Pan Vlastimil Harapes byl jmenován novým šéfem baletu Slovenského národního divadla.
Zpráva, která se tu a tam objevila, povětšinou jen v té rovině oznamovací. Pouze holý fakt, nic víc. Vlastně všem médiím dávám tímto za vinu to, že se nikdo nepozastavil nad způsobem, jakým se to stalo a hlavně, co tomu předcházelo. On totiž pan Harapes byl členem odborné poradní komise, která měla za úkol doporučit nového generálního ředitele. Ten by měl mít svůj plán, jak celé divadlo řídit, včetně jmen možných nových šéfů jednotlivých složek. S tímto plánem by odborná komise měla být seznámena a na tomto základě doporučit nového generálního ředitele a nepřímo tak i nové šéfy baletu, opery a činohry. A zde je ten problém.
Jistě, dost se tato “událost” křížila nejdříve s předvolebním očekáváním, poté s výsledky voleb a to nejdříve u nás, později i na Slovensku. A u nás i s tím spojenou povolební euforií, kdy se nám podařilo “vykroužkovat” některé politiky, jejichž další (a další) působení už nebylo žádoucí. To však neomlová ty, co mají k tomuto tématu blíže, zkrátka lidi z “branže”, že v podstatě nijak nereagovali.
Záměrně nezmiňuji Facebook a další blogy, kde se diskuse rozproudila naplno a vášnivě. Všude tam šlo o srovnávání, respektive poukazování na skvělé výsledky dosavadní práce Mária Radačovského a na výsledky práce jeho nového nástupce. To je samozřejmá reakce.
Mě zajímá něco jiného. Nejen už zmiňovaný fakt, že u nás nikdo z lidí blízkých tanečnímu světu na to, jak se to vlastně stalo, veřejně neukázal. Nejen fakt, že zmiňovat se jakkoliv negativně o Vlastimilu Harapesovi je před generací mých rodičů jakési tabu. Ani ničím nepodložená a pouze má myšlenka, že se snad všichni, co právě nějaké “důležitější” pozice zastávají, stále jakoby “něčeho” bojí – nejspíše o svá místa, jakoby si už dopředu představovali, že něco podobného se může stát i jim…
Mě především zajímá, jak je možné, že se člověk z poradní či pomocné komise, která má asistovat, pomáhat a odborně doporučit nového generálního ředitele jakékoliv instituce, ocitne na místě šéfa ve stejné instituci, jmenován právě tím novým ředitelem, kterého “pomáhal” vybírat???
Zajímá mě, jak může člověk s tímto vědomím pracovat, tvořit, inspirovat “svůj” nový soubor??? Neumím si představit, jak bych po takovém “zvolení” jen tak předstoupil před soubor. A očekávat poté od tanečníků a celého týmu jejich podporu a loayalitu…?
Nedělám si iluze že se něco tímto krátkým článkem spraví, nicméně si myslím, že je důležité se o tom alespoň zmínit.
Vyrůstal jsem v době, kdy jsme coby studenti konzervatoře čekali po představeních u služebního vchodu na Mistrův autogram. A nestydím se za to. Stejně tak se ale nestydím za tento článek. Časy se změnily, pomyslný kroužek bych teď určitě použil. A věřím, že by nás bylo víc.
Autor je uměleckým šéfem tanečního souboru 420PEOPLE
