Symfonický orchestr hl. m. Prahy FOK završil velkolepou akcí svou 89. sezónu a upozornil na devadesát let od svého založení. Stalo se tak přesně 19. června 1934 v Kmochově restauraci na Vinohradech, kde česko-australský dirigent Rudolf Pekárek poskládal z nezaměstnaných hudebníků salónní těleso se zaměřením na film, operu a koncerty (FOK). Červnová akce byla zároveň slavnostní pozvánkou a prologem jubilejní 90. sezóny tohoto tělesa.
Před Mou vlastí mohli diváci na Vyšehradě od dvou hodin odpoledne absolvovat doprovodný program: árie ze Smetanových oper s klavírem, varhanní koncert v bazilice a vystoupení Eve Quarteta tvořeného členkami orchestru FOK. Má vlast večer přilákala velký počet diváků, kteří se rozložili s dekami a křesílky v parku. Pódium bylo umístěno před budovou Purkrabství, což sice při poslechu hudby nenabízelo pohled přímo na památné věže vyšehradské baziliky, ale vytvořilo klidné místo odstíněné od větrných ochozů na hradbách a od ruchu města.
Ještě před zahájením Smetanovy Vlasti orchestr zahrál melodii z filmu s Vlastou Burianem Hrdinný kapitán Korkorán v aranžmá Jana Kučery. Připomněl filmové doby orchestru, kdy točil jeden šlágr za druhým – namátkou Kristiana s Oldřichem Novým, Hej-rup! s Voskovcem a Werichem, Tři vejce do skla, Cestu do hlubin študákovy duše…
Orchestr byl pochopitelně nazvučen, zvuk ovšem byl poměrně ostrý, s mírným hallem, jednotlivé sekce i nástroje nepřirozeně „vyčnívaly“ z celkového symfonického pléna. Na začátku jsem vůbec zapochybovala, zda je korektní hodnotit takový koncert. Nakonec ale zvítězila síla Smetanovy hudby i nadšení dirigenta Tomáše Braunera, který svým vášnivým přístupem dokázal strhnout hudebníky i publikum a každé symfonické básni dát silnou pointu.
Největší zájem a přímo les mobilů vztyčených k nahrávání vzbudila samozřejmě Vltava. Je to dílo, které Češi (a nejen oni) bezmezně milují. Pasáž popisující Svatojánské proudy zněla skutečně tísnivě. Nad hlavami se nám odvíjela scenérie větrem divoce hnaných a měnících se mraků (do nich se zcela myticky začal halit již předchozí Vyšehrad), byla to dokonalá přírodní kulisa.
Ve strhujícím tempu a plná vášně končila Šárka, sklidila velký aplaus publika. Mezi větami se smělo tleskat, neboť pokaždé na pódium vstoupil Ondřej Havelka a přečetl komentář samotného Bedřicha Smetany, osvětlující program a děj následující symfonické básně. Myslím, že to bylo pro široké publikum přínosné a ještě více to zatraktivnilo Smetanovu hudbu. Navíc Havelka četl starou češtinu Mistra Smetany s humorným půvabem sobě vlastním. V nejedné hlavě posluchače i hudebníka se proháněly obavy, zda koncert v sílícím větru výhružně dunícím v mikrofonech dokončíme, nebo nás vyžene déšť. Naštěstí se tak nestalo. Symfonický cyklus dozněl i s přestávkou celý až po Blaník, který dýchal opakovanými přílivy energie a zakončil šestou větu v tempu „pěkně od podlahy“. Noty přikolíčkované ke stojanům vydržely, ladění nástrojů taktéž a dirigent i orchestr sklízeli dlouhé ovace vestoje. Domů jsme se rozcházeli za hlaholu zvonů, které se velebně rozezněly z věží baziliky. Byla to vydařená a rozsahem zcela mimořádná akce. Díky za ni.
Hodnocení: 80%
Symfonický orchestr hl. m. Prahy FOK: Má vlast na Vyšehradě
19. června 2024, 19:00 hodin
Vyšehradské sady
Program
Bedřich Smetana: Má vlast
Účinkující
Symfonický orchestr hl. m. Prahy FOK
Tomáš Brauner – dirigent
Ondřej Havelka – průvodní slovo
