Padesát jedna odstínů emocí Pavla Černocha. Narozeninový galavečer na druhý pokus

Narozeninová oslava v rytmu času

Pavel Černoch se narodil v Brně. jako chlapec zpíval v proslulém dětském pěveckém sboru Kantiléna a studoval operní zpěv na JAMU. Nezastírá, že jeho pěvecká cesta nebyla přímočará, neboť mu po prvním semestru doporučily jisté vysokoškolské kapacity studia zpěvu zanechat. Nevzdal se, tvrdě pracoval a zvolil zahraniční vzdělávání u různých pedagogů, z nichž klíčový byl Paolo de Napoli, pod jehož vedením dopracoval Černoch svoji pěveckou techniku a nastudoval repertoár. V roce 1999 se mladý tenorista představil poprvé v Brně jako Monostratos v Mozartově Kouzelné flétně a později jako Alfred ve Verdiho Traviatě. V pražském Národním divadle debutoval v roce 2005 v roli Števy v Janáčkově Její pastorkyni. Následovala oslnivě vzestupná zahraniční kariéra, která pokračuje dodnes. Rodné město ze seznamu nadlouho jaksi vypadlo, vyjma skutečnosti, že Pavel Černoch JAMU nakonec dostudoval, ne však obor zpěv, nýbrž hudební management.

Pro svůj narozeninový koncert zvolil Pavel Černoch jako uměleckou partnerku sopranistku Janu Šrejma Kačírkovou, která v posledních letech v Národním divadle v Brně exceluje hlavními rolemi v Brittenově Petru Grimesovi, Dvořákově Rusalce či Pucciniho Manon Lescaut. Dirigent večera Jaroslav Kyzlink je absolventem brněnské JAMU. V Národním divadle Brno více než desetiletí působil jako sbormistr, dirigent a šéfdirigent, než odešel na místo šéfa do Slovenského národního divadla v Bratislavě a poté na místo šéfa a uměleckého ředitele Národního divadla v Praze.

Program byl koncipován jako populární, snad až příliš. Uvědomoval jsem si však, že byl primárně určen pro teplý letní večer pod hvězdnatou oblohou. První jeho polovina byla věnována áriím a duetům z oper italských skladatelů, od Verdiho přes představitele operního verismu až k Puccinimu. Druhá půle pak výhradně náležela české hudbě, Smetanovi a Dvořákovi. Kromě vděčných, osvědčených operních čísel byly zajímavě vřazeny i árie z méně známých oper Fedora Umberta Giordana či Wally Alfreda Catalaniho.

Emoce, árie a chvíle nejistoty

Úvodní orchestrální předehra Giuseppe Verdiho k opeře Luisa Miller byla ještě „zahřívacím kolem“, stejně jako Černochův první vstup, krátká, ušlechtile vroucná árie knížete Ipanova z opery Fedora Umberta Giordana. Atmosféra očekávání se změnila ve skutečnost s příchodem Komediantů Ruggera Leoncavalla a hlavně sopranistky Jany Šrejma Kačírkové. Ta v Komediantech uplatnila v plném rozsahu daleko širší výrazovou a dynamickou hlasovou škálu. Černoch ji podobně naplno následoval v árii Cania z Leoncavallových Komediantů. Imponoval měkkým, avšak sytým a nosným hlasem, plasticitou, jasnou dikcí a výrazovou přesvědčivostí, dynamického rozpětí sopranistky však nedosahoval. Orchestr, dosud skvěle doprovázející a citlivě reagující na nesmlouvavé korekce dirigentovy, náhle podlehl svůdnému kouzlu Leoncavallovy instrumentace, a párkrát oba sólisty dynamicky překryl. V následujícím duetu z Verdiho Dona Carlose, jehož instrumentace je proti Komediantům přece jen strohá, vše již opět vycházelo výborně.

Skutečným vrcholem první poloviny večera se stala sopránová árie Wally ze stejnojmenné opery Alfreda Catalaniho a slavná tenorová „E lucevan de stelle“, árie Cavaradossiho z opery Giacoma Pucciniho Tosca. Výkony obou protagonistů v nich vygradovaly a sklízely zasloužený aplaus, i když jsem se jaksi nemohl zbavit dojmu, že Pavel Černoch v první půli koncertu přece jen tahá za kratší konec provazu…

Melodie domova

„Českou“ druhou část programu zahájila árie Jeníka „Až uzříš…Jak možná věřit“ z 2. dějství Smetanovy Prodané nevěsty. Pavel Černoch byl náhle jiným, lidsky přístupnějším, bezprostřednějším interpretem s komediálním talentem, umocněným ještě v následujícím duetu Jeníka a Mařenky „Věrné milování“. Procházku Prodanou nevěstou uzavřela orchestrální Skočná, při níž dirigent orchestr zdravě prohnal, takže vyzněla patřičně suverénně a bravurně. Následovala nádherná sopránová árie Armidy „Za štíhlou gazelou“ z 1. jednání stejnojmenné Dvořákovy opery. Vždy, když slyším jakýkoliv úryvek z této poslední Dvořákovy opery, jde o klenot a ptám se, co vlastně stojí v cestě jejímu kompletnímu uvádění, protože tato hudba je pravým národním pokladem. V interpretaci Jany Šrejma Kačírkové vyzněla maximálně dramaticky a interpretka ji náležitě vypointovala. Stejně hluboký dojem jsem si odnesl z Černochovy silně prožité interpretace Daliborovy árie „Nebyl to on zas… Ó Zdeňku“ z opery Dalibor Bedřicha Smetany.

Závěrečný blok programu patřil Dvořákově Rusalce. Sopranistčina interpretace árie „Měsíčku na nebi hlubokém“ byla vrcholným, nezapomenutelným zážitkem asi pro většinu přítomných posluchačů. Následné orchestrální Polonéze ale chyběla jistá zemitost a klid, jež tomuto tanci náležejí. Závěrečný duet Rusalky a Prince „Miláčku, znáš mne, znáš… Mrtva-lis dávno“ vyzněl nesmírně působivě, zatímco předchozí polibek milenců v Prodané nevěstě byl polibkem lásky, polibek Rusalky-bludičky daný Princi v závěru Dvořákovy opery byl studeným polibkem smrti… Vše probíhalo na podkladu úžasné Dvořákovy orchestrální instrumentace. V závěru již byla trošku znát „intonační únava“ v dechových nástrojích. Chápu to a neodsuzuji: závěr Rusalky je pro dřevěné nástroje napsán nemilosrdně a dechařům tu po čtyřech hodinách hry prostě, jak říkáme, „odpadají nátisky“. Slovenská filharmonie sice nehrála Rusalku celou, ale měla za sebou náročnou generálku. První slovenské těleso sympaticky imponovalo především jemnou barevnou zvukovostí. Ze sólových nástrojů vynikala zvláště výborně zahraná velká sóla prvního klarinetu v Tosce i Luise Müller. V Pucciniho intermezzu se zaskvěli svými sóly rovněž koncertní mistři houslí a violoncell, spolu s prvním violistou. Krásně hrál první lesní roh, měkké trombony, suverénní tuba a decentní sólová trubka. U smyčců, především u primů, se ve znělých unisonech občas projevovala zrádnost suché divadelní akustiky Janáčkova divadla, která neodpouští jakoukoli různost vibrata. Brněnští filharmonikové by o tom mohli psát traktáty…

Jaroslav Kyzlink dirigoval s virtuozitou a jemností

Dirigent Jaroslav Kyzlink podal po všech stránkách vysoce profesionální výkon. Dirigoval jasnými, výmluvnými gesty, s rukama trochu výše, než asi bývá běžné (praktický zvyk z divadelní „jámy“). Zvláště italskou hudbu cítil výborně a prokázal, že tento repertoár je mu bytostně blízký. Dával mu perlivou brilanci, podporoval kontrastnost i emocionální vypjatost, zatímco Smetanu a Dvořáka obohacoval melodickou bezprostředností, barevností a vřelostí. V celém programu jsem zaznamenal jen pár nejednotných nástupů, téměř vždy se jednalo o úvodní akord na začátku árie či duetu… Jinak si však nedovedu představit kompetentnějšího českého dirigenta pro takovýto galavečer.

Opožděné brněnské oslavy padesátin tenoristy Pavla Černocha se nadmíru vydařily. Sólista plně dostál své mezinárodní pověsti a zároveň prokázal šťastnou volbu ve výběru excelentní sopranistky Jany Šrejma Kačírkové. Vestoje aplaudující publikum si vynutilo ještě dva přídavky, v nichž se oba interpreti vrátili k verdiovsko-pucciniovskému repertoáru. Doufám jen, že se Pavel Černoch brzy objeví v některé z inscenací Národního divadla Brno – ostatně v rozhovoru pro Operu PLUS nedávno toto přání sám vyslovil. Třeba v roli Sergeje v Šostakovičově Lady Macbeth Mcenského újezdu, ve které exceluje všude po světě…

Pavel Černoch 50
Mimořádný koncert Filharmonie Brno
8. května 2025, 19:00 hodin
Janáčkovo divadlo, Brno

Program:
Giuseppe Verdi: Luisa Miller, předehra k opeře
Umberto Giordano: „Amor ti vieta…“, árie knížete Lorise Ipanova ze 2. dějství opery Fedora
Ruggero Leoncavallo: „Qual fiamma avea nel guardo…“, árie Neddy z 1. dějství opery I Pagliacci / Komedianti
Ruggero Leoncavallo: „Recitar!…Vesti la giubba“, árie Cania z 1. dějství opery I Pagliacci
Ruggero Leoncavallo: Intermezzo, úvod ke 2. dějství opery I Pagliacci
Giuseppe Verdi: „Io vengo a domandar“, duet Dona Carlose a Alžběty z Valois ze 2. dějství opery Don Carlos
Giacomo Puccini: Intermezzo, úvod ke 3. dějství opery Manon Lescaut
Alfredo Catalani: „Ebben? Ne andró lontana…“, árie Wally z 1. dějství opery La Wally
Giacomo Puccini: „E lucevan de stelle“, árie Maria Cavaradossiho ze 3. dějství opery Tosca

Přestávka

Bedřich Smetana: „Až uzříš… Jak možná věřit…“, árie Jeníka ze 2. dějství opery Prodaná nevěsta
Bedřich Smetana: „Věrné milování“, duet Jeníka a Mařenky z 1. dějství opery Prodaná nevěsta
Bedřich Smetana: Skočná ze 3. dějství opery Prodaná nevěsta
Antonín Dvořák: „Za štíhlou gazelou…“, árie Armidy z 1. dějství opery Armida, op. 115
Bedřich Smetana: „Nebyl to on zas…Ó, Zdeňku…“, árie Dalibora ze 2. dějství opery Dalibor
Antonín Dvořák: „Měsíčku na nebi…“, árie Rusalky z 1. dějství opery Rusalka, op. 114
Antonín Dvořák: Polonéza ze 2. dějství opery Rusalka
Antonín Dvořák: „Miláčku, znáš mne, znáš… Mrtva-lis dávno…“, duet Rusalky a Prince ze 3. dějství opery Rusalka

Účinkující:
Jana Šrejma Kačírková – soprán
Pavel Černoch – tenor
Slovenská filharmonie
Dirigent Jaroslav Kyzlink