Když jsem tančil v Africe

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Druhý den na mne čekala masterclass. Již po předešlém dni mi bylo jasné, že žádný sál s podlahou nebude a že na mě čeká tráva v nejlepším případě bez střepů. Ve stanovenou dobu ovšem nikdo do stanu nedorazil a teprve se značným zpožděním začali hledat správný kabel k reprobedně. Za chvíli se však přiřítilo asi šedesát žáků základní školy (primary school) ve stejnokrojích s vázankou.OLYMPUS DIGITAL CAMERAPři pohledu na jejich boty Baťa jsem je alespoň poprosil, aby se zuli. Po čase bylo jasné, že nám ten stan stačit nebude a děti mě z něj pomalu a neúprosně začaly vytlačovat směr park a opice, visíce na mně či na mém tričku a kalhotách. Jejich zaujetí bylo obdivuhodné, ale spíše než pro pohyb a rozcvičení patřilo mé osobě – tedy exotovi s bílou pletí.OLYMPUS DIGITAL CAMERAVyužil jsem veškerých svých zkušeností z práce s dětmi a mládeží a nakonec došel k názoru, že veškeré západní filozofické a anatomické znalosti o těle, pohybu a současném tanci ustoupí prostému hýbej se do rytmu (v našem případě se osvědčil rytmus Glorie Estefan).OLYMPUS DIGITAL CAMERATanec se stal hrou a hra tancem. Před všudypřítomnými dětmi se mi dařilo ustupovat méně a méně, hudba duněla, rušila další masterclass v ostatních stanech a já se v duchu ptal, kde jsou ti dospělí, pro něž jsem měl lekci původně vést. V nejlepším možném okamžiku zasáhli učitelé a žáky k mé lítosti odvedli, protože jim končila škola.OLYMPUS DIGITAL CAMERAMávajíce na mne v zástupu jako kachny se odporoučely desítky přeživších a usměvavých žáků několika tříd primary school. Po nich následovala skupina teenagerů, jejichž momentální stav příliš nedovoloval zabřednout do extrémnějších pohybů jako rotace čímkoli a dotyk kdekoli.OLYMPUS DIGITAL CAMERABylo v podstatě nemožné je směřovat k západnímu pojetí současného tance, jejich zkušenost s tancem byla vlastně nulová. Teprve později mi došlo, že i jejich tradiční tance pracují s jakýmsi vertikálním vlněním těla od hlavy k patám a horizontální rovinu včetně rotace vlastně nepoužívají. Přesto mi tato zkušenost neuvěřitelně otevřela oči.OLYMPUS DIGITAL CAMERANajednou jsem měl pocit, že tanec jako zdroj radosti a objevování sebe sama střídá v Evropě snaha o přílišnou psychologizaci, filozofování nad vlastním egem a interpretační sebetrýzeň. Ta podstata radosti nám najednou unikla a možná zůstala někde tady, kde o současném tanci nevědí vlastně nic. Ale zkuste se dnes někde na jevišti „contemporary dance“ usmívat a ukazovat, jakou vám tanec dělá radost!OLYMPUS DIGITAL CAMERAVečer jsem se zúčastnil společně s dvěma africkými performery i charitativního gala, které sloužilo sbírce na výstavbu knihoven a rozvoj literatury pro africké děti. V Africe mají pouze dvě procenta škol svou knihovnu. Děti nemohou číst, protože knihy nevycházejí, nevnímají tak svou vlastní kulturní identitu, příběhy se tak šíří pouze mluveným slovem.

Druhý den mě čekalo vlastní představení choreografie Blatný, v poněkud upravené anglické verzi. Mezi mými požadavky byl pouze stůl, židle a pár koberců na zemi, abych se nemusel válet po trávě. Stůl a židle se našly, koberce byly promlčeny a na mě čekal jen stan s trávníkem plným rozbitých lahví. Představení navštívil i zástupce České ambasády pan David Pavlita, který mi pomohl trávník od střepů uklidit, abych půlhodinový výstup ve zdraví přežil.OLYMPUS DIGITAL CAMERATomu předcházelo několik výstupů takzvaného storytellingu, který sklízel v plném stanu zasloužený úspěch. Asi po hodině na mě přišla řada. Vybaven téměř třicetiletými profesními zkušenostmi tance v dešti, ve vodě, v zimě, ve vedru, ve sklepě i v opeře jsem zatančil vlastní kus věnovaný českému básníku Ivanu Blatnému. Cítil jsem magickou energii publika, které vnímalo něco, co předtím ještě nikdy nevidělo.OLYMPUS DIGITAL CAMERAInterpretaci a dramatizaci životního příběhu a pocitu z něho. Z úryvku textů, emocí a obrazů jsem něco předal. Byť nikdo přesně nedokázal popsat, co viděl, přišla za mnou po představení divačka (psycholožka Wairimu Mukuria), že nikdy neviděla tak pregnantní dramatizaci psychicky nemocného člověka. Aniž by cokoli věděla o Blatném, v podstatě odkryla jeho diagnózu. (Právě s ní jsem později navázal užší spolupráci a debatu o pohybové dramatizaci psychických poruch a nemocí.)OLYMPUS DIGITAL CAMERAOficiální zhodnocení mé účasti na festivalu znělo: „Český tanečník Martin Dvořák zazářil na osmém ročníku festivalu Storymoja, který se uskutečnil 16.–20. září 2015 v nairobském Arboretu. K nesporným vrcholům letošního ročníku kulturního festivalu Storymoja patřilo vystoupení českého tanečníka Martina Dvořáka, jehož taneční zobrazení básnického díla českého exilového básníka Ivana Blatného očarovalo zcela zaplněný hlavní stan. Diváci, přestože nemohli rozumět textu básní, doslova se zatajeným dechem sledovali pestré a nápadité taneční kreace vystihující duševní boj autora básní. Vystoupení bylo proto po právu oceněno dlouhotrvajícím potleskem.“

Má účast na festivalu byla zakončena závěrečným galapředstavením Afreeka Concert. Zde jsem pro změnu na slámě zatančil poslední větu Blatného kusu, která mi z technických důvodů unikla v odpoledním bloku. Teprve večerní únava a neutuchající bolest zubů mi připomněly, že už několik dnů trávím v nadmořské výšce okolo šestnácti set metrů. Byla to neskutečná jízda a za podporu musím poděkovat také české produkční festivalu Storymoja Lucii Sedláčkové, která mě z pozadí jistila.

Celý festival Storymoja má jedno silné poslání  představit a podpořit africkou literaturu, poezii a umění spojené s ní. Její postavení vedle té evropské je vlastně nesrovnatelné.OLYMPUS DIGITAL CAMERAPřipomíná totiž celý sociální obraz této země  západní mrakodrapy a způsob života boháčů a lidí na úrovni vedle chudinských čtvrtí plných slumů, žebráků a bojů o přežití. Bohužel je však stále patrnější, že tento sociální rozpor je více a více hmatatelný i v Evropě a západním světě.OLYMPUS DIGITAL CAMERABylo by chybou navštívit tuto zemi a nevěnovat jí několik volných dnů. I já jsem proto strávil následující dny v Nairobi, několika jejích galeriích, národním parku Massai Mara plném exotických zvířat a domorodců v hliněných chatrčích, v nebezpečné a drogami zmítané Mombase, na pobřeží Indického oceánu či ve sloní školce.OLYMPUS DIGITAL CAMERACelé dohromady to pak tvoří dokonalou mozaiku o zemi a společnosti, která má svůj vlastní řád, jen jiný než ten náš.OLYMPUS DIGITAL CAMERAA o tom to celé cestování po světě, které mi má profese přináší, vlastně je. Uvědomit si tu různorodost a barevnost světa, ve kterém žijeme. Potažmo zapomenout na ty naše vyjeté koleje a zarputile okupované mikrosvěty, ve kterých tak často vytváříme politiku vlastních zájmů a hrajeme si s egem svým i ostatních. Právě na těchto cestách vidím, jak zbytečné a hloupé je vymezování se v uměleckém světě, a také to, že každá odlišnost je tu naopak proto, aby ten svět byl ještě více barevný.OLYMPUS DIGITAL CAMERAOdjíždím tedy z Afriky bohatší nejen o všechny osobní zážitky a zkušenosti, ale i o zjištění, že to, co dělám, nemusí třeba zajímat někoho doma, ale může dávat smysl a naplňovat někoho tisíce kilometrů daleko. A to je velký bonus.Martin Dvorak eshot


Vizitka autora:
Martin Dvořák  český tanečník, choreograf, režisér a pedagog. Mezinárodní kritikou označovaný za tanečního chameleona, jehož pohybový a výrazový rejstřík se rozprostírá od klasických, neoklasických přes moderní až po současné a alternativní směry baletu, tance, tanečního a hudebního divadla a performing arts.

Narodil se v Brně, kde rovněž vystudoval Taneční konzervatoř. Již během studia byl angažován v Baletu Národního divadla v Brně, po absolutoriu pak krátce působil v Laterně Magice v Praze a v Pražském komorním baletu / Baletu Praha. V tomto období byl též nominován na Cenu Thálie za roli Svědomí v baletu Hirošima Libora Vaculíka.

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Mohlo by vás zajímat


Napsat komentář