Klasici 20. století, Symfonický orchestr Českého rozhlasu a Ilan Volkov

Tímto večerem uzavře Symfonický orchestr Českého rozhlasu pod taktovkou llana Volkova dvanáctiměsíční projekt Kalabis100, připomínající sté výročí skladatelova narození. Nepochybně potvrdil nadčasové kvality Kalabisovy tvorby, do níž se poměrně výrazně otiskla doba nesvobody. Symfonické variace uvedla v premiéře Česká filharmonie, která si dílo objednala. Stalo se tak v prosinci 1964, nedlouho po dokončení skladby. Jde o vitální a sdělnou hudbu, obsahující ovšem i zdrsnění harmonií, o kompozici s uvážlivým rozvrhem ztišených pasáží i míst mobilizujících velký zvuk. Významné vstupy mají sólisté z orchestru.

Brittenovo silné dílo Sinfonia da Requiem z roku 1940 vzniklo na objednávku japonské vlády, která souvisela s oslavami 2600. výročí vládnoucí císařské dynastie. Paradox zadání zakázky mladému britskému pacifistovi, který nedávno opustil Británii kvůli její účasti ve válce a usadil se na čas v Americe, se Japoncům, spojencům Německa, nevyplatila. Dostali nevhodně melancholickou skladbu, kterou lze vnímat spíše jako vzpomínku na autorovy zemřelé rodiče a určitě také jako reakci na počínající válečnou katastrofu. V Japonsku bylo diplomaticky oznámeno, že Brittenova partitura přišla příliš pozdě. Zato na koncertech v USA zapůsobila velmi dobře. Tak, že šéf Bostonských symfoniků Sergej Kusevickij, mecenáš současné hudby, u Brittena inicioval vznik opery Peter Grimes.

Sedmá a poslední z Prokofjevových symfonií vznikla rok před skladatelovou smrtí, v čase, kdy byl skladatel jako terč ideologického útoku odsouzen k životu v ústraní a nedostatku. Nepřekvapuje tedy, že v kompozici převažuje nostalgická, emocionálně spíše zdrženlivá nálada, rozkrývaná i ve ztišeném konci díla. Existuje rovněž verze s energickou a optimistickou, dobově podmíněnou tečkou, přidanou ovšem jen z pragmatických důvodů.