Katarína Jorda Kramolišová, první dáma opavské opery

Je to tak trochu jiný svět. Menší oblastní operní soubor na severu Moravy. Poměry dost odlišné třeba od těch v Národním. Ač právě v pražském Národním, ale i v tom brněnském, bratislavském i moravskoslezském v Ostravě už zpívala, doma je Slovenka Katarína Jorda Kramolišová už osm let v Opavě, v operním souboru Slezského divadla. Střídá tu jednu roli za druhou, napříč hlasovými obory, tak jak to neúprosná praxe na oblasti vyžaduje a jak by to zdaleka ne každý zpěvák vydržel. Slyšet o ní příliš není, tím spíš ale každé dva roky při pražském festivalu Opera doslova zazáří a patří vždy k těm, o kterých se mluví s největším uznáním. Ať už to byla třeba její Amálie ve Verdiho Loupežnících či Belliniho Norma – role, které ji přinesly ocenění v podobě ceny Libuška či Thálie za rok 2004.
Než Katarína Jorda Kramolišová dostane slovo, ještě alespoň ta základní fakta o ní: Internet prozradí, že se narodila v Banské Bystrici, a že právě před pár dny měla jednačtyřicet. Zpěv studovala nejdříve na konzervatoři v Bratislavě u profesorky Růženy Illenbergerové, potom na bratislavské VŠMU u profesorky Evy Blahové. Svoji kariéru zahájila v roce 1997 v Banské Bystrici jako Gilda ve Verdiho Rigolettovi.

Jak trávíte prázdniny?

Prázdniny mi utečou vždy jako voda, proto si je užívám, jak se dá. S rodinou, přáteli, turistikou, plaváním, houbařením, objevováním přírodních krás Slovenska, Čech a Moravy. Taky bych chtěla s manželem na prodloužený víkend do Říma, Florencie a Neapole. Itálie mi jako krajina prostě učarovala.

Byla uplynulá sezona pro vás hodně náročná? Pokud ano, čím hlavně?

Uplynulá sezóna byla pro mě náročná zdravotně. Na podzim, po zájezdu do Japonska, až do konce sezóny jsem řešila ortopedické problémy. Jsem čerstvě po operaci a vypadá to, že jsem konečně o.k. Už jsem ani nevěřila……

Jste v opavském angažmá už osmý rok. Myslíte, že mu zůstanete už věrná? Nebo – kdyby přišla zajímavá nabídka – zvažovala byste přestup?

Nemůžu říct, že bych nepřijala lepší a lukrativnější nabídku. Až nějaká zajímavá přijde, pak se rozhodnu. Opavu mám však ráda a vděčím této scéně za mnoho krásných postav a splněných svých snů.

V Opavě jste zpívala skutečně hodně různorodých rolí. Které z nich vám nejvíc hlasově sedí?

To je velmi složité. V průběhu let se mění hlas v závislosti na mnohých faktorech, které ovlivňují pěvecký život. Postavy, které vstupují do mého života, od začátku miluji. Chci o nich vědět všechno a vždy mi něco nové přinesou. Musím přiznat, že mi učaroval Puccini – Sestra Angelika, Mimi; ale Mařenka nebo Rusalka byly a jsou kouzelné taky. Velký respekt jsem cítila před Normou. Respekt herecký i pěvecký. No a poslední mozartovská role, Vitélie? Fantazie. Mé postavy mi přinášejí do mého soukromého života radost a štěstí. Jsou proto jako moje děti. Mám je ráda.

A.Dvořák: Rusalka

W.A.Mozart: La clemenza di Tito (Vittelia)

Nemáte strach, že střídáním repertoáru si můžete ublížit? Gilda a Milada, Rusalka a Lucie z Lammermooru – to přece nejde příliš dohromady. Nebo u vás ano?

Je to náročné. Bohužel, v regionálním divadle se repertoár střídá velmi často. Není lehké si na to zvyknout. Už jenom střídání opery a operety … Musím se velmi technicky hlídat. Taky jsem si zvykla neposuzovat party dělením na lyrické, dramatické, mladodramatické, nebo koloraturní. To si nemůžu dovolit. Je to prostě pěvecký part a já disponuji určitým rozsahem hlasu. Toto v současnosti zažité dělení mnohdy zbytečně komplikuje pohled na pěvce. Nikdy bych nezpívala třeba Normu, která mi přinesla tolik štěstí, kdybych se řídila takovými mantinely. Má profesorka mě učila, že všechno se odehrává v naší hlavě a pokusit se o to s jistou technickou výbavou mohu. Tak to dělám. I proto jsem se dostala k tak krásnému a různorodému repertoáru.

Konzultujete s někým výběr svých rolí? Nebo se spoléháte čistě na svoji intuici?

Jestliže mně divadlo nabídne novou roli, myslím, že inscenátoři a dirigenti do jisté míry vědí, co můžou ode mě očekávat. A tak když dostanu od nich důvěru, pokud je to v mých silách, snažím se všem vyhovět a přitom objevuji mnohdy věci nečekané. Tak to bylo třeba s Miladou. Je to náročný part. Ale posunul mě dál. Přinesl mi problémy, které jsem musela řešit, překonat, ale myslím, že jsem s pomocí profesorky našla klíč i k této postavě. Měla jsem ji moc ráda.

V.Bellini: Norma

B.Smetana: Dalibor (Milada)

 

Váš profesní sen? Máte nějaký? Ať už jde o roli, divadlo, kde byste si ráda zazpívala či partnera?

O svých snech s dovolením pomlčím. Ale mohu říct, že se na svět dívám tak, že co má přijít, to přijde. Své sny si budu hýčkat ve všech směrech.

Při přebírání Thálie za rok 2004

A vaše koníčky mimo operu? Jaké jsou? Máte na ně čas?

Ptal se Vít Dvořák