Čtenáři Opery Plus blogují
Sobotní přímý přenos Dona Giovanniho patří mezi vůbec nejzábavnější nastudování, která jsem měl možnost vidět. Vyžilá obscénnost hlavní postavy, ztvárněné Simonem Keenlysidem, dokonalý dramatický hlas a technika Hibly Gerzmavy v roli Donny Anny a famózní pěvecký i herecký projev našeho Adama Plachetky coby Leporella, to vše muselo zvedat ze sedadla snad úplně každého, kdo představení navštívil. Přes poměrně klasickou výpravu jedné z nejznámějších oper nešlo v žádném případě o klasické pojetí díla. Klobouk dolů před každým, kdo dokáže dát takovéto „klasice“ něco navíc, něco nadčasového, něco jiného, co z ní i dnes udělá tak „akční“ zábavu. Vedle velmi dobrých pěveckých výkonů vystupovaly do popředí precizní a do detailu vypilované herecké etudy a bylo patrné, jak režisér intenzivně pracoval na každém jednom charakteru každé jedné postavy.
Šlachovitá, jakoby mírně vyžilá figura Simona Keenlysida dokonale naplňovala představu člověka se zvráceným chápáním pojmu svoboda a volnost a spolu s přesvědčivě slizkým pojetím role bohatě vyvažovala jeho dobrý, avšak nijak výjimečný baryton. Basbaryton Adam Plachetka – bez jakékoli diskuse nejlepší mužský hlas představení, pěvecky absolutně převyšoval všechny ostatní postavy na scéně a jde nejspíše o další skok výše v jeho fantastické kariéře. A jeho až činoherně dokonalý herecký projev ukazoval na komplexní kvality hvězdy světové třídy. Lehkost zpěvu zdůrazňovala bohaté hlasové fondy a značnou rezervu, díky které mohl velkou část energie věnovat dokonalosti hereckého výkonu. Nikomu nemohlo ujít, jak moc si roli užíval a jak dobrý je nejen v dramatických polohách, ale i jako komediant. Upřímně rozesmáté publikum v několika momentech opery (této opery zvlášť) se často neslyší, ale Plachetkovy a Keenlysidovy gagy na pravých místech nešlo neocenit.
Pěvecky mohla Plachetkovi sekundovat pouze dramatická sopranistka Hibla Gerzmava jako Donna Anna, která však jednoznačně zaostávala po herecké stránce a předváděla spíše klasické operní herectví. Velmi dobrý výkon podala sopranistka Malin Byström s až afektovaně precizní výslovností a výrazným ostrým hlasem v roli Donny Elvíry a také Kwangchul Youn, jenž v roli Komtura sice nedostal žádný prostor pro herecké výkony, ale zato se dobře popasoval (i přes svůj sametově něžný bas) se „zlobou“ této role.
I představitelé vedlejších postav (Dona Ottavia a mladého zamilovaného páru Zerliny a Masetta) byli herecky přesvědčiví, jejich hlasy však v rámci přenosů z Met patří mezi ty průměrnější a nijak zvlášť nezaujaly.
K výborné hudební „opoře“ jako obvykle v Met není co dodat, takže herecky propracovaná a skvěle obsazená opera celkově velice bavila a bohužel utekla jako voda.
I váš text v této rubrice rádi uveřejníme. Naše adresa: [email protected]
