Vánoční Händelův Mesiáš v Rudolfinu

Ovace vestoje ve vyprodaném Rudolfinu. Bravo znělo i ze zaplněných balkonů a empory. To byl včerejší Vánoční koncert Collegia 1704 s Händelovým Mesiášem na programu. Dlouho připravovaný koncert jsem si nenechal ujít, protože zatím neexistuje studiová nahrávka Collegia 1704, a tak jsem při tom mohl být naživo. Atmosféra byla opravdu sváteční a vánoční s živými hořícími svícemi a intimním nasvícením jeviště.K Händlovu dílu jsem nepřistoupil jako žádná prvnička, slyšel jsem bezpočet provedení živě i studiových nahrávek. Nemám rád, když někdo hodnotí stylovost respektive čistotu stylu barokního provedení, protože nikdo z nás jsme neslyšeli, jak to hráli za Händela, stylovost určují hudební vědci jen z dobových materiálů, které nejsou zcela průkazné. Od dob Händela však vznikla řada stylů jak hrát baroko a zejména pak jak interpretovat velká oratoria, neexistuje však žádné hudební vydání, které bychom mohli považovat za vzor či definitivum. Také samotný tvar díla ještě za života autora prodělal svůj vývoj od premiéry v roku 1742 v Dublinu, který se zastavil v roce 1750, kdy vznikla jedna z posledních verzí, kterou dirigoval sám Händel, a tato se objevuje často na audionahrávkách. 

Včerejší provedení Collegiem 1704 mělo jako vždy svůj charakteristický zvuk, přesnost intonační i rytmickou, tempa byly někde až na hranici zpívatelnosti, s čímž si vokální složka Collegia poradí velmi dobře, protože úroveň sborových zpěváků je na úrovni sólistů, o tom jsem se mohli přesvědčit na posledním koncertě Collegia u Šimona a Judy, kde v Zelenkově mši právě tito “sboráci” excelovali sólově. Jediné, co bych navrhl změnit, je posílit basovou složku v orchestru, rozšířit alespoň o jeden kontrabas a nejméně o jedno až dvě violoncella. Ve studiu se to dá korigovat technicky, ale na koncertě, zvláště pak v Rudolfinu (které má poněkud sušší akustiku než kostel Šimona a Judy a kde zní orchestr dobových barokních nástrojů mnohem plněji a barevněji) by basovou linku posílit neškodilo. Pan dirigent Luks asi trochu více protěžuje ženské pohlaví (doufejme, že ne ve stylu našeho neslavně známého sbormistra Kulínského), a tak v orchestru převažuje něžné pohlaví, včetně ztepilé kontrabasistky. To asi kvituje velká část publika, protože je to atraktivní a je na co koukat, ale v případě kontrabasu bych raději volil ztepilého chlapa, který má přece jen poněkud lepší fyzické dispozice a lépe zvládá nároky, které klade na hráče tento nástroj, a navíc u toho vypadá méně komicky. Ale to je následek všeobecné emancipace, která zasáhla do všech oborů, a vzpomeňme, že to není tak dávno, kdy ženám byl dlouhá léta přístup například do České filharmonie zapovězen zcela.Sólisté byli na můj vkus poněkud umírnění, zejména v první polovině, kde se už od počátku velice dobře prosadil bas Tobias Berndt, už méně tenor a alt. V druhé polovině se rozezpívali i tenor Eric Stoklossa i soprán Roberta Mameli, zatímco alt Franziska Gottwald zůstala méně výrazná až dokonce, snad díky své subtilní postavě, která se přenesla i na hlas.

Jinak provedení asi nelze nic vytknout, až na některé drobnosti, například tempo ve slavném Hallelujah ve druhé části, které by se sneslo určitě pomalejší a více zatěžkat včetně generální pauzy před úplným koncem Hallelujah, bývá zvykem tuto generální pauzu prodloužit, udělat na ní jednoduše korunu, tím se vystupňuje okamžik napětí před závěrečnými takty a připraví nástup ritenuta s úderem kotlů.Tento koncert mě vybudil k tomu, abych se s dílem seznámil podrobněji, než je vydá Collegium 1704 na CD, a v té souvislosti jsem hledal na internetu i další nahrávky, které se tomu včerejšímu podobají a objevil jsem jednu skvělou, kterou mimochodem nabízeli ten večer v prodeji i na stánku v předsálí v Rudolfinu. Je to nahrávka s dirigentem René Jacobsem, belgickým specialistou na barokní hudbu, Freiburgským barokním orchestrem a Choir of Clare College z Cambridge z roku 2006, vydala Harmonia Mundi. Zde kromě orchestru a sboru excelují zejména jihoafrický tenor Kobie van Rensburg, americký kontratenor Lawrence Zazzo. Dirigent Jacobs zde přináší živější a bezprostřednější smysl pro divadlo k Händelově hudbě než jeho soupeři. Jeho orchestr je o něco větší než ostatní a jeho continuo je propracovanější s posílenou dvojitou basovou linkou, která se často ukazuje jako efektivní.

Pěvecký sbor z Cambridge Clare College (jeden z mých oblíbených), je ostrý a čistý, rytmický. Sólisté jsou dramatičtí a skvěle zvládají barokní hudební předivo. Nahrávku mohu jen doporučit.

V letošním roce jsme slyšeli mnoho krásných koncertů s Collegiem 1704 díky projektu Hvězdy barokní opery i projektu Hudební most Praha-Drážďany. Zbývá poslední, a to poslední den v roce -Mozartova Mše c moll u Šimona a Judy. Těším se i na příští sezonu, která se zdá být neméně atraktivní. Přejeme všem hezké prožití svátků vánočních a děkujeme všem členům Collegia a panu dirigentovi Luksovi za pěkné hudební zážitky.

Foto Michal Adamovský