Klášterní hudební slavnosti ukončila světová premiéra

Klášterní hudební slavnosti již patnáct let zdobí krásná místa v Olomouckém kraji. Letošní téma Česká hudební rozmanitost představilo šíři a bohatost hudební kultury naší země a to jak z minulosti, tak ze současnosti. Šumperk, Králíky, Bílá Voda, Loučná nad Desnou, Šternberk, Karlova Studánka, Bludov, Jeseník, Velké Losiny, Maršíkov, Rapotín a dokonce i Tančírna v Račím údolí. To vše byla místa, kde znělo po celé léto celkem patnáct koncertů.

V kostele Zvěstování Panny Marie v Šumperku se konal v pondělí 13. září koncert, na kterém vystoupil rezidenční soubor festivalu, Musica Florea, spolu se sborem Collegium Floreum, které založil v roce 1992 jejich dirigent Marek Štryncl. Soubor, který se jako jeden z prvních v České republice věnuje stylově poučené interpretaci a který je nositelem řady ocenění. Věnuje se rovněž vyhledávání zapomenutých skladeb, kterými oživuje hudební historii.

Jedním z takových počinů bylo i novodobé uvedení ve světové premiéře dosud neznámého díla českého barokního skladatele Václava Horálka, jehož díla se zachovala ve Zlonickém archivu, kde je objevil badatel Stanislav Ondráček. Díky péči souboru Musica Florea a dirigenta Marka Štryncla bylo rekonstruováno a spartováno dílo napsané pro Velký pátek, Oratorium de Passione Domini nostri Jesu Christi. Václav Horálek složil ještě další skladby, například Zlonickou mši, moteta či pastorely. Ví se o něm, že byl učitelem místních rodáků, budoucího skladatele Jana Křtitele Krumpholtze a jeho bratra houslisty a hobojisty Václava Krumpholtze. Jeho skladby jsou dokladem české zpěvnosti a hudebnosti a dokreslují význam českého hudebního baroka pro evropskou kulturu.

Oratorium je napsáno pro komorní orchestr, smíšený sbor a čtyři sólisty, na český text, s postavami Svědomí, Naděje, Duše a Zoufalství. Skládá se z patnácti částí, poměrně krátkých árií a recitativů, které jsou přednášeny jednotlivými postavami za účasti smíšeného sboru. Má jasný charakter, melodicky vychází z české lidové tradice, používá melodiku i koloratury. Zaujala již Introdukce, orchestrální předehra, plná jasu a harmonie. Charakter postav odpovídal charakteru pěveckého hlasu. Soprán, kterého se ujala Michaela Šrůmová, je kající se zbloudilá Duše. Pěvkyně propůjčila postavě jasný soprán se stříbrnými výškami, ale již méně znějící střední polohou. Altové role Svědomí se ujala mezzosopranistka Aneta Petrasová, která part podala barevně vyrovnaným a příjemně znějícím hlasem. Tenorovou roli Naděje zpíval Martin Javorský, pěvec s příjemnou barvou hlasu, ale nepříliš výrazným projevem. Basista Miloš Horák v partu Zoufalství uplatnil plnou tmavou polohu zvučného hlasu.

Orchestr pod vedením Marka Štryncla hrál s plným nasazením, nicméně historické nástroje ke konci již vykazovaly malé problémy s laděním. Nemělo to ale vliv na entuziasmus, se kterým se hudebníci zhostili úkolu, který jim viditelně přinášel radost. Sbor, posazený za orchestr, měl nejvíce ztíženou úlohu, občas se zpožďoval a zatahoval a nebylo rozumět textům. Navíc byly jednotlivé hlasové skupiny poněkud zvukově nevyvážené. To však nemělo vliv na celkový dojem z provedení díla, jehož uvedení obohatilo českou hudební kulturu.

Protipólem této skladby bylo provedení Requiem d moll, KV 626 Wolfganga Amadea Mozarta. Toto ikonické dílo, poslední, nedokončená skladba světového skladatele, bylo provedeno na koncertě ve verzi, kterou dokončil Mozartův žák Joseph Eybler, který s umírajícím skladatelem spolupracoval až do konce. Dílo psal Mozart pro komorní orchestr, posílený o dechy, proto ho směle mohl soubor jako Musica Florea spolu se sborem Collegium Floreum posluchačům předvést.

Orchestr v akusticky přátelském prostředí chrámu zněl energicky, plně a suverénně, měl plastickou dynamiku a instrumentální barevnost. Spolu se sborem vytvářeli spolehlivý podklad pro vystoupení jednotlivých sólistů, i když hlasové skupiny sboru působily občas dynamicky nevyrovnaně. Obsazení hlasové bylo stejné jako v předchozí skladbě. Soprán Michaely Šrůmové svítil zejména ve výškách, alt Anety Petrasové mu byl spolehlivým partnerem. Menší tenor Martina Javorského si uchoval příjemnou barvu a bas Miloše Horáka tvořil pevnou a hutnou oporu harmonii. Jen se srozumitelností zpěvu u sólistů i u sboru to bylo problematičtější, zejména v polyfonních pasážích. Protože však publikum mělo k dispozici tištěný text v programech, mohl se každý bez problémů zorientovat. Publikum nešetřilo nadšením a ovacemi, které jistě byly vyvolány i vděčností vůči pořadatelům, že i v menším moravském městě mohli slyšet v krásném prostředí dílo klasického mistra ve výborném provedení. Klášterní hudební slavnosti tak byly zakončeny důstojně a sebevědomě.

Klášterní hudební slavnosti: Oratorium versus Requiem Mozart versus Horálek
13. září 2021, 19:00 hodin
Kostel Zvěstování Panny Marie, Šumperk

Program:
Václav Horálek: Oratorium de Passione Domini nostri Jesu Christi (Opera Bohemica pro sacro die Veneris)
Wolfgang Amadeus Mozart: Requiem d moll, KV 626

Účinkující:
Michaela Šrůmová – soprán
Aneta Petrasová – mezzosoprán
Martin Javorský – tenor
Miloš Horák – bas
Musica Florea
Collegium Floreum
Marek Štryncl – dirigent