Klasická hudba ve věku „Me Too“

V poslední době jsme mohli sledovat mnoho medializovaných případů obvinění ze sexuálního obtěžování. V řadě zemí se spolu s touto vlnou rozšířilo hnutí „Me Too“ které se zrodilo na podzim roku 2017 v reakci na skandál vlivného filmového producenta Harveyho Weinsteina. Ten byl obviněn několika desítkami žen ze sexuálního obtěžování, následkem čehož byl Weinstein obžalován a postaven před soud. Hnutí „Me Too“ se postupně rozšířilo do všech oblastí světové kultury a výjimkou není ani oblast klasické hudby. Typické pro dnešní dobu rychlých informací je, že většina obviněných ztrácí svou uměleckou nebo společenskou pozici takřka do druhého dne.

Frázi „Me Too“ poprvé použila v kontextu sexuálního obtěžování americká sociální aktivistka Tarana Burke v roce 2006, teprve během Weinsteinova případu z roku 2017 ji však rozšířila herečka Alyssa Milano. „Me Too“ se rychle rozšířilo z kontextu médií a modelingu do oblasti církevních organizací, pedagogických institucí, politiky, sportu, medicíny, armády, vědeckého prostředí, ale i klasické hudby, opery a tance.

Kariéra amerického dirigenta a klavíristy Jamese Levina byla nalomena ze dne na den poté, co deník New York Times publikoval 2. prosince 2017 obvinění čtyř mužů ve věku 40 až 60 let, vypovídajících o dlouhodobém sexuálním zneužívání, kterého se na nich Levine dopustil. V době, kdy ke zneužívání došlo, jim bylo 16 až 20 let. Den po publikaci rozvázala s Levinem veškeré pracovní vztahy Metropolitní opera v New Yorku (MET) a přes petici zaměstnanců opery, stavějících se v dirigentův prospěch, zrušila jeho účast na všech plánovaných představeních. Obdobně pokračoval Bostonský symfonický orchestr (BSO) či Ravinia Festival.

Dne 21. prosince 2017 byly zveřejněny výpovědi čtyř žen, které uvedly, že je sexuálně obtěžoval švýcarský dirigent Charles Dutoit. Postupně je následovalo dalších šest žen s podobnými zkušenostmi, tj. případy, které se postupně děly od 70. let během Dutoitových zájezdů v USA, Kanadě i Evropě. Ženy se ve svých výpovědích shodly na agresívním sexuálním nátlaku ze strany dirigenta a jedna z vypovídajících žen obvinila Dutoita ze znásilnění.

Brzy po prvních nařčeních Dutoita reagovala newyorská MET. Následovala však řada dalších obvinění o Dutoitově nevhodném chování v době, kdy byl pravidelným hostujícím dirigentem BSO.

Vedení BSO sice reagovalo na situaci tvrzením, že v době Dutoitova působení od roku 1981 neobdrželo žádné stížnosti, vzalo však Dutoitovi čestný titul, který mu udělilo roku 2016 a přerušilo s ním veškeré pracovní závazky s oficiálním prohlášením: „Bostonský symfonický orchestr se zavazuje k zásadě nulové tolerance vůči každému, kdo projevuje nevhodné chování na pracovišti, a chování, které je v rozporu s těmito základními hodnotami, bude vždy řešeno se závažnými důsledky.“ V březnu 2018 oznámil BSO, že jeho vyšetřovatelé shledali všechny obvinění jako „hodnověrná“, a že dotyčné ženy „důvěryhodně popsaly incidenty v 80. a 90. letech, kdy se staly oběťmi sexuálního zneužití panem Dutoitem“.

V lednu 2018 vzrostl počet žen, obviňujících Dutoita ze sexuálního obtěžování, z původního počtu na deset. Tehdy Dutoit rezignoval na pozici uměleckého ředitele a šéfdirigenta Royal Philharmonic Orchestra (RPO) poté, co mluvčí RPO již v prosinci 2017 oznámili, že po dohodě s Dutoitem budou zrušeny všechny jeho závazky vůči orchestru. Vzor RPO a BSO následovaly orchestry San Francisco Symphony, New York Philharmonic, Philadelphia Orchestra (PO), který též zrušil jeho titul čestného dirigenta, Sydney Symphony Orchestra a Chicago Symphony Orchestra.

Joe Kluger, prezident PO uvedl, že o Dutoitově „nevhodném flirtování“ se všeobecně vědělo, ale nikdo tyto záležitosti za dobu jeho působení nevynesl na veřejnost. Dutoit nařčení komentoval: „Neformální fyzický kontakt je ve světě umění běžným jevem coby projev vzájemného přátelství. Tato vážná obvinění, čítající násilí a nucený fyzický kontakt, absolutně nejsou založená na pravdě.“

Taktéž choreograf Peter Martins byl v lednu 2018 obviněn tanečníky z New York City Ballet (NYCB) ze zneužívání svého postavení, kdy vystavoval své podřízené fyzickým i sexuálním nátlakům, a to podle řady výpovědí od roku 1983. Jednou z žalobkyň byla Wilhelmina Frankfurt, někdejší balerína v NYCB a pozdější pedagožka tance, která mimo jiné uvedla: „Jsem obětí Martinsova obtěžování? Ano. Šlo o sex? Ano. Šlo o vzájemný konsenzus? Ne. (…) Bála jsem se. (…) Jeden incident byl tak vážný, že o něm ani nemohu mluvit.“ Po všech obviněních se Martins stáhnul na měsíční dovolenou a poté dobrovolně odešel do důchodu, přesto však popřel jakákoliv pochybení.

Americký houslista William Preucil, koncertní mistr v Cleveland Orchestra a hudební pedagog na Cleveland Institute of Music a Furman University, byl léta obviňovaný ze sexuálního obtěžování, na základě kterých byl od léta roku 2018 vyšetřován a souzen. Preucil se doznal k sexuálnímu kontaktu se třemi svými studentkami během hudebních lekcí či po nich a všechny své posty v clevelandských hudebních institucích tak musel opustit.

Na začátku srpna 2018 citoval deník Washington Post výpověď dvou žen, které obvinily dirigenta Daniela Gattiho ze sexuálního obtěžování. Na tuto zprávu reagoval Royal Concertgebouw Orchestra (RCO) okamžitým ukončením pracovního úvazku. Mluvčí orchestru citoval obvinění z „nevhodného chování“, které označili za „nepřípustné vzhledem k jeho pozici šéfdirigenta“. V prosinci téhož roku mu nabídla místo uměleckého ředitele Římská opera, kde Gatti působil již od roku 2016 v pozici hostujícího dirigenta.

Časopis New York Times často cituje Gattiho jako příklad umělce, který se v Evropě postupně umělecky navrací i přes vážná obvinění ze sexuálních přestupků. Podobně je zmiňován i Charles Dutoit, který byl září roku 2019 jmenován hlavním hostujícím dirigentem Petrohradské filharmonie a účinkoval na prestižních hudebních festivalech ve Švýcarsku.

Kampaň „Me Too“ zastává názor, že tyto a podobné kauzy nejsou jen individuálními případy nevhodného chování jednotlivých osobností, ale problém zakořeněný ve společnosti hlouběji, než se na první pohled zdá.

Průzkum americké společnosti Incorporated Society of Musicians prokázal, že celkem 60 procent dotázaných, kteří pracovali ve sféře klasické hudby, měli zkušenosti s určitou formou tlaku a diskriminace. U většiny těchto případů se jednalo o sexuální obtěžování, nejvíce v prostředí orchestrů a operních souborů, nezřídka však též v oblasti hudebního školství.

Vše má ale také odvrácené strany mince. Pokud má publicita nového případu sexuálního obtěžování tu moc okamžitě ukončit kariéru známé osobnosti, křivé obvinění se tak může stát snadným nástrojem osobního zviditelnění i msty. Ať už jde však o skutečné oběti jakéhokoliv druhu násilí či naopak vykonstruované kauzy, v maximu případů je téměř nemožné doložit jasné důkazy o incidentu, zejména pokud se odehrál před více lety.

Lze též sledovat určité geograficky zakořeněné tendence, stavět se s jistou mírou zaujatosti za jeden či druhý tábor. Zatímco v USA stojí veřejnost jednoznačně, až nekriticky, proti obviněným, v Evropě a Rusku bývají rozšířeny časté názory se silnými předsudky proti žalobcům.

Kanadské CBC Radio Two například od ledna 2018 neuvádí jméno Charlese Dutoita na nahrávkách, které vysílá, jako lepší možnost, než tyto nahrávky zcela vyřadit z vysílání, jak tomu například učinila rozhlasová stanice klasické hudby WRTI ve Philadelphii.

Rozdíl přístupů je vidět v nedávném případu tenoristy Plácida Dominga. Poté, co byl letos Domingo obviněn ze sexuálního obtěžování, přední evropské operní domy, hudební festivaly i kolegové z oboru se předháněli v projevování solidarity, na rozdíl od institucí amerických, kde byl Domingo nucen vyklidit prestižní pozice včetně vedoucích postů v MET a Los Angeles.

Dominga v roce 2019 obžalovalo celkem osm pěvkyň a jedna baletka, načež případy se datují do 80. let. Odehrávaly se v prostředí, kde měl Domingo výsadní pozici a hierarchické postavení. Agentura AP informovala o „více než třiceti pěvcích, tanečnících, orchestrálních hudebnících, pracovnících jevištní techniky, hudebních pedagozích a jedné správkyni budovy, svědčících o Domingově nevhodném, sexuálně zabarveném chování.“

Domingo uvedl: „Domníval jsem se, že mé chování bylo vždy vítáno a přijímáno se souhlasem.” Poukazoval též na to, že „pravidla a normy, které nyní převažují, jsou zcela odlišné od těch v minulosti.“

Domingo však stále zůstává populární. Podle hudebního kritika Normana Lebrechta vyšel celý případ do ztracena proto, že osm z devíti obvinění jsou anonymní a Angela Turner Wilson, jediná osoba, která s obviněním vystoupila veřejně, uznala, že oponovat Domingovým návrhům nemělo na její kariéru negativní dopad. Po devíti žalobkyních se už nikdo neobjevil. Domingo je oblíbený mezi kolegy a známý pro svou filantropickou činnost. Je jedním z mála jmen klasické opery, které se těší popularitě široké veřejnosti po celém světě, a ať už je na plakátech portrétován s taktovkou či bez ní, pokladna má vždy vyprodáno. Svět klasické hudby ho tedy do jisté míry potřebuje.

K několika případům se aktivně vyjádřila operní hvězda Anna Netrebko s řadou problematických tvrzení. V dubnu 2018 prohlásila, že ve světě klasické hudby problém sexuálního obtěžování neexistuje: „Nikdo vás nikdy nebude k ničemu nutit. Nikdy,“ sdělila v rozhovoru na britské rozhlasové stanici Classic FM. „Pokud se tak stalo, znamená to, že to bylo dovoleno.“ Tato ruská sopranistka se na sociální síti Instagram v srpnu 2019 zastala Dominga a uvedla, že se těší na svou oblíbenou roli ve Verdiho opeře Macbeth a na vystupování po boku “fantastického Plácida Dominga”.

Mnohé obviněné osobnosti v Evropě získaly zastání svého okolí. Řada případů vyzněla do ztracena, některé byly přísně potrestány.

Profesor hudby na hudební akademii v Mnichově a rektor salcburského Mozartea Siegfried Mauser byl již roku 2016 obžalován za tři případy sexuálního obtěžování a jedno anální znásilnění, za které byl roku 2018 odsouzen k trestu dvou let a devíti měsíců ve vězení. Mauserův případ vyvolal veřejnou kontroverzi a ostrou veřejnou debatu. V listopadu 2018 řekla Nike Wagner, pravnučka skladatele Richarda Wagnera a ředitelka festivalu Beethoven Fest v Bonnu, že Mauser je obětí potřeby škodit. Peter Sloterdijk ve svém projevu na festivalu filozofie Phil.Cologne v Kolíně nad Rýnem označil soudní rozhodnutí za pustý symptom současné neo-puritánské prudérnosti, tedy společenského a politického jevu, rozkládajícího úspěchy sexuální revoluce v 60. letech.

Na druhou stranu v Nizozemí, Pieter Jan Leusink, zakladatel místních souborů The Leusink Bach Orchestra a The Bach Choir of the Netherlands, byl obviněn ze sexuálního deliktu, následky se však na jeho veřejné a koncertní činnosti neprojevily.

Generální manažer římské Opery Carlo Fuortes oznámil, že proti Danielle Gattimu nebylo započato žádné stíhání proto, že obvinění sahají až dvacet let nazpět. „Nemůžeme odsoudit nikoho bez řádného vyšetřování. Domnívám se, že by to bylo velice nebezpečné,“ uvedl Fuortes.

Mluvčí Petrohradské filharmonie odmítli jakkoliv reagovat na otázky okolo Charlese Dutoita.  „Více než on, mě zklamal svět klasické hudby,“ uvedla Paula Rasmussen, americká pěvkyně, která tvrdí, že ji Dutoit před třiceti lety k sobě násilím tisknul a snažil se strčit její ruku do svých kalhot. „Nikdo ho nenutí nic vysvětlit, nebo se omluvit. A proto lidé (v podobných případech) raději mlčí.“

„Dokazuje to, že svět klasické hudby nechce přiznat, že je tu problém.“ řekla francouzská pěvkyně Anne-Sophie Schmidt, která v Dutoitově kauze vystoupila s podobnou zkušeností. „Dostávám zprávy – Facebook, maily – od mladých pěvkyň, které děkují, že jsem promluvila.“ Na druhou stranu dodává: „Říkají, že si to mohu dovolit, protože jsem už ve výslužbě. Kdyby se to prý stalo jim, budou se bát s tím vystoupit na veřejnost.“

Problematikou „Me Too“ v klasické hudbě se zabývala již řada médií, avšak bez uspokojivého shrnutí. To co se zdá v tuto chvíli přínosnější, než je snaha ospravedlnění a rozuzlení jednotlivých případů, je pravděpodobně debata nejen o existenci sexuálního obtěžování, ale i špatného chování a zneužívání moci ve sféře klasické hudby. Nevhodným či dokonce despotickým přístupem k orchestrálním hráčům prosluli například dirigenti jako Daniel Barenboim, Krzysztof Urbański či Sir John Elliot Gardiner. Tyto i jiné osobnosti si jsou ovšem schopné udržet svoji silnou pozici bez větších následků.

Na pořad dne přicházejí otázky, jak dlouho má trvat trest bojkotem osobností, které se prohřešily a jak odlišit pravdu od křivých nařčení. Jisté však je, že i ta nejvyšší úroveň uměleckých kvalit neospravedlňuje nevhodné chování či dokonce zločin.