„Zmrazené penze, nižší mzdy, vnitřní devalvace – Nostra culpa!“ To nejsou slova z předvolebního letáku, ale slova opery. Opery plné dramatičnosti, výrazných pěveckých částí a silných emocí, která však není o obvyklých velkých tématech lásky a smrti, ale o ekonomii. Příběh opery se věnuje pobaltské republice Estonsko a finanční krizi v roce 2008, která výrazně zasáhla její ekonomiku, a také působivému sporu mezi prezidentem a předním světovým ekonomem. Pochází z dílny lotyšsko-amerického skladatele Eugena Birmana (1987).
Krize a následná recese měla na Estonsko dramatický dopad. Ekonomika klesla o téměř pětinu, nezaměstnanost raketově vylétla a dostala se až na osmnáct procent. Skladatel Eugene Birman říká, že jedním z důvodů, proč si vybral Estonsko, bylo i to, že hudba měla v kultuře této země vždy ústřední roli. „Hudba v Estonsku vždy hrála společenskou roli. Jazyk se držel naživu částečně prostřednictvím zpěvu a hudby. Není jen způsobem komunikace,“ citovalo skladatele zpravodajství BBC.
Slova opery Nostra Culpa, což latinsky znamená Naše vina, vycházejí ze sporu, který spolu v roce 2012 měli estonský prezident Toomas Hendrik Ilves a americký ekonom Paul Krugman, nositel Nobelovy ceny za ekonomii. Ekonom v jednom ze svých článků zkritizoval odpověď estonské vlády na krizi. Prezident pak v reakci na článek napsal několik jízlivých a sarkastických tweetů, ve kterých ho označil za „samolibého, arogantního a povýšeného“. I samotný název opery pochází z jednoho z tweetů.
Sám o sobě to byl dramatický příběh. Koneckonců, často se nestává, že by se přední představitel nějaké země pustil do sporu s mezinárodně uznávaným ekonomem. Ale proč se to stalo tématem opery? „Ekonomie je vyprávění příběhů,“ říká Scott Diel, který napsal libreto opery. „Neměla by být tématem, kterému se vyhýbáme.“ Birman dodává, že chtěli vytvořit kus, který je univerzální a osobní pro mnoho lidí.
Nostra Culpa je hudební dílo určené pro zpěváka a komorní orchestr. Roli obou protagonistů autoři svěřili estonské mezzosopranistce Iris Oja. Ta je skálopevně přesvědčena, že ekonomie může být podmanivým tématem. „Myslím si, že to, co se stalo v posledních deseti letech, bylo poměrně dramatické, a ty postavy a příběhy jsou svým způsobem legendární a zajímavé jako velké operní příběhy,“ dodává Oja.
Nemusí to však být jen operní zpěváci, kteří si za své téma vyberou ekonomickou krizi. Podobným příkladem je rovněž americký zpěvák country Merle Hazard z Nashvillu v Tennessee. Ve skutečném životě je finančním poradcem a jeho jméno je Jon Shayne. Sám sebe označuje za „jediného umělce v zemi, který zpívá o centrálním bankovnictví, hypotečních cenných papírech a fyzice“. Napsal několik písní na ekonomická témata, například Inflace nebo deflace? či Píseň o řeckém dluhu.
Hudba podle něj může člověku pomoci pochopit věci lépe než psaný článek či rozhovor v televizi. „Je to trochu záhada, ale rýmování zesiluje význam,“ říká. V písni je také podle něj možné zdůraznit jen několik bodů, a ty nejhlubší pravdy bývají většinou velmi jednoduché.
Opera a country se na první pohled nezdají být podobné. „Pokud však vezmete westernovou nebo countryovou píseň, je to jen citový okamžik v něčím životě. A stejné je to i s operní árií,“ dodává Merle Hazard.
Ale zpátky do Tallinnu. Birma tvrdí, že ekonomický problém Estonska nejsou jen čísla. „Je to o skutečných lidech, kteří mají skutečné příběhy,“ upozorňuje. Cílem opery je tak vzít pojmy a vytvořit z nich mnohem osobnější hudební zážitek.
Foto archiv
