Komická opera v Berlíně chystá Korngoldovo Mrtvé město s Alešem Brisceinem
Nová sezona v Komische Oper Berlin
Vedení Komische Oper v Berlíně zveřejnilo plány na novou sezonu. A již v první podzimní premiéře, Korngoldově Mrtvém městu 30. září 2018, bude v hlavní roli traumatizovaného Paula vystupovat úspěšný český tenorista Aleš Briscein.
Opera Ericha Wolfganga Korngolda Mrtvé město patří námětově ještě ke generaci symbolicko-dekadentních prací, hudebně ale již spadá do proudů meziválečné moderny, ovlivněné především hudebním stylem Richarda Strausse a Alexandera von Zemlinsky. Nová inscenace je svěřena světově proslulému režisérovi Robertu Carsenovi a dirigentovi Ainārsi Rubiķisovi. S Roberten Carsenem Aleš Briscein spolupracoval již vloni jako Tambojar v inscenaci Bergova Vojcka na scéně vídeňského Theater an der Wien. Na scéně Komische Oper Aleš Briscein slavil úspěchy naposledy v roli Lenského v Čajkovského opeře Evžen Oněgin. Partnerkou mu v roli lehkomyslné tanečnice Marietty bude mladá americká sopranistka Sara Jakubiak, v současnosti oslavovaná představitelka Heliany v jiném díle dekadentního ražení téhož skladatele – Das Wunder der Heliane (Helianin zázrak) z roku 1926. Tato pozdější Korngoldova opera zažila premiéru právě nedávno v Komische Oper.
V říjnu (28. října 2018) následuje německá premiéra opery pro děti Čaroděj ze země Oz italského skladatele Pierangela Valtinoniho. Tento skladatel je i autorem veleúspěšné operní verze Pinocchia, která již prošla desítkou operních scén.
24. října 2018 bude uvedena muzikálová verze Bernsteinova Candida v inscenaci Barrieho Koskyho a v hudebním nastudování Jordana de Souzy. V obsazení figuruje několik známých jmen, například Franz Hawlata jako Voltaire nebo Anne Sofie von Otter jako Stará dáma. Dílo bude uvedeno v novém německém překladu Martina G. Bergera. Tato inscenace i komponované večery jsou věnovány stému výročí narození skladatele Leonarda Bernsteina. Po dvojím koncertním uvedení operety Paula Abrahama Victoria a její husar následuje premiéra Pucciniho Bohémy (27. ledna 2019). Inscenace opět vzniká v tandemu Barrie Kosky a Jordan de Souza.
Březen pak přinese premiéru Händelovy málo hrané opery Poros (1731) ve scénickém konceptu legendární osobnosti operní režie Harryho Kupfera (narozen 1935). Hudebně dílo nastuduje Jörg Halubek.
Na objednávku Komische Oper vznikla jednoaktová opera Moritze Eggerta s názvem M – Eine Stadt sucht einen Mörder (M – Vrah mezi námi, pokud bychom užili český zažitý filmový titul) podle slavného expresionistického filmu Fritze Langa z raného období zvukových snímků. Barrie Kosky nejen režíruje, ale také napsal společně s Ulrichem Lenzem libreto s námětem hledání pedofilního vraha. Diriguje Ainārs Rubiķis a hlavní role je napsána pro vynikajícího zpívajícího herce Scotta Hendrickse, barytonistu ze Spojených států. Šest představení je naplánováno na květen a červen 2019. Poslední den v květnu zažije jeviště Komische Oper premiéru skutečné operetní lahůdky. Vrací se totiž takřka neznámá německá opereta Roxy und ihre Wunderteam (Roxy a její zázračný tým) Paula Abrahama z roku 1937. Jde o unikátní fotbalovou satiru.
V repertoáru v další sezoně zůstávají Massenetova Popelka, Musorgského Soročinský jarmark v revizi a instrumentaci Vissariona Šebalina, Straussův Růžový kavalír, Mozartova Kouzelná flétna, Prokofjevova Láska ke třem pomerančům, baletně-operní dvojprogram sestávající se ze Stravinského Petrušky a Ravelovy opery Dítě a kouzla, Bockův muzikál Anatevka (= Šumař na střeše), Bernsteinův muzikál West Side Story, Loeweho muzikál My Fair Lady, Offenbachova opereta Modrovous, Strausovy operety Perly Kleopatry a Žena, která ví, co chce i další Abrahamova opereta Bál v Savoyi.
Jak je z předloženého programu vidět, jednou z dramaturgických priorit je meziválečná opereta, především dílo maďarského skladatele Paula Abrahama (Pál Ábrahám, 1892–1960), který zkomponoval několik světově úspěšných operetních titulů pro divadla v Berlíně, Vídni a Budapešti. Z rasových důvodů ale musel již roku 1933 opustit Berlín, kde se usadil, a později se uchýlil do Spojených států. Bohužel podmínky emigrace a útěku zanechaly trvalé stopy na jeho duševním zdraví. A po válce již nebyl schopen vrátit se k úspěšné kariéře.
Don Pasquale v Teatro alla Scala
Velký zájem vyvolává nová inscenace opery buffy Gaetana Donizettiho Don Pasquale v Teatro alla Scala. Italský režisér (a také umělecký manažer) Davide Livermore zasazuje děj vtipné komické opery na přelom padesátých a šedesátých let dvacátého století a znovu se inspiruje filmovými obrazy a filmovou estetikou. Tentokráte předvádí podívanou (sám je také scénografem inscenace ve spolupráci se studiem Giò Forma) ve stylu filmů z italského prostředí, ať to byly populární komedie Pietra Germiho (například Rozvod po italsku) nebo filmová tvorba Federica Felliniho.
Režisér, usazený v Turíně, již vícekrát zařadil prostředky filmové estetiky a dotáček do svých úspěšných operních inscenací. Rossiniovský festival v Pesaru v roce 2012 aplaudoval jeho inscenaci opery seria Ciro in Babilonia, inspirované italskými němými historickými velkofilmy, včetně přepjaté gestiky velkých italských hvězd němé éry. A Händelův Tamerlano, který vyšel z monumentálních obrazů ruské němé kinematografie (především z díla Sergeje Ejzenštejna), byl úspěšný právě na scéně Teatro alla Scala.
Tentokráte byla inspiračním zdrojem italská komedie a výstřední svět italské smetánky, který známe z Felliniho filmů. Filmové vidění posiluje výrazně černobílé ladění celé inscenace, někdy prudce narušené barevným akcentem, například červená barva dámského kostýmu (vynikající návrhy kostýmů vytvořil Gianluca Falaschi).
Stejně jako v mnoha italských černých komediích je hybným činitelem vliv matky na mužské potomky, i v této inscenaci je titulní hrdina stále pod vlivem již mrtvé matky, která ale na něho stále shlíží z portrétu na zdi.
Inscenace disponuje vynikajícím obsazením. Jako Don Pasquale se představuje nejžádanější Verdiho Falstaff naší doby, italský barytonista Ambrogio Maestri. A jeho kreace je nezapomenutelná ve směsi komiky, citu, sentimentu, očekávání a zklamání. Jeho vokální výkon je plný výrazu a schopnosti tlumočit nejrůznější hnutí stárnoucího muže.
Italská koloraturní sopranistka Rosa Feola oslňuje elegancí a vyrovnaným nejvyšším rejstříkem i energií v roli rozmarné Noriny. Mladý americký tenorista René Barbera jako vokálně jistý Ernesto a nezvykle mladistvý Mattia Olivieri v roli rodinného lékaře Malatesty doplňují výjimečně kvalitní vokální kvartet. Dirigent Riccardo Chailly dokázal vykouzlit z Donizettiho partitury veskrze komické opery i místa nesoucí stopy melancholie a rozjímání nad během života.
Skvělá inscenace doplněná originálními dotáčkami dává námětu další rozměr, nejen pošetilosti stáří, ale také nadějí, které stáří chová a které se nenaplňují. Vizuální podoba inscenace využívající unikátní obrazové technologie D-wok vimeo navozuje působivou atmosféru Říma a jeho elegantních obyvatel v honosných domovech. Jen málokdy došlo k tak organickému propojení opery a filmového žánru, kritika i diváci jsou nadšeni.
Nahrávka týdne
Koželuh, Leopold – Cantata for the Coronation of Leopold II.: „Hail to the Monarch“. Prague Symphony Orchestra, Martinů Voices, dirigent Marek Štilec. Naxos 8.573787, 2018 (1 CD). Pro korunovaci Leopolda II. na českého krále 6. září 1791 byla objednána speciálně dvě hudební díla – Mozartova opera La clemenza di Tito a holdovací kantáta Leopolda Koželuha (1747–1818), jež se vžila v literatuře pod popisným názvem Kantate zur Krönung Leopolds II. nebo pod titulem vycházejícím z prvního zpěvního verše Hail to the Monarch (Pozdraven buď vladař). Autorem textu, jehož obsahem je opakovaný hold císaři římskému, králi českému a uherskému, moravskému markraběti a toskánskému velkovévodovi Leopoldu II., je August Gottlieb Meissner (1753–1807). Tento uznávaný univerzitní profesor a spisovatel se ale proslavil na zcela jiném poli literatury.
August Gottlieb Meissner je považován za zakladatele žánru německé kriminální povídky. Jeho sbírka kriminálních případů vydaná pod názvem Skizzen (ve čtrnácti svazcích vycházejících v letech 1778 až 1796) patřila ke skutečným bestsellerům své doby. Od roku 1785 působil jako profesor estetiky a klasické literatury na pražské Univerzitě Karlově. Do okruhu jeho žáků se počítal o jen několik let mladší Václav Matěj Kramerius. Úzké vztahy měl ale i s divadelním světem, již v mládí napsal text ke komické opeře Johanna Adama Hillera a i později se věnoval libretistice pro útvary spíše singspielového typu. Meissnerův kantátový text vyzdvihuje nového vladaře v duchu humanistických tendencí doby klasicismu především jako zastánce spravedlnosti a nepodplatitelnosti i ochránce slabých. Samozřejmě obsahuje povinnou „dvorní“ poetiku a také četná alegorická přirovnání. Volba skladatele pro tak prestižní úkol, jako byla korunovační kantáta, potvrzuje věhlas českého skladatele Leopolda Koželuha. Navíc Leopold Koželuh byl již úspěšným skladatelem dvou kantát pro habsburský dvůr, konkrétně smuteční kantáty po smrti Marie Theresie (Klage auf den Tod Marien Theresien, 1781) a oslavné kantáty pro jejího nástupce Josefa II. (Joseph, der Menschheit Segen, 1783).
Tento nesmírně plodný komponista, kterému bylo občas množství skladeb dokonce vytýkáno, se věnoval takřka všem oborům symfonické, komorní i vokální tvorby. Vedle duchovní vokální hudby skládal i písně, kantáty a je doloženo i několik oper na biblické nebo antické náměty, jejichž partitury jsou bohužel vesměs ztraceny (zvláště jeho poslední operní dílo ze švédských dějin Gustav Vasa mohlo být velmi zajímavé). Leopold Koželuh patřil k neuznávanějším mistrům středoevropského hudebního klasicismu a na pozdější skladby má vliv i nastupující romantické hnutí.
Zhruba sedmdesátiminutová kantáta, nyní vydaná ve světové nahrávací premiéře, je typickou efektní ukázkou Koželuhova dramatického stylu. Libreto sestává z řady (celkem osmnácti) střídajících se recitativů, árií a ansámblů, uvedených pětiminutovou předehrou. Větší část hudebních čísel nese dramatické až operní kvality. Předkládaná nahrávka velmi dobře dokumentuje i atmosféru pečlivě připravovaných korunovačních slavností, na nichž tato skladba zazněla. Obsazení si žádá dva tenory a náročný part sopránu, který byl při premiéře svěřen české sopranistce Josefíně Duškové.
V nahrávce, která vznikla na základě živého záznamu v Kostele Šimona a Judy v Praze 31. ledna 2017, vystupují čeští sólisté Josef Moravec, Jan Kořínek a sopranistka Kristýna Vylíčilová. Symfonický orchestr hl. m. Prahy FOK řídí mladý dirigent Marek Štilec, který již pro label Naxos loňského roku nahrál první CD čtyř Koželuhových symfonií s pardubickým orchestrem do ediční řady Czech Masters in Vienna. Pro tuto nahrávací společnost již od roku 2013 pořídil mimo jiné také soubor Fibichových orchestrálních opusů. Koželuhova slavnostní kantáta jako zajímavý historický dokument, který prokazuje nečekanou hudební životnost, pak v živé nahrávce zaujme všechny milovníky hudebního klasicismu.
Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky
[mc4wp_form id="339371"]
