Kdo chce, ten si mě najde

S Magdalénou Hajóssyovou o adeptech zpěvu

Profesorka Hudební fakulty Akademie múzických umění KS Magdaléna Hajóssyová se každoročně ke konci roku již tradičně vrací do Olomouce. Vždy jeden víkend tady totiž předsedá porotě pěvecké soutěže, kterou letos už podesáté vyhlásilo vedení Základní umělecké školy Žerotín. Setkaly jsme se spolu po závěrečném vyhlášení výsledků soutěže, již tradičně spojeném s koncertem laureátů a vítězů. A bylo to setkání příjemné a milé, při němž na mě doslova dýchly její nadhled, neokázalost a moudrost. Teď už rozumím tomu, proč je u svých studentů na akademii tolik oblíbená.
Paní profesorko, kolikrát jste se už do Olomouce jako předsedkyně poroty vrátila? A čím je zdejší soutěž z vašeho pohledu specifická?

Předsedala jsem tady asi čtyřikrát, ale myslím, že dohromady jsem tu už pošesté. Tato soutěž je asi nejvíce zajímavá tím, jak „roste“. Soutěž, původně určená pro dětičky z pěveckých oddělení základních uměleckých škol, se postupně rozrůstala a zvětšovala do dnešní podoby, tedy až k soutěži nejen amatérů převážně ze ZUŠ, ale i budoucích profesionálů ze středních uměleckých škol a konzervatoří a také posluchačů z akademií múzických umění.

Je pěkné, že pan ředitel Štědroň a celý realizační tým má ambice něco budovat. To je nejen přínosem pro všechny soutěžící, ale zcela jistě magnetem pro celý region. Pro účast v soutěži profesionálů je lákavá především nabídka spolupráce s Moravským divadlem Olomouc, které mívá již tradičně v porotě svého zástupce, a vedle možnosti zazpívat si s orchestrem Moravského divadla nabízí i hostování přímo na divadelních prknech! Proto musím zdůraznit, že obdivuji, kam až se podařilo jak panu řediteli, tak celému přípravnému týmu soutěž dotáhnout!

Co si myslíte o kombinaci obou kategorií, tedy amatérů a řekněme profesionálů do jedné soutěže?

Myslím si, že takové setkání může být jen přínosné. Setkání především těch mladších dětí s dospělejšími kolegy je jedinečné.

Chodívám na závěrečný koncert soutěže pravidelně a oceňuji, že mohu v jednom večeru slyšet zpěváky mladší deseti let a posluchače z akademií, čili dospělé. V téhle souvislosti mě napadá: Kdy si myslíte, že ti mladší začnou mít povědomí o zpěvu, o frázování, případně o pěvecké technice?

To je velice individuální. Zrovna dneska jste sama mohla vidět, že v jedné dětské kategorii byly děti na velmi rozdílném stupni fyzického vývoje. Byly to opravdu ještě malé dětičky a ve stejné kategorii i jiní, kteří vypadali už dospěle. Hlasový vývoj je úzce spojen s fyzickou zralostí, s dospíváním, to nejde uspěchat. U chlapců je mezní mutace, u dívek pak především pohlavní dospělost. A jsem zase na začátku – každý jedinec má ten čas nastaven individuálně. Zpěv je navíc absolutně napojen i na hormonální zralost, takže faktorů je ve hře opravdu hodně.

Dokážete díky své dlouholeté pedagogické zkušenosti přesněji odhadnout, kdo z dětí věkové kategorie dvanáct a více roků má hlasové předpoklady k tomu ve studiu zpěvu uspět?

Jedna stránka věci je uspět v konkurenci ostatních, druhá stránka je pak nechat všemu čas. Může se objevit jedinečný případ, kdy se opravdu mladý člověk dokáže hodně naučit během, řekněme, dvou let. Takové případy ale obvykle nemají dlouhého trvání. Zpěv je záležitost dlouhodobá, je to „běh na dlouhou trať.“ Ten „běh na dlouhou trať“ se skládá z malých mozaikových kamínků, kdy třeba právě při sledování a poslechu těch starších na soutěži se může v některé malé hlavičce začít rodit myšlenka, že se jí ten zpěv opravdu líbí, objeví se prostě hlubší zájem. Takovéto zážitky mohou způsobit, že se po nějakých letech samy do zpívání pustí seriózně.

Jak vypadala letos z vašeho pohledu kategorie středoškoláků? Objevily se nějaké zajímavé hlasy?

Tak nějaké zajímavé hlasy se jistě vyskytly… Byli tam třeba mladí lidé, kteří opravdu dobře zpívali, ale ke zpívání se jaksi „netváří“. Prostě zpívali, ale žádná radost, žádná emoce z jejich zpěvu z nich nevycházela, jako by je to snad ani nezajímalo. Sami si ani neuvědomí, že tak při zpěvu působí. Já jsem měla dokonce na akademii posluchačku, které to trvalo snad tři roky, než se zpěvu také vizuálně přizpůsobila, než se začala „tvářit“…

Ten výraz je vidět i u těch malých dětiček. Některé mají temperament a dokáží jej při zpěvu využít. Takže ty mají určitý předpoklad… Ale je třeba hodně další práce, aby jej pak zúročily.

Pokud byste se ohlédla za minulými ročníky, máte pocit, že se některé základní umělecké školy vyskytují mezi úspěšnými účastníky častěji? Mám totiž dojem, že letos se jména zúčastněných úspěšných škol docela pomíchala ve srovnání s ročníkem minulým…

Některé se vyskytují opakovaně, ale víte, jak to na těchto typech škol chodí… Osazenstvo se neustále mění, některé nové děti přijdou, jiné zase odejdou… Některé dítě jde na soutěž za rok, jiné nemá odvahu ani za delší dobu. Je to opravdu „kus od kusu“. Takže dělat nějaké procentuální závěry, statistické kolonky, jak je která škola úspěšná, to je zbytečné. Vždyť ani ten život sám není o statistice…

Myslíte si, že dnešní základní umělecké školství ještě může naplňovat ono známé „Co Čech, to muzikant“?

Já myslím, že ano! Soudím podle toho, že stále je velký zájem o to, dávat děti do hudebních a uměleckých škol. I když vítězí počítače, existuje ještě hodně dětí, které jsou ochotny dělat živé umění, než – jak já říkám – čučet do obrazovky. To, že mnohé tyto děti nebudou profesionály, vůbec nevadí. Je důležité, aby se samy něco naučily, něco, co povznáší a přináší radost. V tomto směru jsou základní umělecké školy naprosto nezastupitelné a bohudík, že jsou! A dobrou zprávou je, že rodiče jsou ochotni a také schopni za ně zaplatit. 

Za ta léta, kdy se do Olomouce pravidelně vracíte, vybrala jste si mezi účastníky soutěže nějakého svého žáka?

Ne, to ne. Víte, já to nechávám osudu… Nikoho nelákám, aby ke mně přišel. Kdo chce, ten si mě najde. Pokud úspěšně složí přijímací zkoušky a projeví zájem…

Kolik teď momentálně vedete na HAMU studentů?

Osm. Ve čtvrtém ročníku mám jednoho tenora, který tady v Olomouci byl loni, jednu sopranistku jste v Olomouci letos slyšela – Lucii Laubovou, ve čtvrtém ročníku mám pak ještě další dva studenty. Jednoho basbarytonistu mám v prváku a dvě šikovné dámy ve třetím ročníku. Jednou z nich je Barbora Perná, která vyhrála mezinárodní soutěž v Karlových Varech, druhou pak je vystudovaná dirigentka, která se k tomu ještě dala na zpívání.

Vyučujete ještě někde v cizině?

Dlouhá léta jsem učila externě na berlínské Hochschule für Musik Hanns Eisler. Loni mně absolvovala poslední posluchačka. Ale moje berlínské absolventky se vždy ozvou, pokud potřebují nějakou radu a pomoc, ovšem pravidelně už tam nejezdím…

Milá paní profesorko, děkuju za tohle povídání s vámi. A přeji vše dobré, nejen do vaší další pedagogické práce! 

Vizitka:
Magdaléna Hajóssyová, sopranistka, narozena 25. 7. 1946, Bratislava.

Operní zpěv vystudovala na bratislavské konzervatoři u Márie Smutné-Vlkové a VŠMU v Bratislavě u Anny Hrušovské. Své první divadelní angažmá získala v Slovenském národním divadle v Bratislavě (1971–1978), od roku 1978 byla sólistkou Státní opery v Berlíně. Na Slovensku nadále působila jako pěvecká sólistka Slovenské filharmonie Bratislava (1979–89). Je zasloužilou umělkyní a držitelkou Ceny Klementa Gottwalda, zvláště však několika německých ocenění: Státní cena NDR, titul „Kammersängerin“, Goetheho cena města Berlín, Cena kritiky Berliner-Zeitung, Mahlerova cena Evropské asociace.

Její operní činnost zahrnuje prvooborové role v operách Wolfganga Amadea Mozarta, německých romantiků (Carl Maria von Weber, Richard Strauss, Richard Wagner), českých a slovenských autorů (Ján Cikker, Leoš Janáček, Antonín Dvořák, Bedřich Smetana) a v italských a francouzských titulech (více než třicet postav). Vedle dramatické tvorby se věnuje také koncertnímu vystupování.

Svoji pedagogickou činnost na pražské AMU zahájila v roce 1990, je vedoucí katedry zpěvu a operní režie. Vedle toho začala v roce 1991 externě vyučovat na Hochschule für Musik Hanns Eisler v Berlíně. Vedle toho působí pravidelně na pěveckých kurzech v Piešťanech, Karlových Varech a Českých Budějovicích. 

(Zdroj: www.ceskyhudebnislovnik.cz)

Foto archiv