Klavírista Marek Kozák zraje jako ušlechtilé víno

Mimo houslovou elitu se na českých pódiích objevuje i česká elita klavírní. Klavírista Marek Kozák dovede posluchače přesvědčit a předat s velkou pokorou to, co chtěl skladatel vyjádřit. Bez okázalých gest. Jeho Beethovenova Sonáta op. 2, č. 2 zazněla naprosto čistě, striktně bez použití pedálu, s velkou sebekontrolou a úctou k zápisu. Všechny věty byly hrány s noblesní „klánskou“ kulturou a delikatesou. Začít recitál touto průzračnou skladbou není lehkou záležitostí, ale již zde se ukázala klavíristova bohatá paleta rejstříků. Beethoven byl Beethovenem a ne nikým jiným.
Marek Kozák – Lichtenštejnský palác 21. 1. 2017 (foto © Zdeněk Chrapek)

Ve skladbách Adama Skoumala, zařazených v recitálu, se projevily další kvality mladého laureáta pražskojarní soutěže 2016. Ve skladbě Kejklíř, komponované pro soutěž Pražského jara, vynikly jistě i díky konzultacím se skladatelem, všechny detaily. Úvodní 6/8 část Brioso perlilo enšpíglovskou technikou, v části Alla recitativo vyzdvihl interpret úvodní lisztovskou citaci i Mefistofelův výsměch a současně dovedl vytáhnout téměř ravelovské barvy díla.

Zařadit do programu Franckovo dílo Preludium, Chorál a Fuga vyžaduje velkou odvahu a mistrovství. O to víc, že v nedávné době v Praze zaznělo na Pražském jaru v podání Sa-Chen a Murraye Perahii.  Marek Kozák v této skladbě rozehrál široké spektrum nálad stejně jako v ostatních skladbách repertoáru sobotního dopoledního koncertu a prokázal smysl pro proporce a gradaci. Každá myšlenka je dotažena do konce, nikde nic neuspěchá, nespolkne. Již úvod, kde zazní téměř doslovná citace skladatelových Symfonických variací, ukázal, že Kozák má obrovský smysl pro barvy a že umí vychutnat harmonie a vyzdvihnout vnitřní hlasy. Jeho basové tóny jsou bez známek hrubosti a zní naprosto měkce. Fuga pro mne a zajisté i pro posluchače byla mimořádně přehledná a krystalická. Dux, comes a další spletité hlasy promlouvaly s naprostou samozřejmostí a ve srozumitelném tempu.

Marek Kozák – Lichtenštejnský palác 21. 1. 2017 (foto © Zdeněk Chrapek)

Závěrečná Chopinova díla ukázala další polohu mladého umělce a zejména jeho velkou muzikalitu. I zde byl Chopin Chopinem. Měl čistotu a pokoru bez extravagance. Nikde, ani v gestech, nic okázalého.  Bohužel současný hudební průmysl extravagantnost vyhledává. Pokud byste porovnali dnešní provedení Scherza cis moll, op. 39 s nahrávkami Lang Langa nebo Daniila Trifonova, jistě byste upřednostnili, stejně jako já, úctu a přehlednost bez známek sebeprezentace a vůle hrát jinak než ostatní.

Lahůdkou a aperitivem před sobotním obědem pak byly salonní přídavky Bedřicha Smetany a úprava Liebesleid Fritze Kreislera.

 

Hodnocení autora recenze: 100 %

Český spolek pro komorní hudbu
Marek Kozák  – klavír
21. ledna 2017 Sál Martinů Lichtenštejnského 
paláce Praha

program:
Ludwig van Beethoven: Sonáta A dur, op. 2, č. 2
Adam Skoumal: Kejklíř
Adam Skoumal: Variace na lidovou píseň
César Franck: Preludium, Chorál a Fuga
Fryderyk Chopin: Nocturno Des dur, č. 2, op. 27
Fryderyk Chopin: Scherzo cis moll, op. 39

www.ceskafilharmonie.cz

Hodnocení

Vaše hodnocení - Marek Kozák - klavírní recitál (Praha 21. 1. 2017)

[Celkem: 24    Průměr: 4/5]

Související články


Komentáře “Klavírista Marek Kozák zraje jako ušlechtilé víno

Napsat komentář