Marc-André Hamelin, pianista a tvůrce

„A fantastic concert-opener,“ fantastický otvírák koncertu, tak označil Marc-André Hamelin Skrjabinovu Fantazii h moll op. 28. S citem pro ruský patos, s absolutní koncentrací zahájil tímto pozoruhodným dílem, které se vyrovná skladatelovým sonátám, svůj recitál na Firkušného festivalu. Skrjabinovské vlny energie se přelévaly po klaviatuře a člověk si říkal, jak je možné, že se klavírista této velikosti vrací na pražské pódium po dlouhých sedmadvaceti letech.
Marc-Andre Hamelin – Klavírní festival R. Firkušného 2019 (foto Petra Hajská)

U některých osobností nás zaujme originální pojetí, jiné uhranou dynamickou škálou, ještě jiné svou impozantní technikou. Na Hamelinovi, skoro šedesátníku s anticharismatickým vzezřením, byl fascinující jeho vhled do partitur. Nezapře skladatele. Jako by díla na místě sám tvořil, jako by improvizoval. I tam, kde by se posluchač v náročném programu už už ztrácel, mu pianistův klid a nadhled dal jistotu, že přesně ví, CO hraje, PROČ to tak skladatel napsal a KAM to celé směřuje.

Sarkasmy z Prokofjevova nejdivočejšího období působily tak moderně, že by je mohl napsat Boulez. Marc-André Hamelin se kochal jak frenetickými, tak mysteriózními plochami.

Marc-Andre Hamelin – Klavírní festival R. Firkušného 2019 (foto Petra Hajská)

V dobách svých klavírních studií jsem se vždycky usmívala při laické otázce: „Jak si můžeš zapamatovat tolik not?“ Teď, na koncertě Marka-Andrého Hamelina, jsem si tuto otázku kladla opakovaně. Třeba Feinbergova sonáta, to je chrlení spousty not tvořících nejednoznačné harmonie, to celé zabalené do náročné postromantické techniky. A přesto pianista dokázal tomuto dílu, kde místo témat vystupuje v podstatě jen obsedantní motiv, dát strukturu a architekturu.

Celá druhá polovina patřila jediné, poslední sonátě Franze Schuberta, B dur D. 960. Hamelin byl v rozhovoru velmi zdrženlivý, když měl popsat svůj interpretační postoj. „Je to záznam toho, jak Schuberta vnímám teď. Snad mu učiním zadost,“ řekl jen. A učinil. Byl to obraz krásy vyrůstající z bolesti. Chorál hlavního tématu vyzpíval s ostychem, všem zámlkám dal prostor. Celou rozměrnou čtyřvětou kompozici jako by pokrýval závoj tohoto dojmu blízkého zániku. Přesto sonáta nevyzněla pochmurně a rezignovaně, spíše s porozuměním Schubertovu nitru.

Marc-Andre Hamelin – Klavírní festival R. Firkušného 2019 (foto Petra Hajská)

Svou vášeň pro obskurní skladby projevil Hamelin v přídavku, kdy zazněla jedna z písní Fryderyka Chopina v úpravě Franze Liszta. Přidal také svou vlastní Toccatu L’homme armé, dílo komponované pro soutěž Vana Cliburna – velkolepý virtuózní kus předvedený s nesmírnou energií. „Propustkou“ z mohutně aplaudujícího Rudolfina se stal až „Excentrický generál Lavine“, kde Debussyho a Hamelinův smysl pro humor dokonale splynuly.

Mohlo by vás zajímat


Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
Upozornit na