Klášter sv. Anežky České byl svědkem osobitého přednesu sólisty Jiřího Bárty

Promítaný obraz „Studie k obrazu z většího cyklu“ (1902) od malíře Jana Preislera, který zaujal především svou barevností a skrytou symbolikou, vytvořil krásné a zajímavé pozadí pro dnešní koncert.

Rudé světlo, jímž byla robustní stěna kláštera nasvícena, umocňovalo tajemnou atmosféru jeviště, odkud se nejprve ozvaly sladké tóny violoncella, ke kterým se o dva takty později připojil klavír ve skladbě Nocturno, op 19, č. 4 Petra Iljiče Čajkovského. Melancholická melodie, která byla hrána prostě, nebyla v podání Jiřího Bárty zbytečně přeromantizována velkým vibratem, jak je u jiných interpretů zvykem. Tón se zdál být na poslech křehký, avšak nepostrádal sytost a barvu zvuku. V jeho nitru bylo cítit napětí, v němž eskalovala původní tónina cis moll, ve které byla skladba provedena. Klavír doprovázel violoncello jemně a citlivě, dynamicky se mu naprosto přizpůsoboval. Prostřední část Nokturna byla živelnější a poté se opět proměnila do tklivé melodické linky s hedvábným tónem, jež skončil mistrným diminuendem.

Skladba Smutek utek od Martina Smolkybyla pro mnohé posluchače novinkou. Byla napsána v roce 2018 pro Mezinárodní hudební festival Kutná hora přímo pro Jiřího Bártu, kde se konala i její premiéra. Tato hudba působila velmi avantgardně a k jejímu úplnému rozboru by si ji musel posluchač vyslechnout několikrát. V úvodu skladby zazněl krátký motiv klavíru, jehož dozvuk byl držen pedálem do opětovného zaznění motivu. Po delším klavírním úseku se přidal violoncellový hlas, který nejprve hrál velmi úzkým tónem a poté vytvářel dynamické oblouky. V této skladbě se neobjevuje souvislá melodie, spíše využívá možnosti nástrojů jako výrazových prostředků hudby: u violoncella dynamiku, velké zběsilé vibrato, flažolety či užití sordiny. Tato skutečnost vybízela posluchače k mimohudebním asociacím. Například začátek klavírního motivu připomínal zvonící telefon, nebo zvonky, velké vibrato violoncella zpodobňovalo letící mouchu, flažolety by mohly představovat promarněný čas smutkem a tak dále.

Na tuto skladbu navázala Šostakovičova Sonáta pro violoncello a klavír d moll, op. 40. Ušlechtilá melodie první věty začala jemným tónem jak violoncella, tak i klavíru. Objevila se zde i precizně zahraná znělá pizzicata. Druhá věta byla energická, naproti tomu se ve třetí větě linula srdcervoucí melodie, která pohltila diváky. V místech zastavení hudebního proudu zpívalo violoncello bez vibrata, což stupňovalo napětí hudby. Čtvrtá věta završila tento koncert velkolepě a vyvolala v sále obrovský potlesk. Jiří Bárta dodal této sonátě svůj osobitý výraz, brilantní techniku a kvalitu tónů – zejména basových, které se rozléhaly celým sálem. Spolupráce s klavírem byla během tohoto večera bezchybná.

Díky nadšeným divákům se rozhodli umělci pro virtuózní přídavek, který se stal sladkou hudební třešničkou tohoto jedinečného večera.

Terezie Fialová a Jiří Bárta
25. listopadu 2021, v 19:30 hodin
Klášter sv. Anežky České

Program:
Petr Iljič Čajkovskij: Nocturno, op. 19, č. 4
Martin Smolka: Smutek utek
Dmitrij Šostakovič: Sonáta pro violoncello a klavír d moll, op. 40

Účinkující:
Terezie Fialová – klavír
Jiří Bárta – violoncello