Performer Aleš Čermák: Doteky jsou léčivé, nebezpečné i nežádoucí

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4
  5. 5
Tanečnice a choreografka Hana Polanská přináší rozhovor s tvůrcem a performerem Alešem Čermákem, který se pokouší srozumitelně vysvětlit a reflektovat věci charakterizující jeho tvorbu, obzvláště pak poslední experiment v prostorách galerie GAMU, pod vedením kurátora Petra Krátkého.

The Transversal Navigation (foto Lenka Janíčková)
The Transversal Navigation (foto Lenka Janíčková)

Aleš Čermák je umělec, který mne svými přesahy z výtvarného do živého umění (performing arts) zaujal již před několika lety a od té doby jeho tvorbu se zájmem sleduji. Na české taneční scéně je rovněž znám díky své spolupráci se známým tvůrcem, performerem, pedagogem a zakladatelem CreWcollectiv, Janem Bártou.

Aleš Čermák promýšlí socio-politicko-ekonomické a etické vztahy na základě zkoumání tělesnosti a pohybu. Jeho hluboké analýzy pohybu a nekompromisní tázání nám mohou dát nahlédnout do velmi komplexního světa myšlení, kde se tělo, tělesnost, pohyb a jeho dynamika zdají být vodítkem k porozumění jak světu, tak vztahům mezi lidmi. Z tohoto důvodu se mi zdálo velmi inspirativní uvést jeho myšlení především do vztahu k české taneční scéně a scéně fyzického divadla. Přiblížením jeho díla se dotýkáme naprosto současných myšlenek dnešního světa performance arts, které reflektují stav současného světa, myšlenek blízkých například nedávno zformovanému hnutí post-dance.

Texty doprovázející vaše performance nelze snadno přečíst. Proč?
Z mého pohledu je text něco, co by mělo být možné dál aplikovat, využít ještě jinými způsoby. O textu uvažuji jako o něčem flexibilním, o něčem, co je v pohybu. Není to jen vrstvení konceptů. Text má vždycky otevřený rámec. Více než jeho struktura mě zajímá, co může způsobit. Může třeba vytvořit specifický pocit, který v něm není obsažený? Může vytvořit nějakou „metafyzickou” nadstavbu, která funguje docela jinak, než text? Pro mě bylo už v dobách AVU, a pořád je, zajímavé, jestli je text schopný vytvořit nějakou podivnost, ve které se člověk nevyzná, třeba proto, že se v něm vytvořila cesta, kterou ještě nešel, nebo třeba i cesta, kterou chodí pořád dokola. Proto jsem záměrně vytvářel na pohled nesrozumitelné struktury, textové i jiné, které vás dokážou spíše infikovat, než že by vám umožnily, abyste si je v klidu pročetli a porozuměli jim.

Máte na mysli nějakou fyzickou reakci na daný text? Při performanci prý dochází k fyzické reakci mezi těly performerů, nebo mezi těly performerů a diváků. Říkáte, že totéž může přímo způsobit i text?
Zkuste si třeba představit, co je to nervozita. Je to fyzická záležitost? A existuje vůbec něco takového?

Je to nějaká fyziologická odpověď těla na podnět, emoce.
No, ale je v ní nějaký pohyb. Chvění. Vibrace. Kde se berou? Tohle jsou věci a otázky, které mě zajímají.

Podstatou všeho je pohyb…
Pracuji jen s tím, co je. Kdybych na vás v tuto chvíli sáhl, tak jste na to připravená. Ale kdybyste jela v metru a najednou by vás někdo začal hladit po zádech, a byl bych to třeba také já, jen byste mě neviděla, tak budete mít úplně jiný pocit, pohyb, dojde k jiné vibraci. A vlna asociací, která vás v tu chvíli zalije, může vytvořit i absolutní odklon od reality (od toho, co se opravdu děje).

Tohle je dost podstatné, alespoň si myslím, pro teorii performance nebo pro tanečníky, protože vy se primárně zabýváte pohybem, ale ne pohybem stylizovaným, ani nějakým předpřipraveným, dokonce ani konceptuálně vytvořeným pohybem. Když tedy pracujete s těly, co je pro vás vlastně pohyb, nebo jak ho vytváříte, když máte konkrétní těla před sebou? Způsob, jak o tom mluvíte, mi hodně připomíná, jak se u Reny Milgrom učíme poslouchat své tělo – učíme se pohyb nevytvářet, nereprodukovat, nechat se k němu dovést tělem.
Jednou jsem měl takový workshop, a docela zajímavé na něm bylo, co se dělo, když jsem začal opravdu poctivě vysvětlovat každou jednotlivou část, kterou jsem si připravil. Dělal jsem to tak dlouho, až jsem začal mít pocit, že začínám mluvit nějakou jinou řečí. (Řečí, které účastníci workshopu zprvu asi nemohli dost dobře rozumět.) Tohle překlopení něčeho běžného do nějaké zvláštní podivnosti začne mít po čase až fyzické kvality. Po několika hodinách jsem se vrátil k jedné z těch vysvětlujících vět. Říkala, že tělo se nikdy nenachází jen na jednom místě. Nakonec ta podivná věta začala dávat účastníkům workshopu smysl, ale takový, ke kterému nedošli intelektuální cestou, ale jinak, skrze vyvolanou a sdílenou nervozitu. Pokoušet se budovat takovéhle transfery – což jsou rovněž pohyby – mi připadá hodně důležité.

Vycházíte i z pojetí pohybu u Henriho Bergsona?
Nijak vědomě.

Dveře GAMU (foto Lenka Janíčková)
Dveře GAMU (foto Lenka Janíčková)

V Bergsonovi se mluví nejen o pohybu, ale také o už zmiňovaném chvění. Nikdo pořádně neví, co je to zač. Tam by se filozofie vlastně měla zarazit. Což Bergson odmítal. Chtěl filozofii dělat právě o tom.
Mě tyhle záležitosti, například, že se nikdy nenacházíme na jednom místě, že nás limituje jen tělo a jeho fyzická podstata, hodně zajímají. Ale tohle vytváření smyšleného, ale hodně plastického obrazu o sobě, hologramu, se v podstatě běžně děje ve virtuálním světě. Někam se uploadujeme, a ztrácíme fyzické aspekty. Ale to mluvíme o ztrátě těla. Mě při tom fascinuje i veskrze tělesný dotyk a rád se k němu v různých obměnách vracím. Jak nás dotyk dostane (nebo přenese) někam dál? Třeba Karen Barad, filozofka a vystudovaná teoretička fyziky se zaměřením na kvantová pole, o tom mluví tak, že dotek cítíme proto, že se odpuzujeme.

S dotekem se neustále pracuje i v somatických tanečních technikách, ve kterých se vzdělávám. Začínáme zpravidla tak, že si třeme ruce, a pak zkoumáme pole, které se mezi nimi vytvořilo. Zajímají vás i tyto techniky?
Zajímavé pro mě rozhodně je, že některé doteky jsou léčivé, a některé jsou nebezpečné, některé jsou nežádoucí. Tak například v Pákistánu je v průběhu celosvětové pandemie od autorit nařízeno mýt si pravidelně ruce a nějak se izolovat, ale co když nejste schopni udělat ani jedno z toho? Mýt si ruce je luxus, který v této zemi není umožněn každému a přístup k vodě se také značně liší. Čeho se tím dotýkáme?

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4
  5. 5

Mohlo by vás zajímat


0 0 vote
Ohodnoťte článek
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments