Kateřina Hebelková – hvězda druhé premiéry Popelky v ND

Maďarská Popelka hýří humorem

Když jsem si před premiérou Rossiniho ve Stavovském divadle přečetla rozhovor s maďarskou režisérkou Enikö Eszenyi, pomyslela jsem si – no nazdar, zase jakási aktualizace, Popelka že má bydlet v kontejneru? Ale po zhlédnutí představení (druhé obsazení 22. ledna) už bych po klasické pohádce s princem a Popelkou ani nevzdechla. Je to tak povedená inscenace, plná vtipu, překvapení, se skvělou scénou, zábavnými kostýmy a výtečně sestaveným a sehraným týmem protagonistů, zkrátka podívaná, jak má v divadle být.

Gioacchino Rossini: Popelka - Stanislava Jirků (Tisbe), Marie Fajtová (Clorinda), Lena Belkina (Angelina) - ND 2016 (foto Patrik Borecký)
Gioacchino Rossini: Popelka – Stanislava Jirků (Tisbe), Marie Fajtová (Clorinda), Lena Belkina (Angelina) – ND 2016 (foto Patrik Borecký)

Dirigent Jan Kučera spustil předehru ještě dlouho před otevřením opony, po trochu rozpačitém úvodu v pomalém tempu se orchestr velmi rychle dostal do obrátek a celé představení pak plynulo hladce, svižně a jiskrně, jak to u Rossiniho očekáváme. Ani pěvce dirigent co do tempa nijak nešetřil, museli do něj dostat všechny své bohaté koloratury a náročné figurace. Naštěstí souhra s orchestrem i mezi pěvci v rytmicky citlivých formacích jako tria, sextety aj. byla většinou bezchybná.

Hned na začátku upoutají pozornost Popelčiny nevlastní sestry Clorinda (Marie Fajtová) a Tisbe (Stanislava Jirků), které tvoří pěvecky kvalitní a zdařilé komické duo, Fajtová je v roli poněkud výraznější.

Popelka Kateřina Hebelková se i pro náročnost svého partu stala zaslouženou hvězdou večera.

Gioachino Rossini: Popelka – Kateřina Hebelková (Angelina) - ND 2016 (foto Patrik Borecký)
Gioacchino Rossini: Popelka – Kateřina Hebelková (Angelina) – ND 2016 (foto Patrik Borecký)

Její sytě znělý mezzosoprán má podmanivou temnou barvu a obdivuhodný rozsah, který zní výtečně ve všech polohách, a zvláště v těch nejnižších. Rossini nachystal ve své partituře pro hlavní heroinu řadu obtížných kousků, aby se předvedla, ale Hebelková si se všemi poradila bez obtíží a s elegancí. Její velká árie při příjezdu limuzínou na zámecký ples byla vskutku impozantní.

Gioachino Rossini: Popelka – Kateřina Hebelková (Angelina) - ND 2016 (foto Patrik Borecký)
Gioacchino Rossini: Popelka – Kateřina Hebelková (Angelina) – ND 2016 (foto Patrik Borecký)

Také v roli prince Dona Ramira jsme měli štěstí na výraznou pěveckou osobnost: Tenorista Martin Šrejma rozezpíval velkolepé kantilény i bravurní koloratury jasným hlasem s výtečně znělými výškami a sladce roztouženým témbrem. S Kateřinou Hebelkovou se skvěle doplňovali.

Jiřímu Brücklerovi se v roli Dandiniho tolik nedařilo, byl pěvecky poněkud těžkopádný a nejistý v koloraturách, celkem dobře fungoval v ansámblech a také herecky zvládl postavu falešného prince uspokojivě.

Gioacchino Rossini: Popelka - Martin Šrejma (Don Ramiro), Ivo Hrachovec (Alidoro), Lena Belkina (Angelina), Jiří Brückler (Dandini) a Jiří Sulženko (Don Magnifico) 2 – Ivo Hrachovec (Alidoro) - ND 2016 (foto Patrik Borecký)
Gioacchino Rossini: Popelka – Martin Šrejma (Don Ramiro), Ivo Hrachovec (Alidoro), Lena Belkina (Angelina), Jiří Brückler (Dandini) a Jiří Sulženko (Don Magnifico) 2 – Ivo Hrachovec (Alidoro) – ND 2016 (foto Patrik Borecký)

Ovšem na krále všech komických postav se jednoznačně pasoval Jiří Sulženko jako Don Magnifico, peněz lačný a opilecký otčím Popelky, hrubián a zkrachovalá existence. Sulženko si svou roli doslova užíval, a byl ochoten leccos pro ni riskovat – jezdit při plné árii na kolečkových bruslích, trefovat se hokejkou a pukem do brány, všude pořád padat.

Gioacchino Rossini: Popelka - Lena Belkina (Angelina), Jiří Sulženko (Don Magnifico) - ND 2016 (foto Patrik Borecký)
Gioacchino Rossini: Popelka – Lena Belkina (Angelina), Jiří Sulženko (Don Magnifico) – ND 2016 (foto Patrik Borecký)

Skvělý byl také „balet“ na pojízdných kancelářských židlích, který předvedli s Jiřím Brücklerem. A to vše nijak nelimitovalo Sulženkovu pěveckou pohotovost a výbornou formu. Jedním z vrcholů byla jeho dlouhá árie na hostině „Noi Don Magnifico… Perché ita etcetera“. V menší roli Popelčina „dobrého anděla“ a divotvůrce Alidora jsme ještě mohli vidět Ivo Hrachovce.

Gioacchino Rossini: Popelka - Ivo Hrachovec (Alidoro) - ND 2016 (foto Patrik Borecký)
Gioacchino Rossini: Popelka – Ivo Hrachovec (Alidoro) – ND 2016 (foto Patrik Borecký)

Sečteno a podtrženo: Popelka se tvůrcům, většinou maďarským, jednoznačně povedla. Představení má spád, baví se u něj dospělí i děti (ani moc nepotřebujete číst překlady libreta, vlastně na to není čas, dění na jevišti vám to nedovolí). Je tam spousta nápadů a humor, který nešaškuje ani se nevnucuje (vrcholným kouskem je „pantomimický“ sextet v závěru druhého dějství, který vyvolává salvy smíchu). Celá režie přitom skvěle zapadá do Rossiniho geniální hudby, nikde ji neruší ani nestrhává příliš pozornost sama na sebe, jak jsme v poslední době často svědky. Vřele doporučuji ke zhlédnutí.

Hodnocení autorky recenze: 90 %

Gioacchino Rossini:
Popelka
(La Cenerentola)
Hudební nastudování a dirigent: Jan Kučera (alt. David Švec)
Režie: Enikö Eszenyi
Scéna: Kentaur
Kostýmy: Bianca Imelda Jeremias
Světelný design: Csontos Balázs
Sbormistr: Pavel Vaněk
Dramaturgie: Beno Blachut
Sbor a Orchestr Národního divadla
Premiéra 21. ledna 2016 Stavovské divadlo Praha
(psáno z druhé premiéry 22. 1. 2016)

Angelina – Popelka – Kateřina Hebelková (alt. Lena Belkina)
Don Ramiro – Martin Šrejma (alt. Vassilis Kavayas)
Dandini – Jiří Brückler (alt. Jiří Hájek)
Don Magnifico – Jiří Sulženko (alt. František Zahradníček)
Clorinda – Marie Fajtová (alt. Yukiko Šrejmová Kinjo)
Tisbe – Stanislava Jirků (alt. Dorothea Spilger)
Alidoro – Ivo Hrachovec (alt. Pavel Švingr)

www.narodni-divadlo.cz

Hodnocení

Vaše hodnocení - Rossini: Popelka (ND Praha)

[Celkem: 61    Průměr: 3/5]

Související články


Reakcí (7) “Kateřina Hebelková – hvězda druhé premiéry Popelky v ND

  1. Tak tohle mi hlava nebere, Hrdinová 40 %, Drápelová 50 % a paní Barančicová 90 %. Je možné, že obsazení 2. premiéry bylo natolik lepší, než v případě té první, ale trapná a nudná režie zůstává stejná bez ohledu na obsazení, ne? A je s podivem, že pro 1. premiéru bylo zvoleno „béčkové obsazení“, jak by této recenzi odpovídalo… Nevím, pro mě osobně zatím nejhorší operní inscenace letošní sezóny v ND.

    1. PeVos: Nad tím si nelamte hlavu. Máte-li odvahu, bežte se na to podívat a obrázek si uděláte sám. Doporučuji ovšem sednout si raději od 5 řady dozadu, nikdy nevíte, jakou novinku režisér vymyslí, aby se vám nestalo, že na vás sólista v rámci režie plivne nebo se vyzvrací. Vůbec by mně to nepřekvapilo. Jestliže recenzentka Barančicová napíše, že by po shlédnutí této verze po klasické Popelce ani nevzdechla, to už hovoří samo za sebe.

    1. PeVos – Já jsem bohudík neviděl ani raději vidět nechci. Ale doporučil bych těm, kteří jsou lační uvedený titul shlédnout, aby si pospíšili, protože předpokládám, že mnoho repríz už nebude, jak je u nových produkcí Národního divadla potažmo Státní Opery zvykem. Pro „obrovský zájem“ bude titul co nevidět stažen z repertoáru a za mnohamilionové částky vytvořena nová slátanina. Je s podivem, kam až klesla opera v Česku. Jen by mne zajímalo, zda už je na tom pomyslném dně, nebo může být ještě hůř.

  2. Poctivá, promyšlená inscenace, na hraně, ale nikde to nesklouzlo do lascivnosti a laciného podbízení. Proč by nám měl vadit humor a trocha parodie opery (v pravém slova smyslu)? Tahle aktualizace byla dotažená a nebyla žádnou exhibicí režie. Větší problém jsem měl s hudebním nastudováním a provedením. Nepřeceňoval bych výkon paní Hebelkové, hezká barva hlasu nestačí, vibrato příliš veliké, nedotažené konce frází – ale celkově sympatický a herecky velmi dobý výkon. Paní Fajtová s paní Jirků se vyřádily, ale lepší se zdáli pánové – zejména pan Brückler, skvělý herecky i pěvecky, a samozřejmě pan Sulženko. A zaplaťpánbůh za „tenora“, pan Šrejma roli „utáhl“ po všech stránkách. Obecně však koloratura, na níž Popelka stojí, nebyla dokonalá u žádného sólisty (ostatně Rossini je nešetřil), a také některé ansámbly se rytmicky poněkud „rozsypávaly“. Výkon orchestru průměrný, často překrýval sólisty, což přičítám malé zkušenosti pana dirigenta s operním provozem. Není to žádný absolutní vrchol, ale také zdaleka ne propadák, jak se v komentářích výše a také od některých „recenzentek“ dozvídáme. Rád se půjdu podívat znova, opravdu.

  3. 90 % je tedy opravdu přehnané hodnocení, ale jinak jsem si II. premiéru docela užil. Možná i proto, že netrpím přehnanou úctou k Rossinimu, tak se mi hýřivá, bláznivá, trochu parodická inscenace líbila a bylo znát, že pěvci si to užívali a vyřádili se. A Rossiniho Popelka vlastně ani není pohádka, ale spíš právě komedie. Hudební provedení průměrné, na Rossiniho trochu těžkopádné, výkony pěvců docela slušné, hlavně paní Hebelková a páni Sulženko a Brückler, naopak při panu Šrejmovi moje uši dost trpěly. Paní Fajtová a Jirků hrály správné „káči“ a namyšlené fifleny, vycpaná prsa a pozadí byly docela vtipné. Někdy byla režie na hraně a nijak originální, ale obecenstvo se bavilo, děti, které byly přítomné v hledišti, se smály nahlas, vlastně to byla projednou docela radost vidět a slyšet bavící se publikum…

  4. Ano, paní Hebelková je jistě velmi krásný,zajímavý a plný hlas, nicméně její Popelka měla do skromnosti a jemnosti hodně daleko….na jevišti působila suverénním protřelým dojmem, který měl k charakteru postavy hodně daleko. V tomto případě dávám přednost Leně Belkině, to byla Popelka každým coulem. Jemná, něžná, skromná, líbezně vypadá i zpívá. A celé předsatavení bych vůbec nezavrhovala, i když na počátku i mě šokovaly brusle, hokejka a dres v českých barvách. Po chvíli mě o pohltilo celé a docela dobře jsem se bavila…. A to se, podotýkám, počítám za horlivého zastánce klasické režie operních děl…. Zkuste sami

Napsat komentář

Reklama