Kateřina Kněžíková: Každý má to, na co stačí

Se sólistkou Opery Národního divadla o návratu k profesi po mateřské dovolené, o nových rolích, Pražském jaru i úspěších manžela

Před několika měsíci jste se vrátila po mateřské dovolené zpět ke své profesi. Jaký ten návrat byl? A pozorovala jste nějaké změny na svém hlase? Na tom, jak se vám zpívá?

Byla to euforie. První koncert mi vehnal slzy do očí. Znovu po několika měsících absence jakékoli hudby jsem se zase ocitla v mém milovaném prostředí. A po prvním představení Nápoje lásky ze mě automaticky vylítlo: „To mi tak chybělo.“ Určitě jsem měla delší pauzu, než je teď zvykem. Některé mé kolegyně začínají zpívat již po šestinedělí, což velmi obdivuji. Já bych to nezvládla. Hlas potřeboval svůj čas. Nespěchala jsem na něj a myslím, že mi to teď vrací. Zpívá se mi opravdu výborně. Nerada hodnotím to, co by měli hodnotit jiní, ale cítím, že se můj hlas v mém těle konečně našel. Mám jistější pocit, hlas je uvolněnější, plnější a troufnu si říct, že i barevnější.

Jak jste vůbec samotné mateřství prožívala? Ani na chvíli se vám po jevišti nezastesklo?

Jako asi většina budoucích matek jsem začátek těhotenství neměla lehký. Hodně únavy i nějaká ta nevolnost. Po jevišti se mi opravdu nezastesklo, neboť jsem první čtyři měsíce hodně pracovala, a při zpětném hodnocení jsem si řekla, že pokud mi bude stejně mizerně při dalším těhotenství, tak raději odmítnu, než bych se měla trápit. Nicméně po prvním trimestru jsem se cítila tak dobře, hlavně pěvecky, takže jsem litovala, že v mém oboru nejsou žádné vhodné role.

Velký ohlas měl váš novoroční koncert, kdy jste společně s manželem vystoupili v Rudolfinu – vy jako záskok za Američanku Ailyn Pérez. Vaše pocity? Při sledování toho koncertu určitě nejednoho z návštěvníků či televizních diváků napadlo, proč Česká filharmonie rovnou nepozvala vás…

Dokážu si představit, že pořadatelé uvažovali tak, že pro takto výjimečný koncert chtěli ty nejlepší interprety ze zahraničí. Je ale kuriózní, že když koncert vznikal, tak jsme se doma bavili, kdo by mohl koncert spolu s Adamem zpívat, a já zažertovala, že já. Kdybych tehdy věděla… Každopádně mi Ailyn udělala svým odřeknutím velkou službu a já jsem si mohla užít další krásný koncert.

Mimochodem – nikdy jste se za dobu vašeho vztahu s Adamem Plachetkou necítila tak trochu v jeho stínu? Stimuluje vás jeho kariéra v té vaší?

Nikdy. Každý má to, na co stačí. Já těžím z toho, že se mohu prostřednictvím svého muže setkat s mnoha inspirativními lidmi a podívat se na úžasná místa. Vždy se toho hodně naučím. Je to hnací motor a inspirace pro mou práci. Tak mě napadá, že člověk ve stínu se nespálí tak jako na přímém slunci…Zkraje letošního roku jste i s dcerou doprovázela svého manžela do New Yorku, kde debutoval v Met. Jak jste to prožívala?

New York je úžasné, pulzující město a to já mám ráda. Tam se člověk nemůže nikdy nudit, dokonce jsem si jeden čas hrála s myšlenkou, že by to bylo úžasné místo pro život. Jen kdyby to nebylo tak daleko od zbytku naší rodiny. Adamův debut mě naplnil ještě větší hrdostí a jsem šťastná, že se mu tolik daří a dělá dobré jméno nejen sobě, ale i České republice.

Byl New York tím hlavním důvodem, proč vás publikum v Národním nakonec nevidělo v nových rolích, ve kterých vás divadlo původně avizovalo – tedy jako Paminu v nové Kouzelné flétně a Xenii v Borisi Godunovovi?

Původní domluva s Národním divadlem byla, že do Kouzelné flétny vstoupím hned po návratu z New Yorku, a proto mne také avizovali v obsazení. Situace se ale později změnila, nicméně do Kouzelné flétny vstoupím na začátku příští sezony. Boris Godunov byl komplikovanější a jsem ráda a moc vděčná za to, že divadlo našlo řešení. Takže ano, cesta do New Yorku by se dala považovat za důvod toho, že jsem do těchto dvou nových inscenací nebyla obsazena.

Jaké nové role vás tedy na vaší domácí scéně, v Národním divadle čekají?

Bude to již zmiňovaná Pamina v Kouzelné flétně, ve druhé polovině sezony by to měla být Julie z opery Charlese Gounoda Romeo a Julie. Velice se na tuto roli těším už jen z toho důvodu, že ji mám nastudovanou z Národního divadla moravskoslezského a vždy je zajímavé se po letech vrátit k roli a zhodnotit, jak dozrála.

Dvořák, Strauss, Schumann, Liszt – právě ti vás letos čekají na Pražském jaru, společně s Davidem Švecem za klavírem. Jak došlo právě na tento výběr? Zpívala jste už tento repertoár dřív a jak se v něm cítíte?

Na písňovém repertoáru jsem se začala učit zpívat a také na konzervatoři to byl můj hlavní „obor“. Mnoho mých spolužáků zpívalo operní repertoár, kdežto já jsem se k němu propracovala přes písně. Krom Liszta jsem se během konzervatoře setkala více méně se všemi zmiňovanými písněmi, takže vlastně oprašuji dříve naučený a snad usazený repertoár. Lisztův cyklus je pro mě nový asi dva roky, kdy jsem na něj narazila při poslechu CD Diany Damrau. Hned jsem si řekla, že při první příležitosti musím tento cyklus uvést a představit posluchačům něco méně známého.Jak svůj další hlasový vývoj v tuto chvíli vidíte, respektive odhadujete? Máte nějaké vysněné role, byť třeba z jiného oboru, než jaký jste doposud zpívala?

Ještě asi chvíli se budu pohybovat v takzvaném lyricko-koloraturním oboru, i když vývoj hlasu naznačuje, že bych s postupem času mohla dělat plně lyrické či mladodramatické role. Ale to je jen odhad. Nechtěla bych nic uspěchat. Myslím, že se mi zatím osvědčilo zkusit si roli, byť i mimooborovou, celou přezpívat a věnovat tomu určitý čas. Vždy se rozhoduji podle toho, zda mi role takzvaně sedne do krku, ne podle toho, pro jaký hlas je určena. Ráda bych si zazpívala Manon, Mařenku, Micaelu, Donu Elviru nebo bych se také ráda vrátila k Traviatě.

Dovolte závěrem jednu osobnější otázku: Jak Kateřinu Kněžíkovou změnilo manželství a mateřství? Hodně se proměnily vaše životní priority? Vy sama?

Pro mě vždy byla prioritou rodina a tak to i zůstane. Není ale nikde psáno, že musí matka a manželka krotit své tužby i na poli profesním. S příchodem dcery se mi změnil náhled na svět, ale já sama jsem se nezměnila. Doufám.

Děkuji za vaše odpovědi.

Vizitka:
Kateřina Kněžíková se narodila v roce 1982 v Bohumíně. V roce 2007 absolvovala Pražskou konzervatoř a v roce 2010 ukončila svá studia na Hudební a taneční fakultě Akademie múzických umění v Praze pod vedením Jiřiny Přívratské. Je laureátkou řady soutěží a přehlídek, například Mezinárodní pěvecké soutěže Antonína Dvořáka v Karlových Varech a nositelkou Ceny Komerční banky za nejlepší jevištní výkon.

V Národním divadle v Praze debutovala v roce 2005 v roli Zerliny a od roku 2006 je stálou členkou ansámblu. V uplynulých letech zde nastudovala postavy jako Susanna (Le nozze di Figaro), Serpetta (La finta giardiniera), Servilia (La clemenza di Tito), Blonde (Die Entführung aus dem Serail), Despina (Così fan tutte), Ilja (Idomeneo), Almirena (Rinaldo), Adina (L’elisir d’amore), Barče (Hubička), Terinka (Jakobín), Nannetta (Falstaff), Aristea (L’Olimpiade) a řadu dalších.

V současné době je hostem Divadla J. K. Tyla v Plzni v rolích Blaženka (Tajemství), Violetta (La traviata) a stálým hostem v Národním divadle moravskoslezském v Ostravě.

Hostovala v roli Almireny v Theatre de Caen a v Opéra Royal de Versailles, v roli Serpety v Theatre Royal de La Monnaie v Bruselu pod vedením režisérské dvojice Karl-Ernst a Ursel Herrmann. V Opéra de Dijon se představila jako Aristea v opeře Josefa Myslivečka L’Olimpiade v režii Ursel Hermann.

V rámci své profesionální koncertní a operní činnosti spolupracovala s dirigenty, jako jsou Serge Baudo, Jiří Bělohlávek, Asher Fisch, James Gaffigan, Manfred Honeck, Jakub Hrůša, Robert Jindra, Václav Luks, Enrique Mazzola, John Nelson, Tomáš Netopil, a s významnými hudebními tělesy jako BBC Symphony Orchestra, Camerata Salzburg, Collegium 1704, Česká filharmonie, Hessischer Rundfunk Frankfurt am Main, Pražská komorní filharmonie, Symfonický orchestr hlavního města Prahy FOK, Symfonický orchestr Českého rozhlasu a řada dalších.

Pravidelně vystupuje na prestižních mezinárodních festivalech u nás i v zahraničí (Mezinárodní hudební festival Dvořákova Praha, Janáčkův máj, Pražské jaro, Smetanova Litomyšl, Svatováclavský hudební festival, Festival de La Chaise-Dieu, Festival Rencontres Musicales de Vétzelay, Festival Baroque de Pontoise, Music Bridge Prague – Dresden, Uckermärkische Musikwochen, Tage Alte Musik Regensburg a další).

Vytvořila nahrávky pro Český rozhlas, televizní stanici Mezzo, ARTE a belgickou rozhlasovou stanici RTFB International.

Spolu s Jiřím Bělohlávkem natočila novou oficiální verzi České státní hymny.
(Zdroj: www.katerinaknezikova.com)

www.katerinaknezikova.com

Foto Pavel Hejný