Když se hlas stane světlem. Simona Šaturová rozzářila temnotu písní

Simona Šaturová: Hlas světových scén i filmového plátna

Sopranistka Simona Šaturová je na vrcholu mezinárodní kariéry. Působí na světových pódiích ve Vídni, Drážďanech, Bruselu, Paříži, Curychu, Mnichově, New Yorku nebo Tokiu a dalších prestižních místech. Dlouhodobě spolupracuje i s Václavem Luksem, díky jehož nabídce se v roce 2022 dostala do širšího povědomí jako hlas primadony Cateriny Gabrielli v životopisného filmu o Josefu Myslivečkovi (Vojtěch Dyk). Na okraj, mnohdy právě zpopularizované velkofilmy dokážou upozornit na mimořádnou působivost vážné hudby (Mozarta, Mahlera, Smetany, Dvořáka…) nebo pěvecké kvality umělců, podobně jako je tomu u dabingu, nad rámec jejich běžného publika. Bylo tomu tak např. i ve filmu o Emě Destinnové Božská Ema, kterou nazpívala koncem 70. let geniálně Gabriela Beňačková. 

Sopranistka se věnuje také lektorské činnosti v rámci projektu BelcantoLab, kde předává techniku pro dlouhodobou udržitelnost zdravého hlasu inspirovanou holandskou pedagožkou Margreet Honig. Díky dobré technice může Simona Šaturová zpívat sopránový repertoár v různém rejstříku od lehce pohyblivé koloratury po dramatický, což dobře uplatila i v průřezově sestaveném programu koncertu v Ostravě. V jednom z rozhovorů uvedla, že ji v posledních letech přitahuje písňový repertoár a je ráda, že v tomto našla partnera v mladém klavíristovi Marku Kozákovi (1993), se kterým vystoupila i v Ostravě.

Lehký pohyblivý hlas vyžadovalo hned první číslo programu Abendemphindung an Laura/Večerní vzpomínka na Lauru Wolfganga Amadea Mozarta KV 523. Mozart patří k jejím oblíbeným autorům. Píseň je datována 24. června 1787, u skladatele označena pouze jako „Píseň“. Básnická předloha byla zveřejněna v r. 1781 Johanem Fr. Schinkem ve sbírce Básnické rukopisy pod uvedeným názvem. Mozart píseň komponoval v období práce na Donu Giovannim. Má dobový sladkobolný výraz citového slohu stručně vyjádřený veršem „jak v tanci život umí uplývat, tak tanečním zas krokem mizí“. Sopranistka ji provedla jemně a citlivě. Svým charakterem a písňovou prostotou už tento kus předznamenává Franze Schuberta, který programově navazoval. Přivítala bych v Mozartovi sametovější zvuk klavíru, tj. zavřít jej úplně a možná přidat i levý pedál. Na podiu sice byly odrazové stěny, ale vzhledem k charakteru sálu, bohužel, z poloviny obsazenému, to nestačilo. Sopranistka má i díky zkušenostem s němčinou a pochopení písňového přednesu dobrou srozumitelnost.

Mezi sny a tichou melancholií

Na tuto píseň navázala Schubertova drobnost An die Nachtigall/Slavíkovi, D 497 z r. 1816. Složil ji tedy v 19 letech. V textu je zachycen světlý prchavý okamžik: „mohu být šťastný a žertovat, mohu se radovat z každého květu a každého listu“, takže v tomto případě mi větší radostná zvonivost zvuku klavíru nepřekážela. Schubertovo Ständchen/Zastaveníčko, D 889 je velmi známou skladbou, která se provádí v různých aranžmá – pouze v klavíru, s kytarou, s klarinetem apod. Pečlivý text programové brožury připravila historička Vlasta Reittererová, která popsala podrobně tzv. kulturní transfer textu písně. Je to jedna ze skladeb, kterou na YouTube můžeme najít v řadě skvělých provedení (Jeanne Gérard, Hanna Sosnowska a další). Doprovod klavíru je velmi prostý, půvab spočívá v proměnách Dur a moll. Simona Šaturová mohla využít flexibility svého hlasu od jemného modelování po dramatizační forte, zpět do měkkého pianissima. V těchto drobných kusech věnuje patřičnou pozornost každému nasazení tónu a fráze.

Robert Schumann ustálil společenskou hodnotu koncertní umělecké písně (Kunstlied). Jeho Mondnacht/Měsíční píseň na text Josepha von Eichendorffa přináší typicky romantickou paralelu noční volné krajiny s „rozepjatými křídly duše“ letící ztichlou krajinou. Schumannův výraz se v písni odvíjí od světlého jednoduchého hlasového tónu k občasnému zatemnění. I v tomto případě bych přivítala sametovější zvuk klavíru, aby se podtrhla intimita výrazu. Schumannův kus In der Nacht/V noci, op. 12 patří k těm, které přinesly vzruch (začíná „s vášní“).

Když tón splývá se slovem

Antonín Dvořák má i v písňové tvorbě velmi specifický charakter. Do programu byly zařazeny dva kusy. Melodii Ukolébavky ze Dvou písní na lidové texty, B 142, které vznikly za Dvořákova pobytu v Anglii, autor později využil i v Jakobínovi. Píseň Nad krajem vévodí lehký spánek z cyklu Písně milostné, op. 83 č. 5, s poněkud obrozenecky náročným českým textem Gustava Pflegera Moravského, není vůbec lehká na provedení. Má velký rozsah, ne příliš obvyklou stavbu melodie a obtížně vyslovitelný text – uveďme pro příklad závěrečných veršů: „Mým srdcem, v němžto kdys blaženost kvetla, mým srdcem táhne jen bolesti ruch“. Už pro charakter hudby i textu je tato tvorba adekvátně proveditelná snad jen českými umělci. Simona Šaturová má pro Dvořáka cit, který osvědčila i v úspěšné nahrávce Moravských dvojzpěvů s Markétou Cukrovou v r. 2018. Před přestávkou bylo zařazeno Chopinovo Nocturno Des dur, op. 27, č. 2., které má řadu skvělých interpretací, osobně upřednostňuji niternější.

Po přestávce program pokračoval třemi písněmi Clauda Debussyho. Ač je Debussy autorem asi osmdesáti písní, tak tento repertoár nepatří k jeho nejuváděnějším dílům. Z vybraných je naprostou perlou Beau soir/Krásný večer, L 84 z roku 1891 na text Paula Bourgeta. Význam textu je obdobný Mozartovu, ale v melancholickém hávu konce 19. století: „Rada jak šťastně žít, zdá se vycházet ze samotných věcí stoupajíc do utrápeného srdce. Jak ochutnat půvab bytí ve světě, dokud jsme mladí a večer je krásný, neboť my stárneme, zatímco vlna plyne do moře, my do hrobu.“ Tato Debussyho píseň dosahuje de facto jednoduchými harmonickými prostředky triolového doprovodu v pianissimu a typickou impresivní agogikou dojemného křehkého smutku. Velmi citlivě provedeno. Následné Trzy kolysanki/ Tři ukolébavky, op. 48 z r. 1926 polského skladatele Karola Szymanowského navazují svým impresivním výrazem, ale sestupný motiv první kratičké „ukolébavky“ v klavíru působí, na rozdíl od Debussyho, depresivně, protože se nejedná o „ukolébavky“, ale o reminiscence na válečné události, nejvíce v první písni: „Tiše se nakloň nad kolébku nad černým, černým rybníkem. Podej mi ruku, brzo si na dně odpočineme…“ Posazení hlasu je vysoko s jemným podkresem v dialogu s klavírem.

Barvy hlasu v záři tiché noci

Je třeba ocenit, jak na sebe zvolené písně v programu stylově navazují. Následný hudebně poetický obraz Američana Samuela Barbera Sure on this Shining Night /Této zářivé noci na část textu básně Jamese Agee Jak vypadá ráj z Barberova cyklu Čtyř písní, op. 13 se vyznačuje jemnou krásou. Barber zkomponoval cyklus v r. 1938, v r. 1940 vzniklo aranžmá písně pro sbor a klavír. V prosté jednoduchosti vynikla krásná barva hlasu sopranistky. Text této písně je jediný, který v brožuře nebyl zveřejněn, zřejmě omylem.

Patrně kvůli kontrastu byla zařazena skladba Felixe Mendelssohna Bartholdyho Scherzo ze Snu noci svatojánské v aranžmá Sergeje Rachmaninova. I když byla skladba zahrána brilantně, nevyhovovalo mi vytržení z klidné jemné nálady navozené předchozí skladbou.

Koncert uzavřely tři písně Richarda Strausse, které zjevně patří k oblíbeným Simony Šaturové – Morgen/Zítra, z cyklu Čtyř písní, op. 27, č. 4, Die Nacht/Noc, z cyklu Osmi básní z Posledních listů, op. 10, č. 3 a Stāndchen/Zastaveníčko z cyklu Šesti písní, op. 17, č. 2. Moje oblíbená interpretace jemné písně Morgen nádherného textu naděje v lásce ve spojení s přírodou je s andělským hlasem Barbary Bonney, ale uznávám, že ji lze zazpívat i více zatemnělým témbrem, jak se to obvykle u Strausse v písních děje, hlasem bližším opernímu témbru. V každém případě interpretace splnila niterný přednes, krásná ritardanda, frázování. Celý koncert skončil odlehčeným Dostaveníčkem podbarvený zvonivým klavírem.

Je škoda, že se tak kvalitní program neuskutečnil v odpovídajícím intimnějším prostředí s tlumeným přirozeným osvětlením, aby se vytvořila odpovídající atmosféra. Simona Šaturová alespoň požádala publikum, aby netleskalo po každé písni. Ani nemyslím, že bylo třeba vkládat dramatizující klavírní kusy pro kontrast.

Písňový repertoár má své – většinou starší –publikum, jako zde. Na druhou stranu věřím, že propagace, která by rozpracovala, jak se dnes říká, „cool“ divoce působící fotky Simony Šaturové, která byla použita i na promo koncertu, s připomenutím využití jejího hlasu v známém filmu, mohla oslovit a přitáhnout i mladé publikum, které mnohem víc reaguje na kontexty než na věc samu, o které obvykle mnoho neví. Ke kontextu by mohla přispět i nějaká neobvyklá lokace, doplnění o přednes básně apod., ale to už je riziko, které většina produkce raději nepodstoupí a má k tomu své důvody. V Ostravě bych to ale zkusila. Věřím, že by to šlo, protože se v ní našlo publikum jak pro náročnější obsah Ostravských dnů, tak třeba i Colours of Ostrava. A konec konců, je tam přece velká konzervatoř. Možná v dalším ročníku janáčkovského festivalu.

Šaturová a Kozák – Nokturno
5. května 2025, 19:00 hodin
Kino Vesmír, Ostrava

Program:
Wolfgang Amadeus Mozart: Abendemphindung an Laura (Večerní vzpomínka na Lauru), KV 52Š
Franz Schubert: An die Nachtigall (Slavíkovi), D. 497
Franz Schubert: Stāndchen (Zastaveníčko), D 889
Robert Schumann: Mondnacht (Měsíční noc), op. 39, č. 5
Robert Schumann: In der Nacht (V noci), op. 12
Antonín Dvořák: Nad krajem vévodí lehký spánek (Písně milostné, op. 83, č. 5)
Antonín Dvořák: Ukolébavka (Dvě písně na lidové texty, B 142)
Fryderyk Chopin: Nokturno Des dur, op. 27, č. 2
Claude Debussy: Nuit d´étoiles (Hvězdná noc), L 4
Claude Debussy: Beau soir (Krásný večer), L 84
Claude Debussy: Claire de lune (Svit luny), L 80
Karol Szymanovski: Trzy kolysanki (Tři ukolébavky), op. 48
Samuel Barber: Sure on this Shining Night (Této sářivé noci, Fours Songs, op. 13, č. 3)
Felix Mendelsohn-Bartholdy/Sergej Rachmaninov: Scherzo ze Snu noci svatojánské
Richard Strauss: Morgen (Vier Lieder, op. 27)
Richard Strauss: Die Nacht (Acht Gedichte aus Letzte Blātter, op. 10, č. 3)
Richard Strauss: Stāndchen (Sechs Lider, op. 17, č. 2)

Účinkující:
Simona Šaturová – soprán
Marek Kozák – klavír