Klarinetistka Sharon Kam se představí v Pardubicích

„Myslím, že se nám podařilo zdánlivě nemožné, a to sladit volné koncertní termíny této celosvětově žádané sólistky s koncertním plánem našeho orchestru, i termíny francouzského dirigenta Martina Lebela. Máme opravdu velkou radost, že posluchačům v Pardubicích můžeme nabídnout tak atraktivní obsazení i skvělý program. Hostování Sharon Kam u nás je bezpochyby jednou z hlavních událostí sezony,“ podotkla manažerka koncertní činnosti Vladislava Kopecká.

Radost z prvního hostování vrcholné světové představitelky klarinetové interpretace v Pardubicích má také dramaturg Komorní filharmonie Pardubice Bohuslav Vítek: „Připravila si pro nás hned dvě zajímavé ukázky – téma s variacemi francouzského novodobého autora Jeana Françaixe a speciálně pro nás nastudovala skladbu českého skladatele Ondřeje Kukala. V obou případech se jedná o relativně kratší skladby – relativně z toho důvodu, že obě jsou technicky natolik náročné, že se vyrovnají partům velkých instrumentálních koncertů. Klarinet jako instrument se zde představuje v plné šíři svých možností, zvláště octne-li se v rukách tak význačné interpretky, jakou je právě Sharon Kam,“ přibližuje koncertní program.

Ačkoliv klarinetová část programu bude dominantní, za pozornost stojí i další dvě, čistě orchestrální skladby, které pardubická filharmonie v rámci programu uvede. Koncertní večer zahájí Pavanou za mrtvou infantku, která je dílem Maurice Ravela, francouzského skladatele švýcarsko-baskického původu. Pavana byl původně slavnostní tanec v pomalém tempu pocházející pravděpodobně z italské Padovy, ale plně zdomácnělý už v 15. století ve Španělsku. Skladatel nikdy nevysvětlil, zda mu inspirací byl osud některé vznešené dívky. Tvrdil: „To není smuteční lamentace nad smrtí dítěte, ale spíše pavana, kterou by mohla tančit malá princezna, jakou maloval Velasquez na španělském dvoře.“

Koncertní program uzavře Sinfonietta pro orchestr, která je dílem Francise Poulanca, dalšího francouzského skladatele na programu. Toto dílo složil v roce 1947, poprvé bylo úspěšně provedeno k prvnímu výročí 3. programu BBC a sklidilo úspěch. V mnoha ohledech má k vážné hudbě daleko, neboť připomíná spíš populární hudbu. Rozhodně představuje plnohodnotný a pozoruhodný závěr koncertu.