Kateřina Hebelková – hvězda druhé premiéry Popelky v ND

Maďarská Popelka hýří humorem

Když jsem si před premiérou Rossiniho ve Stavovském divadle přečetla rozhovor s maďarskou režisérkou Enikö Eszenyi, pomyslela jsem si – no nazdar, zase jakási aktualizace, Popelka že má bydlet v kontejneru? Ale po zhlédnutí představení (druhé obsazení 22. ledna) už bych po klasické pohádce s princem a Popelkou ani nevzdechla. Je to tak povedená inscenace, plná vtipu, překvapení, se skvělou scénou, zábavnými kostýmy a výtečně sestaveným a sehraným týmem protagonistů, zkrátka podívaná, jak má v divadle být.

Dirigent Jan Kučera spustil předehru ještě dlouho před otevřením opony, po trochu rozpačitém úvodu v pomalém tempu se orchestr velmi rychle dostal do obrátek a celé představení pak plynulo hladce, svižně a jiskrně, jak to u Rossiniho očekáváme. Ani pěvce dirigent co do tempa nijak nešetřil, museli do něj dostat všechny své bohaté koloratury a náročné figurace. Naštěstí souhra s orchestrem i mezi pěvci v rytmicky citlivých formacích jako tria, sextety aj. byla většinou bezchybná.

Hned na začátku upoutají pozornost Popelčiny nevlastní sestry Clorinda (Marie Fajtová) a Tisbe (Stanislava Jirků), které tvoří pěvecky kvalitní a zdařilé komické duo, Fajtová je v roli poněkud výraznější.

Popelka Kateřina Hebelková se i pro náročnost svého partu stala zaslouženou hvězdou večera.

Její sytě znělý mezzosoprán má podmanivou temnou barvu a obdivuhodný rozsah, který zní výtečně ve všech polohách, a zvláště v těch nejnižších. Rossini nachystal ve své partituře pro hlavní heroinu řadu obtížných kousků, aby se předvedla, ale Hebelková si se všemi poradila bez obtíží a s elegancí. Její velká árie při příjezdu limuzínou na zámecký ples byla vskutku impozantní.

Také v roli prince Dona Ramira jsme měli štěstí na výraznou pěveckou osobnost: Tenorista Martin Šrejma rozezpíval velkolepé kantilény i bravurní koloratury jasným hlasem s výtečně znělými výškami a sladce roztouženým témbrem. S Kateřinou Hebelkovou se skvěle doplňovali.

Jiřímu Brücklerovi se v roli Dandiniho tolik nedařilo, byl pěvecky poněkud těžkopádný a nejistý v koloraturách, celkem dobře fungoval v ansámblech a také herecky zvládl postavu falešného prince uspokojivě.

Ovšem na krále všech komických postav se jednoznačně pasoval Jiří Sulženko jako Don Magnifico, peněz lačný a opilecký otčím Popelky, hrubián a zkrachovalá existence. Sulženko si svou roli doslova užíval, a byl ochoten leccos pro ni riskovat – jezdit při plné árii na kolečkových bruslích, trefovat se hokejkou a pukem do brány, všude pořád padat.

Skvělý byl také „balet“ na pojízdných kancelářských židlích, který předvedli s Jiřím Brücklerem. A to vše nijak nelimitovalo Sulženkovu pěveckou pohotovost a výbornou formu. Jedním z vrcholů byla jeho dlouhá árie na hostině „Noi Don Magnifico… Perché ita etcetera“. V menší roli Popelčina „dobrého anděla“ a divotvůrce Alidora jsme ještě mohli vidět Ivo Hrachovce.

Sečteno a podtrženo: Popelka se tvůrcům, většinou maďarským, jednoznačně povedla. Představení má spád, baví se u něj dospělí i děti (ani moc nepotřebujete číst překlady libreta, vlastně na to není čas, dění na jevišti vám to nedovolí). Je tam spousta nápadů a humor, který nešaškuje ani se nevnucuje (vrcholným kouskem je „pantomimický“ sextet v závěru druhého dějství, který vyvolává salvy smíchu). Celá režie přitom skvěle zapadá do Rossiniho geniální hudby, nikde ji neruší ani nestrhává příliš pozornost sama na sebe, jak jsme v poslední době často svědky. Vřele doporučuji ke zhlédnutí.

Hodnocení autorky recenze: 90 %

Gioacchino Rossini:
Popelka
(La Cenerentola)
Hudební nastudování a dirigent: Jan Kučera (alt. David Švec)
Režie: Enikö Eszenyi
Scéna: Kentaur
Kostýmy: Bianca Imelda Jeremias
Světelný design: Csontos Balázs
Sbormistr: Pavel Vaněk
Dramaturgie: Beno Blachut
Sbor a Orchestr Národního divadla
Premiéra 21. ledna 2016 Stavovské divadlo Praha
(psáno z druhé premiéry 22. 1. 2016)

Angelina – Popelka – Kateřina Hebelková (alt. Lena Belkina)
Don Ramiro – Martin Šrejma (alt. Vassilis Kavayas)
Dandini – Jiří Brückler (alt. Jiří Hájek)
Don Magnifico – Jiří Sulženko (alt. František Zahradníček)
Clorinda – Marie Fajtová (alt. Yukiko Šrejmová Kinjo)
Tisbe – Stanislava Jirků (alt. Dorothea Spilger)
Alidoro – Ivo Hrachovec (alt. Pavel Švingr)

www.narodni-divadlo.cz