Když je klavír pořád stejný

Dnes vystupuje na Klavírním festivalu Rudolfa Firkušného Lukáš Vondráček. A opravdu bych si přál, aby se koncert zapsal výrazněji než poslední recitál Dénese Várjona. Tento maďarský klavírista sice nabídl na první pohled pestřejší program než před ním Emanuel Ax, celý ho ale odehrál víceméně stejně. Nelze mu upřít snahu o pěkný přednes – celou dobu se ale vkrádal pocit, že opravdu neslyšíme nic výjimečného. Konkurence je zkrátka nemilosrdná.Zatímco Ax raného Beethovena rozsvítil precizním přednesem a vtipem, který jen občas přešel do dramatického překvapení, Várjon zůstal u jednobarevné heroické vážnosti. Přitom Sonáta op. 26 As dur, kterou hrál, je také typická tím, že se v ní v mladistvém rozletu setkává Beethoven „hravý a dravý“. První věta je velmi pestrá a variační a ani smuteční pochod ve třetí větě nemá mít smrtelnou vážnost, která by předznamenávala Fryderyka Chopina. Ale hlavně, při vší pečlivosti zůstalo mnoho frází jaksi zamlženo a to samozřejmě dojem oslabuje.

Typické je možná i to, že Beethovena, Janáčkův cyklus V mlhách a Bartókovy Maďarské rolnické písně zahrál pianista přibližně stejným, spíše zastřeným úhozem. A tak ani romantizující Janáček, ani folklórní Bartók nepřesáhli hranici příjemně zahraných kousků.

V druhé polovině zvolil klavírista půlhodinovou a veleobtížnou Lisztovu Sonátu h-moll. Zahrál ji se vkusem a v pomalejším tempu, které ho nedostávalo do neřešitelných technických potíží. Slyšitelné překlepy přišly až v poslední čtvrtině, což by se i dalo omluvit – ovšem opět, pokud by interpretace byla celkově výraznější. Utáhnout Lisztovu Sonátu samo o sobě vzbuzuje určitý respekt, který klavíristovi jistě náleží. Romanticky zastřená poloha mu navíc sedí asi nejvíc, což bylo znát i v přídavku od Roberta Schumanna. Ale celkově, byl to přesně ten typ koncertu, kvůli kterým se nemusí festivaly pořádat – koncertu, který ani zcela nepohorší, ale ani se ničím nezapíše.  Dodejme, že Dvořákova síň byla zaplněná přibližně z poloviny a ovace byly nadšené. Vzpomněl jsem si na to včera znovu při rozhovoru s Lukášem Vondráčkem. Ten říkal, že má trochu problém s americkým publikem, které je vždy entuziastické, ale vůbec nerozlišuje. Občas nevím, jestli už to neplatí také o festivalovém publiku pražském. Lukáš Vondřáček dnes hraje Haydnovu Sonátu C-dur, místo avizovaného Rachmaninova a Sedmou sonátu Sergeje Prokofjeva. A pak ještě velkého Brahmse, Sonátu č. 3 f-moll op. 5 – a nakonec Martinů Tři české tance. Program náročný už jenom fyzicky, ale samozřejmě atraktivní. Po Axovi byla laťka nastavena vysoko, hrát po Várjonovi je určitě milosrdnější. Ale v každém případě, zvědavé očekávání je veliké.

Hodnocení autora recenze: 30 %

Festival Rudolfa Firkušného 2013
Dénes Várjon (klavír)
26. listopadu Dvořákova síň Rudolfina Praha

program:
Ludwig van Beethoven: Sonáta As dur, op. 26
Leoš Janáček: V mlhách
Béla Bartók: Maďarské rolnické písně (výběr; čísla 7 až 15)
=přestávka=
Ferenc Liszt: Sonáta h moll, S. 178

www.firkusny.cz

Foto PJ – Ivan Malý