Festival se letos mohl konat pouze s řadou přísných protiepidemických opatření, kvůli kterým bylo redukováno a rozsazeno nejen obecenstvo, ale i orchestr z řad London Symphony Orchestra, pod taktovkou britského dirigenta Robina Ticciatiho. Minulá sezóna festivalu byla kvůli pandemii úplně zrušena. Při svém proslovu před začátkem přestavení ředitel festivalu Gus Christie označil to, že se festival vůbec koná, za „malý zázrak“.
Tuto novou inscenaci Janáčkovy pozdní opery režíroval italský režisér Damiano Michieletto. Operu zasadil do prázdného bílého prostoru, který postupně naplňoval podbízivý symbolismus – například velký kámen, představující Kátinu vinu, nebo postupně přibývající klece, které se s rachotem zřítí k zemi v momentě, kdy Káťa zemře.
V hlavní roli účinkovala jakožto jediná Češka celé inscenace Kateřina Kněžíková. Jejího milence Borise hrál britský tenor David Butt Philip a jejího muže Tichona skotský tenor Nicky Spence. Švédská dramatická sopranistka, která se nyní věnuje mezzosopránovému oboru, Katarina Dalayman ztvárnila Kabanichu. Dále účinkovali ruská mezzosopranistka Aigul Akhmetshina a novozélandský tenor Thomas Atkins jako Varvara a Kudrjaš.
Zahraniční tisk premiéru hodnotil pozitivně. Barry Milington pro britský deník The Evening Standard představení udělil 4/5 hvězdiček a napsal: „Expresivní tón Kněžíkové vyjadřuje celou škálu emocí, kterým hrdinka podléhá, od nevinné smyslnosti až po úzkostnou vinu.“ Richard Morrison pro The Sunday Times byl kritický vůči režijnímu pojetí, které podle něj ve jménu symbolismu připravilo příběh o lidský rozměr, chválil však orchestr a pěvecké výkony a udělil 3/5 hvězdiček.
