Kiri Te Kanawa o tajemství své kariéry

  1. 1
  2. 2

Zná ji každý, kdo se jen trochu o operu zajímá. Je v pravém slova smyslu legendou. Až magicky přitažlivou osobností, s nepřehlédnutelným charismatem, s nevšední kariérou, zahrnující přes čtyři desítky let. Není snad ten, kdo by jejímu umění nesložil poklonu. Dame Kiri Te Kanawa.Kdesi jsem se před časem ke svému velkému překvapení četl, že jste začínala jako mezzosopranistka. Jak došlo k vašemu přechodu na obor sopránu? Změnou učitele?

Časem jsem našla skvělou učitelku. Vera Rosza pracovala se všemi svými svěřenci velmi tvrdě, tedy i se mnou! To, že můj hlas je spíš soprán, než mezzosoprán, jsem zjistila sama, po krátké práci s ní…

Obrovské množství rolí, které jste během své kariéry zpívala, je skutečně ojedinělé. Jak jste to dělala, aby váš hlas zůstal tak dlouho svěží? Bez známek opotřebování a únavy?

Myslím, že to je hlavně pravidelná práce s hlasem, tedy vokální cvičení, ale i každodenní sebezdokonalování. To všechno udržuje hlas zdravý. A pak se samozřejmě ani já nevystavuji přílišnému působení klimatizace nebo prudkým změnám teplot, které mohou způsobit nachlazení. Navíc teď také lidé okolo mne tolik nekouří, jako dřív, a to je také na hlas dobré.

Které z vašich mnoha rolí vám byly nejbližší? Mělo se to nějak postupem času?

Tuhle otázku mi pokládají často. Já jsem vždycky ve svém repertoáru chtěla mít na výběr. V počátcích své kariéry jsem ale ráda zpívala Mozartovy role – a zpívala jsem je pod vedním těch největších mozartovských odborníků: Sira Colina Davise a později Sira Georga  Soltiho. Mozart je tak hudebně čistý a exaktní a jeho kvalitní provedení je tak odvislé od bravurního zvládnutí všech jeho fines, že když dokážete zazpívat Mozarta, zazpíváte všechno. Přirozeně mám slabost pro Hraběnku Alamvivu – to byla moje první velká sólová role v Covent Garden a přinesla mi velkou radost a vlastně právě díky téhle roli jsem se stala známou, přinesla mi úspěch. Stejně tak jsem si užívala Paminu, Fiordiligi a Donnu Elvíru. Pak jsem objevila Strausse, ten mě hudebně ohromně uspokojoval a přinášel mně velkou potěchu. Straussovy partitury seděly přesně na můj hlas a způsob zpěvu a když se ohlédnu za svými straussovskými rolemi – v Růžovém kavalírovi, za Arabellou a také Capricciem, mám z toho pořád obrovskou radost a jsem na tyhle své role stále náležitě hrdá. Mozart a Strauss byli a zůstávají mými nejoblíbenějšími skladateli. Jejich postavy jsou tím, o čem se říká, že přesně sedí na můj typ hlasu a interpretační techniku. Zvlášť Maršálka v Růžovém kavalíru je ten typ partu, který úplně přesně mému typu hlasu sedí. – Ale zmíním i další z mých rolí: užívala jsem si třeba i zpívání Rosalindy v Netopýrovi. To, že role, kterou zpívám, musí přesně vyhovovat mému typu hlasu, ale platilo vždy.

Máte za sebou také veliké množství nahrávek. Kterých z nich si ceníte nejvíc?

Moc nechci posuzovat nahrávky, které jsou teď běžně každému dostupné. Ale vím, že moje rané nahrávky Verdiho, Mozarta a Strausse byly vždycky ceněny vysoko.

Je ještě jedna už starší nahrávka, ve které zpíváte: díky West Side Story Leonarda Bernsteina vás musí znát snad každý. Jak na tohle natáčení vzpomínáte? Bylo už tehdy poznat, že vzniká něco mimořádného?

Ano, samozřejmě, bylo to pro nás něco úžasného, velký zážitek pro všechny zúčastněné. Bylo to velmi vzrušující a zároveň to byla pro všechny z nás velká výzva. Sestříhaný film pak obsahoval tolik napětí a akčnosti! Ale bylo to pochopitelně hlavně díky Leonardu Bernsteinovi a díky tomu, že partitura jeho West Side Story je brilantně napsaná.

Teď už zdaleka tak často jako dřív nevystupujete. Podle čeho se pro konkrétní koncert nebo divadelní inscenaci rozhodujete?

Mám strašně ráda operu, díky které jsem udělala svou profesionální kariéru a užila jsem si spoustu skvělých představení. Ale v posledních letech více zpívám koncerty a recitály a užívám si to také, jenom trochu jinak.

Za pár posledních let jsem absolvovala koncerty v USA, Francii, Dánsku, Norsku, na Islandu, ve Velké Británii a v Hong Kongu, v různých částech Austrálie a samozřejmě také velkou spoustu koncertů na mém rodném Novém Zélandu. To skoro vypadá na malé světové turné! A po koncertu u vás v Jaroměřicích letím hned na západní pobřeží USA. Taky budu zpívat Maršálku v Kolíně nad Rýnem. Když nabídka na tohle vystoupení z Kolína nad Rýnem přišla, rozhodla jsem se k Maršálce vrátit pouze na jedno jediné představení, před koncem kolínské operní divadelní sezóny. Moje další závazky ale budou pokračovat. Ačkoliv jsou ty tam časy, kdy jsem nejvíc času strávila účinkováním v operních představeních, můj koncertní program, se kterým jezdím po světě, mě naplňuje také a přináší mi zase jinou, dosud nepoznanou radost.

Jaký program chystáte pro své srpnové vystoupení v České republic, na Festivalu Petera Dvorského v Jaroměřicích nad Rokytnou?

Věřím, že jsme dali dohromady zajímavý program, zahrnující i úžasnou hudbu Ericha Korngolda. Hudbu, která je u vás méně známá, než ve světě. Doufáme, že vaše domácí publikum jeho hudbu ocení stejně tak, jako já ji ráda zpívám. Mám ráda Mozarta, samozřejmě, a tak do koncertu vložím i některé nejslavnější árie z jeho oper. Jsem potěšena, že mohu být součástí týmu účinkujících na Mezinárodním hudebním festivalu Petera Dvorského a zpívat na tak nádherném místě. Můj koncert snad přinese jak posluchačům, tak mně velkou šanci užít si a poznat pár různých hudebních stylů, rozdílných skladatelů. Je to jiné, než jít na operu – kde jednoho skladatele a jeho styl posloucháte celý večer.

Jste známá také svojí podporou mladých zpěváků a hudebníků. Co vám to přináší?

  1. 1
  2. 2

Související články


Komentáře “Kiri Te Kanawa o tajemství své kariéry

Napsat komentář