Klavírista Colli ohromil svou všestranností. Virtuózně zahraný Ravel se stal vrcholem večera

Italský pianista Federico Colli se narodil v roce 1988 a je na vrcholu své umělecké kariéry. Výkon, který podal na koncertě ve Dvořákově síni, odpovídal svou zralostí i obsažností vysokému renomé, jež ho provází. Pro pianistu je charakteristická neomylná a velmi pohyblivá prstová technika spojená s citlivou, avšak umně dobarvující pedalizací. Dynamický rozsah jeho hry sahá od nejjemnějších nuancí po nejrazantnější akordy, což mu umožňuje interpretovat skladby napříč různými hudebními obdobími.

Z provedeného repertoáru lze soudit, že nejcennějších uměleckých kreací dosahuje ve skladbách pohybujících se v nižší polovině dynamické stupnice. Publikum citlivě reagovalo na umělcovy intimní hudební výpovědi, příznivcům robustní klavírní hry však také nezůstal nic dlužen. Stejně jako v minulých letech si tento charismatický Ital získal sympatie posluchačů.

Na programu se objevily původní skladby pro klavír i transkripce. Na úvod zazněly tři části z první řady Janáčkova cyklu Po zarostlém chodníčku – Frýdecká Panna Maria, Štěbetaly jak laštovičky a Dobrou noc! Colli tak skvěle zahájil své pražské vystoupení ukázkou z české hudby a zároveň svou interpretací dokázal, jak realisticky pronikl do obsahu Janáčkovy hudby. V prvně jmenované větě vystihl s nemalou výrazovou silou harmonické tendence pokládaných akordů, v Laštovičkách se transparentně objevila skrytá, jindy zcela absentující melodie, část Dobrou noc! se stala obrazem Janáčkovy rozjitřené duše.

Vynechaná fuga celkovému dojmu uškodila

Ke skladbám napsaných pro klavír patřil i cyklus Náhrobek Couperinův od Maurice Ravela. Z mnoha důvodů stavím jeho interpretaci nejvýše v celém večeru. Především proto, že Colliho součinnost prstové a pedalizační techniky zde našla prostor pro neopakovatelnou poezii. Verše v hudbě probíhaly na lyrické hladině v části Forlane. Omamně působil výsledný akord prvního motivu, který svoje složení a barvu proměňoval v závislosti na stále se rozvíjejícím harmonickém kontextu. Tento detail je pozoruhodný i v souvislostech vývoje harmonie 20. století. V jiných částech Ravelova cyklu hudba využívala svoji pohybovou energii. V závěrečné Toccatě pianista zvolil tak závratné tempo, že souzvuky, které měly znít odděleně, se dostaly do takové blízkosti, že vytvářely neočekávané harmonické efekty. V impresionistické barvitosti Ravelovy hudby působí clavecinistické barokní zdobení jen ve skrytu (clavecin = cembalo pozn. red.), nejvíce vystoupilo do popředí v Menuetu.

K dokonalosti provedení bohužel chyběla vynechaná Fuga, jež ve svitě plní funkci druhé věty. Po figurativním Prelude přináší zklidnění. Současně akcentuje zásadní inspirační podloží, jímž je hudba velkého Le Grande – Françoise Couperina. Snad vynechání uvedené věty přinesla obava z přílišné délky koncertu, nutno však konstatovat, že tím dílo utrpělo.

Vše ostatní, co zaznělo, byly již transkripce či nová aranžmá skladeb určených původně pro jiné nástrojové složení. V duchu logiky dramaturgie večera byl ještě před uvedením Ravela zařazen z clavecinistické literatury cyklus Les Folies françoises, ou les Dominos od Françoise Couperina. Protože jde o skladbu pro francouzskou verzi cembala, její vyznění pianista ověnčil zurčením trylků a další bohatou barokní ornamentikou. Přiblížil ji tím významně původnímu zvukovému zdroji. Dílo v drobných oduševnělých částech komentuje různá lidská chování a přirovnává je k barvám z malířské palety. Z průběhu mnoha částí vysvítá vazba ke slavné písni La Folia, kterou zpracovalo mnoho barokních skladatelů už před Couperinem.

Nároky transkripce skladeb Colli bravurně naplnil

Druhou část koncertu otevřelo pozdní dílo Franze Schuberta Fantazie f moll, D. 940, op. Posthumous 103, původně komponované pro klavír na čtyři ruce. Po zásahu ruské klavíristky Marie Izrailevny Grinbergové vznikla úprava pro sólového hráče. Ta však nemůže konkurovat v suverenitě podání verze prvotní. Nároky transkripce sice Federico Colli bravurně naplnil, bylo však zřetelné, že o hrdinský interpretační čin ve skladbě vlastně nejde, spíše o plnohodnotné, zvukově nasycené vyznění všech linií, které nejsou hrány „v potu tváře“, ale v pohodlné součinnosti dvou hráčů. Jedině tak vyjde náročná stavba v plné plasticitě. V sólovém klavíru ve druhé polovině již poněkud opadávalo napětí. Velké plochy kompozice totiž naplňují harmonické evoluce pod poněkud statujícími melodickými motivy. Tento handicap sólový klavír nemůže kompenzovat, ani když se jedná o tak skvělého klavíristu, jakým Federico Colli bezesporu je.

Mánie transkribovat úspěšné skladby, jež je vlastní některým ruským instrumentálním školám, postihla také Griegovu svitu Peer Gynt. Původně orchestrální dílo upravil do klavírní podoby ruský pianista Grigorij Romanovič Ginzburg. Její myšlenkovou krásu v klavírní poetice vystihl Colli plasticky tam, kde to bylo možné. Míním tím především první tři věty.

Na místě věty třetí, Anitřin tanec, pak dokonce docílil stejně umělecky nosných zvukových barev, jaké jsou v orchestrální instrumentaci. Ta vyjadřuje situaci, kdy Anitra, jedna z vychytralých Gyntových milenek, tančí, aby ho nakonec okradla. Gradaci věty závěrečné, V síni krále pod horou, v plné symfonické partituře klavírní part nahradit nemohl. Snaha pianisty o zvukovou expresi bohužel vedla k tomu, že z jeho hry vymizela úhozová krása a nahradilo ji úhozové násilí. Milovníci robustní klavírní hry však závěr Griegovy skladby ocenili bouřlivým potleskem.

V závěru koncertu Federico Colli vyslyšel prosby nadšeného publika a přidal další tři virtuózní interpretační kreace. Zpětně mi pak bylo líto, že do programu nezařadil alespoň celou první řadu Janáčkova cyklu Po zarostlém chodníčku, kde mohl daleko lépe ukázat své kvality, aniž by musel překonávat úskalí klavírních transkripcí.

Český spolek pro komorní hudbu: Federico Colli
26. ledna 2025, 17:30 hodin
Rudolfinum, Dvořákova síň

Program:
Leoš Janáček: Po zarostlém chodníčku 
Leoš Janáček: 4. Frýdecká panna Maria
Leoš Janáček: 5. Štěbetaly jak laštovičky
Leoš Janáček: 7. Dobrou noc!
François Couperin: Les folies françoises ou les dominos
Maurice Ravel: Náhrobek Couperinův
Franz Schubert (arr. Maria Grinberg): Fantazie f moll
Edvard Grieg (arr. Grigorij Ginzburg): Peer Gynt

Účinkující:
Federico Colli – klavír