Když lesní roh bere za srdce – nezapomenutelná setkání se špičkovými hornisty na Broumovsku

Akce, která je největší svého druhu v Evropě, přivedla do Broumova více než stovku hornistů doslova z celého světa – společně s českými účastníky tu tříbili své umění hudebníci z Itálie, Švýcarska, Portugalska, Rumunska, Španělska, Ukrajiny, Japonska, Jižní Koreje, Taiwanu a USA. A stejně jako v minulých letech se tu sešly takřka všechny věkové generace – od nejmladší šestileté účastnice až k dospělým a společně se studenty základních uměleckých škol, konzervatoří a vysokých hudebních škol tu zdokonalovali i starší hráči, kteří se lesnímu rohu věnují ve svém volném čase vedle občanského povolání. Lektory byli přední čeští hornisté – umělecká garantka kurzů, sólohornistka Symfonického orchestru hl. města Prahy FOK a pedagožka Hudební fakulty JAMU Brno Zuzana Rzounková, sólohornista České filharmonie a pedagog AMU Jan Vobořil, proděkan a pedagog Hudební fakulty JAMU a sólohornista Prof. Jindřich Petráš, vedoucí skupiny lesních rohů Symfonického orchestru hl. města Prahy FOK Petr Hernych a první hornista téhož orchestru Martin Sokol, české lektory doplňuje pedagožka ZUŠ Police nad Metují Lenka Němcová, která pracuje především se začínajícími účastníky. Zuzana Rzounková pravidelně zve do Broumova špičkové světové hornisty, v letošním jubilejním roce se vrátili dva vynikající hudebníci – první hornista špičkového florentského orchestru Maggio Musicale Fiorentino a profesor na italské Fiesole Music School Foundation Luca Benucci a významný portugalský hornista Ricardo Matosinhos, skladatel a pedagog na Academia de Música de Costa Cabral v Porto. Klavírní doprovod zajistily Jana Goliášová, Mio Sakamoto, Andrea Mottlová a Kamila Kolářová, která se zúčastnila kurzů i jako hornistka.

Je zřejmé, že úroveň účastníků se neustále zvyšuje – klášterem zněly v letošním roce ty nejtěžší party romantické hornové literatury a při účastnických koncertech během celého týdne bylo znát, že technická vyspělost roste i u nejmenších a mladších hornistů, hrají stále náročnější skladby. Děti, které přijely na kurzy před pěti lety jako desetileté, už dnes po pěti letech studia hrají hornové koncerty. Kurzy, které jsou součástí hudebního festivalu Za poklady Broumovska, ušly pod vedením své umělecké garantky Zuzany Rzounkové a ředitelky Terezy Kramplové dlouhou cestu. Vybudovaly si vysoké renomé a unikátní přátelská a tvůrčí atmosféra, kterou dostaly do vínku, se lety jen utužuje a prohlubuje.

Vernéřovice, kostel sv. Michaela, Koncert účastníků

Stejně jako v předchozích třech ročnících vzniklo přímo pro kurzy 2024 nové Halali. Po skladatelích Tomáši Illem, Kryštofu Markovi a Janu Kučerovi je složila Sylvie Bodorová, letošní rezidenční skladatelka festivalu Za poklady Broumovska. A právě toto Halali, festivalu dedikované, zahájilo před kostelem sv. Michaela ve Vernéřovicích ve středu 31. července Koncert účastníků. Stovka hornistů a hornistek pod korunami stromů a zářivě modrým nebem, notové pulty v zelené trávě, kostel se žlutě omítnutými zdmi a posluchači v prostoru před sv. Michaelem – to vše vytváří přirozenou symbiózu s neopakovatelnou atmosférou. Halali se dvěma částmi Orlí hnízdo a Eliščina věž nastudovali hornisté ve dvou dnech a pod vedením prof. Jindřicha Petráše jím působivě uvedli středeční podvečer.

Koncert pařil výlučně účastníkům kurzů a přilákal velký počet posluchačů, v kostele byste volné místo nenašli. Přítomné pozdravili společně s Terezou Kramplovou starosta Vernéřovic Tomáš Havrlant a farář Martin Lanži.

Luca Benucci připravil nádherné entrée – se svými kolegy lektory Zuzanou Rzounkovou, Janem Vobořilem, Martinem Sokolem a s účastníky kurzů doplněnými kytaristou, bicistou a s Janou Goliášovou u klavíru nastudoval a provedl slavnou Bohemian Rhapsody Freddie Mercuryho (arr. Richard Bisill). Neutuchající aplaus byl oceněním pro všechny účinkující. V první části koncertu vystupují tradičně i ti účastníci kurzů, kteří patří k nejmladším. V letošním roce okouzlil publikum provedením Pohádky Jaroslava Kofroně talentovaný Pavel Pawlica. Japonka Kanata Unane sklidila zasloužené ovace za suverénní provedení 1. věty proslulého Koncertu pro lesní roh č. 1 Richarda Strausse. Klasicismus a dílo W. A. Mozarta přinesl pod kostelní klenbu Jinmyeong Ha z Jižní Koreje, když citlivě provedl 1. větu Koncertu pro lesní roh č. 2. Na klavír doprovázely Jana Goliášová a Andrea Mottlová.Účastníci kurzů se znají, mohou spolu pracovat také během roku, což je případ Cross Country Quartetu a čtveřice japonských hornistů, z nichž někteří se účastnili kurzů pravidelně již v minulých letech. Právě jejich ansámblům patřil závěr koncertu. Cross Country Quartet ve složení Michala Sablíková, Jana Pavlíková, Ondřej Kubeček a Adéla Turek přinesli humor a rozvernost provedením Charlestonu z cyklu Frippery (Tretka) amerického skladatele druhé poloviny 20. století Lowella Shawa. Z podobného soudku, ovšem z druhého konce světa, byl japonský kvartet ve složení Eiichi Sato, Chizuru Koyama, Toyoda Shumpei a Kanata Unane. Do českého prostředí přinesl úpravu japonské písně Zui Zui Zukkorabashi.

A tak vernéřovický kostel naplnila hudba doslova ze všech koutů světa, hráči se představili jako sólisté i jako členové ansámblů a lesní roh jako nástroj hned několika hudebních žánrů. Co všechno lesní roh ovšem dokáže a v jakých rolích se ještě představí, ukázaly další dny, a především závěr kurzů – sobotní dopoledne v klášteře a večerní Koncert lektorů v Bezděkově.  

Workshopy, jóga a příroda

Ledacos už bylo možné vytušit při workshopech. Luca Benucci předváděl dechová cvičení a přednášel o uvolněném dechu i těle přímo v zahradách kláštera pod majestátním 170 let starým „císařským“ dubem, který byl vysazen studenty klášterního gymnázia v dubnu 1854 na počest svatby císaře Františka Josefa I. s Alžbětou Bavorskou zvanou Sissi. Ricardo Matosinhos (hru na lesní roh vystudoval u českých hornistů, profesorů Ivana Kučery a Bohdana Šebestíka působících v Portugalsku) v dalším workshopu inspiroval svou prezentací o tom, jak se výuka hudby může a má stát pro dítě hrou, a nikoliv suchopárnou naukou, a že nejdůležitější je při výuce sluch, schopnost zopakovat slyšené. Ve video projekci ukázal vše na příkladu svého čtyřletého syna, s nímž takto pracoval během roku.

A protože práce těla úzce souvisí s výkonem interpretů, konaly se v rámci kurzů pro hudebníky i lekce jógy s Kristýnou Šrámkovou, členkou České společnosti pro hudební fyziologii a medicínu hudebníků, kvůli dešti nikoliv v zeleni zahrad, ale v barokní nádheře Opatských sálů.

Během kurzů se konalo kromě koncertu ve Vernéřovicích v odpoledních a večerních hodinách ještě šest další koncertů účastníků v Opatských sálech a v koncertním sále Dřevník.  

Sobotní dopolední hornová férie – open air i koncertní sál

Vlastní kurzy zakončuje tradičně druhé provedení Halali a ansámblová vystoupení, jež účastníci pod vedením lektorů během týdne nastudují. Počasí všem přálo, a tak se tato závěrečná vystoupení mohla konat v zákoutí horního nádvoří kláštera mezi zelení a barokními zdmi. Přilákala jako obvykle mnoho turistů a domácích posluchačů. Po Halali Sylvie Bodorové se k velké radosti všech rozezněla nádvořím znovu Bohemian Rhapsody Freddie Mercuryho pod vedení Luca Benucciho, charismatický Ital se obracel k přítomným posluchačům, ti se brumendem přidávali a po skončení zahrnuli účinkující potleskem a nadšeným voláním. Luca se svou ´italskou´ skupinou posílenou o amerického hornistu vzápětí znovu okouzlil provedením podmanivých melodií z proslulých oper Giacoma Pucciniho Bohéma, Tosca a Turandot v úpravě pro hornový soubor.

Poté se hornisté a jejich posluchači přesunuli do sálu Dřevník, kde se před slavnostním ukončením kurzů konala ještě další vystoupení. Ricardo Matosinhos s početnou skupinou studentů nastudoval a provedl svoji skladbu Hornclass Party složenou z částí Rocking, Song a Animals Blues. A byla to skutečná party hornové třídy – atraktivní skladba zapojuje hráče různé úrovně, je ovšem rytmicky velmi náročná a kombinuje i odlišné techniky. Během ní se na hornu nejen ´klasicky´ hraje, ale také se vytváří zvuk a různé rytmy prostým nárazem dlaně o nátrubek, vytleskává se, bubnuje prsty na korpus. Hráči se v produkci systematicky střídají originálním způsobem, vytvářejí tak v průběhu skladeb harmonický celek, aby se ve finálních pasážích spojili v kompaktní zvuk. Vtipná věta Animals Blues imitující zvuky zvířat vyvolala kouzelnou odezvu, kdy malé děti v publiku spontánně hádaly zvířátka, která byla představována určitými pasážemi. Perfektně sehraných 11 mladých hornistů s Ricardem Matosinhosem nastínilo jednu z cest k pochopení a přijetí hudby. A na závěr zopakovaly k radosti přítomných své úspěšné produkce z Vernéřovic Cross Country Quartet a kvartet japonských hráčů.   

Kurzy skončily, nikoliv však hudební produkce. Ty vyvrcholily 3. srpna večerním Koncertem lektorů v kostele sv. Prokopa v Bezděkově nad Metují.  

Bezděkov nad Metují, kostel sv. Prokopa, Koncert lektorů

A byl to opět svátek lesního rohu. Kostel doslova praskal ve švech, zájemců přišlo tolik, že zaplnili nejen prostor kostelní lodi, ale i jeho ochozy. Koncert zahájili starosta Bezděkova Miroslav Maroul a farář z Police nad Metují Lubomír Pilka.

Program otevřela světová premiéra skladby Sylvie Bodorové Piangendo (S pláčem), dedikovaná broumovskému festivalu. Zajímavé dílo vyniklo díky barevnému plnému tónu Zuzany Rzounkové a jejímu procítěnému přednesu, jenž vtiskl zádumčivé kompozici inspirativní meditativní charakter a výraz, který publikum ocenilo srdečným potleskem.

Koncert pro dva lesní rohy F dur TWV 52:F4 Georga Philippa Telemanna přednesl Jan Vobořil se svým synem, posluchačem pražské AMU Janem Vobořilem ml. Krásné, kulaté tóny otce a syna se prolínaly v přesné souhře a ve vyvážené dynamice, oba hráli se zjevným citem pro barokní skladbu a silným zaujetím.  

Ricardo Matosinhos se představil nejen jako vynikající hornista, ale také jako tvůrčí osobnost a zcela originální skladatel, který posouvá hranice možností hry na lesní roh. Během večera představil několik svých kompozic. První byla brilantní Fantazie pro dva lesní rohy a klavír ovlivněná jazzem. Přednesl ji společně s Martinem Sokolem za doprovodu zkušené Jany Goliášové, která svou výbornou techniku potvrdila už při doprovodu předchozích dvou čísel. Matosinhosova Fantazie je moderní, temperamentní, hudebně barevná a výrazově bohatá skladba plná synkop, kterou její autor s Martinem Sokolem přednesli bravurně s nakažlivým entuziazmem. A bylo by jenom dobře, kdyby se uhnízdila v repertoáru dalších českých hornistů.

Publikum doslova uhranul Luca Benucci přednesem Nocturna Franze Strausse. Sametová barva jeho lesního rohu se nesla prostorem, jímavost a vřelost jeho hudebního projevu si přirozeně našla cestu do nitra posluchačů, přinášela vnitřní klid, vyrovnanost a harmonii.

Kam až lze posunout hru na lesní roh dokázal mimořádným způsobem Ricardo Matosinhos ve svém následujícím vystoupení. Postupně představil své tři kompozice Pastoral op. 81, Mirage op. 83 (Přelud) a Improviso op. 82 pro sólový lesní roh. Bylo neuvěřitelné, co dokázal. Pastoral dokonale evokoval představu klidných prosluněných pastvin, pasáčka shánějícího své stádo, další dvě skladby už byly méně konkrétní, ale každá jiná. Jejich autor také předvedl kromě neobvyklých glissand a tlumení, že na lesní roh lze zahrát i trojhlasé akordy, když k hranému tónu intonoval svým hlasem do téhož nástroje další tón, čímž vznikl (za určitých podmínek) tón třetí, tak zvaný kombinační. Tento jev je běžný u smyčcových nástrojů s několika strunami, ale naprosto výjimečný v případě lesního rohu. Matosinhos těmito skladbami ukázal nové cesty, nové výrazové možnosti, předvedl doslova hornistickou stratosféru. Všechny postupy, které v těchto třech skladbách zazněly, jsou novými, smysluplnými cestami a otevírají netušené obzory.

Argentinský hudební skladatel Ástor Piazzolla sloučením prvků taneční a klasické hudby přetvořil tradiční argentinské tango do zcela nového stylu – tango nuevo. A jeho charakter dechberoucím způsobem vystihl ve skladbě Tango, Oblivion (Zapomnění) Luca Benucci. Zvukově bohatá skladba byla v Benucciho podání vybroušeným hudebním skvostem. Že je Luca Benucci muzikant tělem i duší, potvrdil ve svém přídavku, do nějž zapojil i nadšené publikum. Představil stručně osobnost a dílo Leonarda da Vinci, slavného renesančního malíře a vynálezce a když připomněl i jeho hudebně skladatelské počiny, ozval se od zadních řad tón lesního rohu. A středem mezi lavicemi jeden za druhým přicházeli před oltář italští a jeden americký hornista, hráli melodii Leonarda da Vinci, zvuk lesních rohů se nesl sakrálním prostorem, zněl jako chorál, v němž se mísí majestátnost s lidskostí, která probouzí to lepší v nás. A když už společně i s Benuccim melodii dohráli, potlesk, jakýsi slavnostní, oduševnělý, nebral konce. Zuzana Rzounková, která kurzy a tradici těchto unikátních koncertů před deseti lety založila, uzavřela podvečer dokonalým přednesem slavného Memory Andrew Lloyd Webbera, které se hloubkou prožitku a krásou provedení vrylo do paměti dojatého publika.

Byly to velké hudební zážitky, které Koncert lektorů 10. jubilejních Letních hornových kurzů přinesl. Posluchačům se nechtělo odcházet, potlesk neustával. Na přídavek si ale budeme muset počkat až na rok 2025. Letní hornové kurzy vstoupily do své druhé dekády. Jaká bude? Jisté je, že jako vždy na vysoké odborné úrovni,  vysoce profesionální a plná radosti z hudby, přátelství a kamarádství. A budou tu opět všichni „spřízněni volbou“. Účastníci a lektoři volbou svého osudového hudebního nástroje. A všichni – hudebníci i publikum spřízněni láskou k hudbě.