Týden s tancem

  1. 1
  2. 2
Ze světa tance a pohybového divadla zveme do divadla Ponec na premiéru projektu Jáma lvová, do Studia ALTA nebo do Institutu umění – Divadelního ústavu na přednášku o zobrazování masových tělovýchovných performancích v průřezu víc než sta let. Ve Slovenském národním divadle se udílely čestné ceny Petipa Heritage Fund Award, laureátkou je také taneční kritička Jana Hošková.
Sabina Bočková a Johana Pocková – Jáma Lvová (foto Vojtěch Brtnický)

Divadlo Ponec zavede diváky do Jámy lvové
PONEC – divadlo pro tanec přináší záhy po oslavě výročí 30 let svobody na jeviště duet choreografek Sabiny Bočkové a Johany Pockové Jáma lvová, ve kterém se mladé tvůrkyně zabývají tématem manipulace v osobní, společenské i politické rovině. Premiéra, jíž předcházel výzkum médií, politického populismu a jejich manipulativních sil, bude uvedena v pondělí 3. prosince a její dramaturgie se chopil oceňovaný tvůrce Viktor Černický.

Chtěly jsme se skrze tanec zabývat tématem, které není osobní a má širší společenský dosah,“ říká Johana Pocková a dodává: „Média a jejich manipulativní moc jsou tématem, které v nás vyvolává neklid a nejistotu, chtěly jsme proto pochopit, jaké to je vstoupit do této pozice a zakusit mediální mechanismus.

Obě performerky v díle balancují na hranici mezi zábavou a zvrhlostí, přecházejí od manipulace diváka k sebemanipulaci a oscilují mezi rolemi vůdců a rolemi obětí. Vtahují sebe i diváky do symbolické jámy lvové, která je zde metaforou nejistoty a nejednoznačnosti. „Název ‚Jáma lvová‘ evokuje emočně vypjatou situaci, ve které se musíme konfrontovat s vlastními postoji vůči nastolenému tématu,“ vysvětluje Pocková, „oproti jejímu biblickému obrazu zde však nejde o neměnný božský zákon, existující nezávisle na lidech, ale o dialog mezi námi a diváky, v němž vzniká možnost reflexe,“ uzavírá. Obě tvůrkyně zde s nezvyklou lehkostí a významovou otevřeností procházejí skrze všeobecně známé figury sociálně-kulturních referencí a vytváří široký prostor pro vlastní interpretaci, kritické myšlení a zaujetí osobního postoje.

Johana Pocková se spolu se Sabinou Bočkovou potkaly v projektu Miřenky Čechové & Tantehorse s názvem !O! Family Therapy, který se zabýval tématem duševních nemocí a byl jakousi laboratoří pro mladé tvůrce. Inscenace Jáma lvová je jejich prvním společným autorským počinem. V jakési předpremiéře jsme ji měli možnost vidět v kurátorovaném programu Tantehorse Emergency Dances. Reflexi z tohoto uvedení najdete zde.

Jarmila Konečná, návrh cvičebního úboru pro VI. celostátní spartakiádu 1985, Oddělení sbírek a archivu IDU (zdroj FB událost)

Pozvánka na přednášku: Obrazy těla a pohybu
Teatrologická společnost a Kabinet pro studium českého divadla zvou na přednášku Anny Hejmové Obrazy těla a pohybu. Koná se ve čtvrtek 28. listopadu od 17:00 v malém sále IDU. Tématem přednášky bude vizualita masových tělovýchovných performancí a jejich reprezentace ve veřejném prostoru od šedesátých let 19. století do roku 1989. Chronologická struktura přednášky vychází z předpokladu, že vizuální motivy a symboly migrují a že se jejich význam mění na základě konkrétního společenského a kulturního kontextu. Titul i koncept přednášky jsou odvozeny ze stejnojmenné dizertační práce obhájené na Katedře teorie a dějin umění na UMPRUM.

Mgr. Anna Hejmová, Ph.D. studovala sociálně-politickou publicistiku a divadelní vědu. Ve svém výzkumu se zabývá vizualitou tělesných kulturních performancí, efemérní architekturou tohoto typu performancí a historií divadelní fotografie. Pracuje v Oddělení sbírek a archivu Institutu umění – Divadelním ústavu.

Projekt All of This Is Yours ve Studiu ALTA 2015 (zdroj web autorského týmu)

Studio ALTA uvádí divadelní premiéru: Tohle všechno patří tobě vol. II
Holešovické Studio ALTA uvede v pondělí 2. prosince premiéru s názvem Tohle všechno patří tobě vol. II. Představení je pokračováním stejnojmenného projektu, který vznikl v roce 2015 ve vzájemném dialogu s rozmanitou tvůrčí skupinou. Výchozím bodem inscenace je pohled na to, co se za poslední čtyři roky událo v životech čtyř protagonistů – Jaroslavy, Terezy, Martina a Josefa. Autoři hledají možnosti, jak společně komunikovat, aniž by si vzájemně vnucovali své pohledy. Vytvářejí tak volný prostor pro sebevyjádření.

Inscenace se snaží změnit pohled veřejnosti na hendikepy. Herci disponují jinou racionalitou, a právě tento způsob vnímání světa nás může velmi obohatit. Autoři tvrdí, že mentální postižení neexistuje. Herci nabízejí jednu z možných perspektiv, jak se dívat na svět. Když tento pohled odmítneme, ochuzujeme se o celý jeden svět.

Do tvůrčí skupiny nově vstupuje Veronika. Kontrast její přítomnosti s mentálně postiženými herci nabízí další pohled na hendikep. Hlas každého z nás není tichý, rezignovaný, je naopak výrazný a naléhavý. Každé představení se tak stává procesem a znovuobjevením prchavé vize.

Hlavními autory jsou tanečník, herec a režisér Jan Bárta a výtvarník a divadelník Aleš Čermák, účinkují Jaroslava Krpálková, Josef Fojt, Martin Vošmík, Tereza Hausserová a Veronika Maschková v produkci CreWcollective. „Zkoušíme s herci drobné improvizace a cvičení, které by bylo možné dále rozvíjet a aplikovat. Základem je nabízet prostor a ideálně neočekávat odpovědi na otázky, které jim klademe. Nemám rád direktivní přístupy týkající se vedení jakékoliv skupiny. Myslím, že jde především o vzájemnou empatii. Na základě těchto spontánně vytvořených situací vzniká bodový scénář, který slouží jako orientační plán, ten se může také dál modelovat. Jednotlivé situace pak společně skládáme do nějakého finálního tvaru. Je proto potřeba najít něco, k čemu se dokážeme společně vztáhnout, a to dál rozvíjet. V případě herců, kteří žijí spíše v přítomném okamžiku, se může jednat o nějaký vizuální motiv, nebo něco, co je schopné aktivovat lavinu asociací,“ popisuje tvůrčí metodu Aleš Čermák.

  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat


Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
Upozornit na