak navíc velmi dobře čitelná i sympatická nefalšovaná radost, s jakou právě tenhle večer absolvuje. Oproti už zmiňované inscenaci CamouflAGE působí tady jak takřka jiný člověk.)
Už zmíněný, dosti evidentní rozdíl mezi pány a dámami ovšem není jedinou, tou hlavní slabinou projektu. Tím hlavním kamenem úrazu v koncepci celého večera je podle mého soudu přítomnost bezpochyby skvěle zpívající Eleny Sonenshine na jevišti a co víc, její docela časté “zapojení do hry”. Interpretka tak se svojí nekonfekční postavou a poněkud usedlým oblečením působí mezi ostatními jako nepatřící prvek, který často sráží nejen jejich výkony, ale i samotný dojem ze svého špičkového pěveckého výkonu (jakkoli paradoxně právě hudba v jejím podání tvoří nosnou kostru projektu). Výsledný pocit z tohoto jinak jistě pozoruhodného projektu prostě dostává příchuť tak trochu školního pásma či amatérského divadla. Škoda přeškoda!

Emotion Collection
Proud hudby, tance a divadla
Kolowrat -scéna Národního divadla Praha
premiéra 10.října 2009
(původní premiéra v Experimentálním prostoru No.D 17.dubna 2009)
Režie Tereza Helšucová
Hudba Jan Budař
Choreografie Zuzana Šimáková
Hrají a tančí Elena Sonenshine, Michaela Procházková, Tereza Slavíčková, Tereza Helšusová, Michal Jurisa, Viktor Konvalinka (alternuje Petr Štěpánek)
(psáno z reprízy 23.10.2009)
 
foto P.Hejný

Mohlo by vás zajímat


Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
Upozornit na