Klasika trošku jinak

Čtenáři Opery Plus blogují

Sobotní přímý přenos Dona Giovanniho patří mezi vůbec nejzábavnější nastudování, která jsem měl možnost vidět. Vyžilá obscénnost hlavní postavy, ztvárněné Simonem Keenlysidem, dokonalý dramatický hlas a technika Hibly Gerzmavy v roli Donny Anny a famózní pěvecký i herecký projev našeho Adama Plachetky coby Leporella, to vše muselo zvedat ze sedadla snad úplně každého, kdo představení navštívil. Přes poměrně klasickou výpravu jedné z nejznámějších oper nešlo v žádném případě o klasické pojetí díla. Klobouk dolů před každým, kdo dokáže dát takovéto „klasice“ něco navíc, něco nadčasového, něco jiného, co z ní i dnes udělá tak „akční“ zábavu. Vedle velmi dobrých pěveckých výkonů vystupovaly do popředí precizní a do detailu vypilované herecké etudy a bylo patrné, jak režisér intenzivně pracoval na každém jednom charakteru každé jedné postavy.

Šlachovitá, jakoby mírně vyžilá figura Simona Keenlysida dokonale naplňovala představu člověka se zvráceným chápáním pojmu svoboda a volnost a spolu s přesvědčivě slizkým pojetím role bohatě vyvažovala jeho dobrý, avšak nijak výjimečný baryton. Basbaryton Adam Plachetka – bez jakékoli diskuse nejlepší mužský hlas představení, pěvecky absolutně převyšoval všechny ostatní postavy na scéně a jde nejspíše o další skok výše v jeho fantastické kariéře. A jeho až činoherně dokonalý herecký projev ukazoval na komplexní kvality hvězdy světové třídy. Lehkost zpěvu zdůrazňovala bohaté hlasové fondy a značnou rezervu, díky které mohl velkou část energie věnovat dokonalosti hereckého výkonu. Nikomu nemohlo ujít, jak moc si roli užíval a jak dobrý je nejen v dramatických polohách, ale i jako komediant. Upřímně rozesmáté publikum v několika momentech opery (této opery zvlášť) se často neslyší, ale Plachetkovy a Keenlysidovy gagy na pravých místech nešlo neocenit.

Pěvecky mohla Plachetkovi sekundovat pouze dramatická sopranistka Hibla Gerzmava jako Donna Anna, která však jednoznačně zaostávala po herecké stránce a předváděla spíše klasické operní herectví. Velmi dobrý výkon podala sopranistka Malin Byström s až afektovaně precizní výslovností a výrazným ostrým hlasem v roli Donny Elvíry a také Kwangchul Youn, jenž v roli Komtura sice nedostal žádný prostor pro herecké výkony, ale zato se dobře popasoval (i přes svůj sametově něžný bas) se „zlobou“ této role.

I představitelé vedlejších postav (Dona Ottavia a mladého zamilovaného páru Zerliny a Masetta) byli herecky přesvědčiví, jejich hlasy však v rámci přenosů z Met patří mezi ty průměrnější a nijak zvlášť nezaujaly.

K výborné hudební „opoře“ jako obvykle v Met není co dodat, takže herecky propracovaná a skvěle obsazená opera celkově velice bavila a bohužel utekla jako voda.

I váš text v této rubrice rádi uveřejníme. Naše adresa: [email protected]